Z čeho se už Topolánek nevylže
Mirek Topolánek se snažil čtenářům gay časopisu LUI vysvětlit, že charakter člověka nezávisí na víře či sexuální identitě. Postupoval při tom však tak sugestivně a názorně, až urazil premiéra a vyvolal předvolební skandál.
Není pochyb, že je to Topolánkova chyba, jakkoliv média částečně vytrhla jeho výroky z kontextu. Bývalý premiér se bohužel ani tentokrát nezbavil svého zlozvyku hovořit pro veřejné účely nepříliš strukturovaně, v jakémsi proudu volných asociací, kterým často nerozumí ani on sám, a když si v nich posléze udělá částečně jasno, musí se k nim v omluvných dopisech vracet.
Proud volných asociací se běžně využívá v terapeutických seancích. Odhaluje totiž zajímavé souvislosti v psychice pacienta, jež se snaží skrýt pod příkrovem slov, a může tedy otevřít cestu k budoucí léčbě. Pacient si přizná něco, co dříve odmítal, a jeho psychika se přiblíží k větší rovnováze.
Topolánkovy výroky jsou zajímavější z pohledu psychoterapie společnosti než z hlediska terapie soukromé. Předseda ODS má neuvěřitelnou schopnost shromažďovat ve svém nitru všechny možné předsudky společnosti, většinou ve formě zkratkovitých mediálních sloganů: církev provádí brainwashing, Češi jsou národem nenajedených omezenců a strašpytlů. Topolánek tato hesla nasává jako houba, a ty pak v nestřeženém okamžiku proudí ve vlnách euforie a vzteku ven, jak se jim zamane, v řádu smyslu i nesmyslu.
Patří sem i rozhovor pro časopis LUI. Dobrá myšlenka – u člověka záleží jen na charakteru, na mravním profilu, nikoli na jeho příslušnosti k jakékoliv skupině – se pak snadno utopí v moři různorodých předsudků, proti nimž Topolánek původně bojoval. Šéf ODS se v takových situacích podobá manželovi ze známého vtipu, který chtěl poprosit svou ženu o kávu a místo toho jí vynadal, že mu zkazila celý život...
Výroky předsedy ODS očekávaně spustily debatu o toleranci a politické korektnosti, o vztahu k sexuálním, etnickým a náboženským minoritám. Všechno to jsou vedlejší efekty Topolánkova vystoupení, které přece jen obsahuje jednu přímočaře srozumitelnou informaci. Předseda ODS považuje premiéra Fischera, kterého sám do funkce doporučil, za slabocha. A od tohoto tvrzení Topolánka neosvobodí žádná omluva, i kdyby do ní zahrnul všechny vykonstruované identity světa.