Vzdušná akrobacie může bolet. Propálily jsme si i trikoty, říká Anna Schmidtmajerová
K cirkusu se prý dostala tak trochu omylem. „Měla jsem dva dětské sny: buď jsem chtěla být kosmonaut, nebo herečka,“ vzpomíná Anna Schmidtmajerová.
Vzdušný tanec jako nebeský zážitek. Svět vidíte vzhůru nohama
Někteří lidé jsou rádi, když ze sebe vyloudí něco jako taneční krok. Ale jsou i takoví, kterým už tanec na zemi nestačí, a tak se nechají zavěsit na šálu. Použijí ji jako gymnastickou pomůcku.
Po střední škole si tak mimo jiných podala dvě přihlášky na vysoké školy: na DAMU a taky na Vojenskou akademii na pilota. „Že mě přijali na DAMU, jsem věděla už před maturitou. Nechápala jsem, že se to stalo,“ usmívá se akvabela, akrobatka, herečka, zpěvačka a violoncellistka.
Akrobacie, která bolí
Její scénou dnes jsou pražská Jatka78. Na jejich prknech (nebo spíš nad nimi) divákům předvádí neuvěřitelné kousky: na šálách se pohybuje v mnohametrových výškách, aby se pak během jediného okamžiku rozrotovala a v ohromné rychlosti se zastavila jen pár centimetrů nad zemí.
„Musíte si natrénovat pohyby a to, jak se do triku zamotat. Musíte důvěřovat sám sobě. Musíte mít nachozené, jak šály správně uvazovat. A nesmíte mít autopilota,“ popisuje.
Akrobacie na šálách totiž sice vypadá krásně, ale když vám nad zemí dojdou síly, může to ošklivě zabolet. „Když nemáte sílu a jedete po šále dolů, můžete si ruce propálit do masa. Kolikrát jsme si propálily i trikoty!“
Související
-
Bál jsem se, aby to nebylo blbý, říká Miroslav Krobot o představení Honey
Je to rok, kdy se v prostorách pražských Jatek78 odehrálo nezapomenutelné představení. Jmenuje se Honey, zahráli si v něm herci z Dejvického divadla i Cirku La Putyka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.