Vysnili jsme si klasickou rodinu. Žít se ale dá i jinak, říká režisérka Počtová o dokumentu Nerodič

Šest různých životů

„Film je mozaikou šesti příběhů, šesti různých forem rodin,” shrnuje Jana Počtová. „Lidé, které jsme sledovali, vlastně nejsou zvláštní, jsou klasickými vzorky dnešní společnosti.”

Čtěte také

Radka Maxová: Rodiče volají hlavně po možnostech skloubení pracovního a rodinného života

Žena, která si děti adoptovala, pár, který děti nechce, otec, který pečuje o děti ve střídavé péči, nebo „sešívaná” rodina a lesbický pár. To jsou hrdinové a hrdinky dokumentu Nerodič.

„Sen o klasické rodině, který máme, nebyl nikdy naplněn tak silně, jak si představujeme. Všichni si dnes myslí, že se rodina mění, ve skutečnosti si ale jen díky rozvolnění sociálních a ekonomických vazeb můžeme dovolit, co dřív ne,” shrnuje.

Jsme skutečně šťastni?

Klasickou nukleární rodinu sice podle ní do centra pozornosti vyneslo křesťanství a také institut ekonomického vlastnictví, a nejen proto podle ní jde z citového i sociálního hlediska o nejlepší variantu soužití.

„Nějak se ale stalo, že tento ideál nejsme schopni naplňovat, formy soužití se rozrůzňují a já si nemyslím, že je to špatně,” uvažuje režisérka.

Námět na dokument Nerodič k ní přišel díky vlastní zkušenosti i zkušenosti jejích přátel. „Měla jsem pocit, že kolem mě nikdo nežije šťastný život,” vzpomíná. „Chtěla jsem proto zmapovat postoj k rodině a rodičovství v jedenadvacátém století.”