Vyrábí ruční papír podle japonského postupu ze 6. století. „Je lehce saténový,“ říká papírník Gorec

V Japonsku se výrobky z ručního papíru používají podle papírníka Gorce na všechno možné, co si člověk umí pod slovem papír představit. Od psaní, po kaligrafii, paravány až po stínidla. On sám se k výrobě papíru dostal v roce 1999, kdy studoval hebrejštinu a dostal se do Izraele. „Neměl jsem peníze, tak jsem hledal brigádu a do papírny mne nasměrovala spolužačka. Když jsem to tam na místě viděl, začal jsem papír vyrábět, tak jsem měl krásný prožitek, když vám něco vzniká přímo pod rukama,“ popisuje.

Už tehdy se rozhodl, že jednoho dne chce mít papírnu vlastní. Mezitím ale začal pracovat v bance. „Udělal jsem takovou hezkou kariéru v bankovním sektoru, ale všichni, kteří mne znali, věděli, že mám v hlavě plán, protože jsem stále mluvil o papíru a papírně.“ 

Veškerý svůj volný čas pak dál trávil v izraelské dílně, klidně po celou dobu své dovolené. „Nechci tomu úplně říkat papírenská úchylka, ale když někdo něco takového má, tak asi chápe, jak to mám i já.“

Michal Gorec, výrobce ručního papíru|foto:Ota Bartovský,MAFRA / Profimedia

Malou papírnu si tak postavil na vlastním dvorku a v době, kdy už dělal ředitele pobočky banky v Liberci a manželka byla těhotná, přišlo definitivní rozhodnutí, že půjde „na volnou nohu“. „Chtěl jsem skloubit řadu věcí dohromady. Velmi významné pro mne bylo to, že se nám narodí dítě, takže jsem si to chtěl užít a být s nimi doma. A taky, po těch 14 letech, co jsem o tom jen mluvil, chtěl o tom jen přestat mluvit a ten krok opravdu udělat,“ popisuje.  

Přitom nijak nezastírá, že by to bylo jednoduché rozhodování, protože opustit sociální jistoty chce odvahu. „Rozhodl jsem se. Dnes vím, že kdybych věděl, jak je to všechno hezké, tak jsem se rozhodl možná i dřív.“

Čtěte také

Konec plastových lahví? Výrobci nápojů začali testovat papír

Začátky podnikání Michala Gorce byly těžké, protože začínali „na zelené louce“, bez klientů, bez kontaktů, snažili se o propagaci a krůček po krůčku přicházeli první lidé, podnik začal pořádat kurzy, workshopy apod. „Otevřeli jsme v červenci 2013, v srpnu se nám nerodil syn, takže já jsem si opravdu hodně užíval, že máme miminko, a do toho pracoval. Asi by se to dalo nazvat jako hezká venkovská idylka.“

Ruční papír se dodnes vyrábí dvěma způsoby: evropským a japonským stylem. „Hlavní rozdíl je v použití jiných vláken – japonský se vyrábí z lýka hlavně morušovníku, evropský papír pak používá bavlnu, len nebo konopí.“

„Japonská technika je naprosto úžasná,“ přidává Gorec. A to nejen proto, že je metoda zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO, ale protože se v nezměněné podobě používá už od 6. století.

Michal Gorec, host pořadu Hovory|foto:Slávka Gorcová

„Síto do kádě s papírovinou nebo s lýkem, opakovaně se nabírá, hodně se s ním třese, a postupně vznikají tenké vrstvy papíru. Ten se pak překlopí na plstěnou podložku. V Evropě ten papír čerpáme z kádě najednou, necháme odkapat a je to hotovo,“ popisuje. A dodává: „Japonská technika mne opravdu baví, protože u ní se člověk opravdu nenudí.“

Gorcův izraelský učitel dělá celý výrobní postup sám. „Pěstuje si moruše, na podzim, až opadne listí, tak jednoleté výhonky keře ostříhá. Z toho se pak bere lýko, které se napaří, pak se loupe, čistí od kůry, pak vaří v popelu, který je alkalický, takže pomůže vlákna změkčit.“

Pak přijdou na řadu dřevěné palice, kterými se to rozbouchá, jako když klepete řízek. „A když budete klepat dlouho, tak se vám od sebe oddělí vlákna a vznikne kaše. Tuto kaši dáte do kádě a můžete začít vyrábět vlastní papír. Zajímavé je, že zhruba 70 procent času zabere u japonské techniky příprava materiálu.“

Celý rozhovor najdete v audiozáznamu. Ptala se Andrea Skalická.