Vojenský kaplan: Rodině bychom se měli omlouvat každý den. Dává nám sílu, ale taky to od nás schytá
Po patnácti letech služby v armádě a půlroční misi v Kosovu má kaplan Vladimír Hudousek jasnu představu, co musí vojenský kaplan zvládnout při službě doma i v zahraničí. „Rodině by se člověk měl omlouvat každý den, protože mnohdy staví svou práci na první místo. Ale do rodiny přichází načerpat energii a sílu, kterou zase v práci vydá. To je realita nejen moje a mnoha kaplanů, ale i mnoha vojáků,“ vysvětluje.
Podplukovník Hudousek, kaplan Velitelství pro operace Generálního štábu České armády, za nejsilnější považuje po svém návratu ze zahraniční mise pocit, že je člověk na všechno sám.
Čtěte také
„Měl jsem opravdu dojem, že mi nikdo nerozumí. Vrátil jsem do prostředí Hradní stráže, kde byl jen jeden člověk, který podobnou misi absolvoval a jen s ním jsem to mohl sdílet,“ přiznává.
„Po návratu z mise trvá určitě několik měsíců, než se plně adaptujete na návrat, na to, že jste zpátky. Na misi žijete v jiném světě s jinými hodnotami a když se vrátíme zpět, tak máte pocit, že vám tento svět nerozumí,“ popisuje své zkušenosti host Osobnosti Plus.
Na misi žijete v jiném světě s jinými hodnotami a když se vrátíme zpět, tak máte pocit, že vám tento svět nerozumí.
Vladimír Hudousek
Ti, co se vracejí z mise, mají často pocit, že jim okolí nenaslouchá. „To jsou běžné jevy, které doprovázejí návrat. Moje mise ale nebyla tak exponovaná, protože Kosovo v roce 2008 bylo poměrně stabilizovanou zemí.“
„Nedocházelo tam k velkým přestřelkám a podobně, ale zase vidíte, že tamní lidé mají úplně jiné problémy, třeba existenční, že je tam obrovská nezaměstnanost a extrémní drahota.“
Těžko přenositelné zkušenosti
„Ty zážitky jsou opravdu těžko sdělitelné a těžko přenositelné,“ svěřuje se duchovní.
Čtěte také
„V našich seminářích pro vojáky, kteří odjíždějí do zahraničních operací, je na to upozorňujeme a říkáme jim: nedivte se, bude to takové, až se vrátíte, tak budete tyto pocit zažívat.“
Kaplan sice pomůže ostatním, ale sám zůstává osamocen. „Já mám velkou oporu v rodině. A měl jsem ji i po návratu, kdy jsem byl neskutečně protivný. Vrátíte se do jiné reality a rodina je první, kdo to nějakým způsobem nese, schytá, protože to je takové nárazníkové pásmo. Proto by se jí člověk měl omlouvat každý den.“
Mise je skutečně návyková. Taky to vojákům říkáme: vrátíte se z mise a, byť zažijete ohrožení života, tak se tam budete chtít vrátit.
Vladimír Hudousek
Často mají vojáci také silnou chuť se na misi vrátit: „Mise je skutečně návyková. Taky to vojákům říkáme: vrátíte se z mise a, byť zažijete i nějaké nebezpečí a ohrožení života, tak se tam budete chtít vrátit.“
„Důvody jsou různé: žijete v jiné zemi, v jiném prostředí, máte v misi zázemí a servis. Také jsem přemýšlel o návratu, ale tehdy misí nebylo tolik a potřeba kaplanů v nich nebyla veliká. Dneska už bych si to ani neuměl představit: moje role už je jiná, a to zajistit servis ostatním kaplanům,“ uzavírá Vladimír Hudousek.
Jak by řešil konflikt na Blízkém východě? Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí.
Související
-
Pandemie je stresující jako vojenská mise, jenže na misi víte, kdy to skončí, přiznává biskup Holub
„To, co má společného současná pandemická situace v Česku s vojenskou misí, je vyšší hladina nervozity, která se přijala jako součást běžného života.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
