Vojáci Bundeswehru čelí v Afghánistánu největšímu počtu útoků od roku 2002
Snad v žádné zemi Evropy nemá obyvatelstvo tak negativní postoj k vysílání vojáků do zahraničí jako v Německu. Nepochybně to má kořeny v druhé světové válce a tradičním pacifismu části německé společnosti. Přesto má teď Bundeswehr v mírových a pozorovatelských misích po celém světě 6800 vojáků.
Podle nejnovějšího průzkumu agentury Infratest Dimap podporuje afghánskou misi Bundeswehru jen každý třetí Němec. Když se loni ve Spolkovém sněmu hlasovalo o prodloužení mandátu, bylo 128 poslanců proti. To pro vojáky, kteří každý den nasazují své životy, není zrovna povzbudivé.
"Přál bych si, aby veřejné uznání toho, co naši vojáci a vojačky pod Hindúkušem dělají, bylo vyšší. Máme ale určitou jistotu v podobě poměru sil ve Spolkovém sněmu. Možná se této misi musí dělat větší reklama. Pro řadu Němců je Afghánistán příliš vzdálený problém. Lidé nechápou, že v globalizovaném světě mají i vzdálená rizika bezprostřední vliv na bezpečnost v jejich vlastní zemi," teskní šéf velitelství zahraničních misí generálporučík Rainer Glatz.
"Během výcviku před vysláním do mise se vojáci učí o dějinách, kultuře a náboženských zvyklostech země svého nasazení. Pro operace v muslimských zemích, jako je Afghánistán, vojáky speciálně trénujeme, jak by se měli zachovat v určitých situacích, což je strašně důležité. Chceme se důsledně vyvarovat toho, abychom se dotkli cti domácího obyvatelstva nebo jeho náboženských zvyklostí," doplnil velitel.
Jen od začátku roku se němečtí vojáci stali v afghánské provincii Kunduz terčem 31 přepadení s použitím střelných zbraní, 15 raketových útoků a 27krát nastražili bojovníci Talibanu na příslušníky Bundeswehru skrytou nálož. Takovou koncentraci útoků Němci od počátku mise v roce 2002 ještě nezažili. Jak to působí na jejich psychiku?
"Vojáci si zvýšeného rizika jsou jasně vědomi a spolu se svými veliteli o něm často mluví. Zatím nemáme poznatky, že by kvůli tomu příslušníci Bundeswehru váhali odjet na zahraniční misi nebo že by se počet vojáků připravených odjet do Afghánistánu výrazně snížil," uvádí plukovník Klaus Bücklein, který se nedávno z mise ve středoasijské zemi vrátil. Zkušený důstojník je přesvědčený o tom, že jeho kolegové ve zbrani pod Hindúkuš nemíří za dobrodružstvím ani kvůli penězům.
"V zásadě bych ani civilnímu zaměstnanci humanitární organizace ani vojákovi neradil zamířit do rizikové oblasti pro peníze. Během čtyř měsíců, co náš voják v průměru pobývá na misi, nesvlékne ani jednou uniformu. V Afghánistánu pobírá ke svému základnímu platu nezdanitelný příplatek 110 eur na den. Nedovedete si ale představit, jaké je to strádání, třeba co se rodiny týče," říká Klaus Bücklein.
Pobyt v misích se vojákům snaží zpříjemnit televizní kanál Bundeswehr TV nebo non-stop vysílající rozhlasová stanice Radio Andernach. Příslušníci Bundeswehru se mohou spolehnout taky na velkorysé sociální zázemí i prvotřídní zdravotní péči, zdůrazňuje generálmajor Wolf-Dietrich Kriesel.
"Když je to nutné a pacientův stav je stabilizovaný, volíme leteckou přepravu speciálně upraveným Airbusem z bojiště domů do Německa. V závislosti na vzdálenosti jde o záležitost opravdu několika málo hodin. Nedávno jsme třeba dopravili zraněného vojáka z bojového prostoru v Afghánistánu do vojenské nemocnice v Koblenci za 16 hodin, a to je slušný výkon," přiblížil generál.
Pro 32 vojáků Bundeswehru působících v Afghánistánu bylo na jakoukoli pomoc příliš pozdě a vzhledem k současné bezpečnostní situaci bude zřejmě toto číslo nadále stoupat. Navzdory většinovému postoji německé veřejnosti ale jak politici, tak vojáci hodlají svým závazkům dostát.
