Víc než čtvrtinu českých domácností extrémně zatěžují výdaje na bydlení, zjistili sociologové. Jak nespadnout do propasti chudoby?

Jaká nejzásadnější zjištění zatím výsledky vašeho výzkumu ukazují?

Mapujeme, kolik domácnosti dávají na bydlení, a to vzrostlo od listopadu u průměrné domácnosti asi o 1500 korun. U někoho je to v pohodě, protože mu třeba rostly příjmy anebo má relativně velkou rezervu. Ale ono to docela hodně rostlo i mezi ohroženými skupinami, jako jsou samostatně žijící důchodci, samoživitelky či nízkopříjmoví lidé v nájmu. U nich bydlení často tvoří víc než 40 % jejich příjmů. Takto zatížená je skoro polovina těchto ohrožených skupin.

Naopak střední třída to zatím většinově zvládá díky tomu, že třeba vydělala na daňových změnách předtím, má úspory a má tedy v příjmech hodně velkou mezeru na to, aby si mohla dovolit zvýšení energií, nájmů a tak podobně.

Zejména v kontextu toho, co se děje třeba na Ukrajině, to tedy není to tragédie, která by položila urgentně většinu společnosti, ale jsou tam skupiny, které už se propadají do chudoby a stát by na to měl reagovat – pomáhat jim.

Centrální banka v minulém týdnu zvedla úrokové sazby. Teď je aktuální informace, že guvernérem bude Aleš Michl. Je něco, jak může on nebo vedení ČNB mírnit dopady této krizové situace?

Nejsem ekonom, že bych se vyznal ve vlivu úrokových sazeb, ale většina ekonomů se shoduje, že zvyšování úrokových sazeb má účinek na zmírnění inflace. Vidíme, že v Turecku, kde to nedělali, tak inflace se vyšplhala na 60 %. Nikdy nevidíte, jak by to vypadalo, kdybyste to nedělal. Ale v tom Turecku je trošku vidět, jak hrozné by to mohlo být.

Opatření mají podle ekonomů dopady se zpožděním, takže nemůžeme hodnotit, jaký vliv budou mít třeba za měsíc. Podle mě by to chtělo trochu nějakou kontinuitu v tom, co národní banka dělá. Je důležité inflaci udržet v nějakých mezích a udělat kroky, aby netrvala extrémně dlouho.

Vraťme se zpátky k tomu bydlení. On přece existuje příspěvek na bydlení, ale místo toho, aby si ho vybral ten, kdo na něj má nárok, ucházejí se o něj toliko 4 % populace…

Sociolog Daniel Prokop|foto:Elena Horálková, Český rozhlas, Český rozhlas

Náš výzkum ukazuje, že počet lidí, kteří jsou hodně zatížení náklady na bydlení, vzrostl z 15 na 20 % za půl roku. To jsou lidé, kteří dávají na to bydlení více než 40 %. Velká většina z nich by měla nárok na příspěvek na bydlení, ale čerpají ho 4 % domácností. Přitom by ho mělo čerpat dvojnásobek lidí.

A teď proč je tam tak velká mezera…

Je to administrativně velmi náročné, ne?

Já jsem to zkoušel. Pomáhal jsem to vyplňovat sousedům důchodcům a bylo to i pro mě docela těžké. Když nevíte, co tam vyplňovat, tak to trvá docela dlouho. Ty žádosti jsou třeba tři místo jedné, je tam spousta příloh, nevíte, co tam máte přikládat a podobně. Takže jsem tam asi udělal chybu. Oni teday nedostali už tři měsíce odpověď od Úřadu práce, takže to je taky problém, že úřady práce jsou zahlcené… Je to tedy rozhodně výrazně těžší než vyplnit daňové přiznání OSVČ.

Čili ano, je to zbytečně složité na to, kolik stát reálně potřebuje informací ráje. Odrazujeme tím lidi. Zároveň důchodci nemají informace a je pro ně těžké si vyjednat nejrůznější přílohy o tom, kolik platí v domě a podobně. Teď se řeší třeba to, že když lidé dneska musí u příspěvku na bydlení dokládat jednou za kvartál příjmy a výdaje, že spousta lidí na to třeba jednou zapomene a vypadne z toho. Proto navrhujeme: do dokládejme to jednou za rok.

Málokomu budou náklady na bydlení klesat, a i když tam stát neúčelně vynaloží jeden milion korun, tak to nevadí, když to řeknu metaforicky. Stát hrozně škudlí v těchto opatření a příspěvek na bydlení tak limitujeme a svážeme administrativou, že ho čerpají 4 % domácností místo 10 %. A potom krizi řešíme tím, že to zasypeme 5000 v podstatě pro každou rodinu, nebo pro 75 % rodin s dětmi, z nichž většina to nepotřebuje. Takže to je systémová chyba v tom, jak stát v krizi pomáhá.

Rodí se návrh zákona a tam jsou různé sporné momenty. Ono se to nakonec dotkne asi 75 % domácností. Takže to, co vláda říkala, že je proti nějakým plošným dávkám, tímto de facto trochu popírá…

To mě pobavilo. Když to ještě vázali na čistý příjem, tak by se to týkalo asi 85 % domácností, a zároveň říkali, že to je velmi adresné opatření. To jsem se rozesmál u toho večerního zpravodajství.

Ale každopádně část rodin to potřebujeme, ale naše data ukazují, že rodiny s dětmi, které jsou z té horní příjmové poloviny, tak u nich náklady na bydlení před půl rokem tvořily 17 % rozpočtu, teď tvoří 19 % rozpočtu, a většina z nich až na výjimky to dokáže v pohodě unést. Je nutné si uvědomit, že daňovými změnami, které udělal Andrej Babiš v kooperaci s ODS, rodiny s lepšími příjmy hodně vydělaly. Když pracují oba rodiče, tak tím vydělají klidně 5000 měsíčně. Takže inflace jim neubrala zdaleka tolik, kolik dostali navíc v daňových změnách před rokem.

Podle mě by bylo lepší pomáhat třeba i více a pomáhat těm ohroženým částem společnosti, což nejsou rodiny nadprůměrně příjmové s dětmi, jsou to chudší rodiny s dětmi a jsou to třeba i samostatně žijící důchodci nebo samoživitelky s dítětem nad 18 let, které z toho podle těch původních záměrů byly vyřazeny.

Vy patříte k těm, kteří soudí – i na základě dat, která zkoumáte –, že toto opatření má v sobě proinflační potenciál.

Čtěte také

iROZHLAS

Výdaje na bydlení stouply za posledních třicet let skoro desetkrát. Loni se dostaly na 654,6 miliardy

Myslím, že má. Lidé to najdou na serveru iROZHLAS.cz, kde jsou ta data podrobně – unikátnost tohoto našeho výzkumu je v tom, že se na výsledky můžete kouknout sami a podívat se, jak se třeba mění chování a dopady na samoživitelky nebo v různých regionech a podobně.

Je z toho vidět, že část domácností se orientuje na redukci spotřeby a středně příjmové domácnosti se snaží ušetřit na zbytečnějších věcech. A to je pro redukci inflace potřeba. A když budeme dávat moc peněz i domácnostem, které to nepotřebují, tak hrozí to, že inflaci prodloužíme pro lidi, které výrazně ohrožuje. Takže já bych byl opatrnější.

Liší se to od covidu. Covid byl šok. Tam byl v našich datech, která měříme od roku 2020, nárůst chudoby ještě větší než dnes, ale byla to věc na tři měsíce. Tam se třeba podle mě vyplatilo dát všem 5000. Tady má smysl říct: Podívejte se, inflace bude s námi minimálně do konce roku a musíme udělat systémová opatření, která míří třeba na 20 až 25 % nejohroženějších domácností a pomáhat jim, posílat to každý měsíc. Ony to dají za bydlení a nenakopne to inflaci v dalších oblastech.

Ono to ale asi nebude jednoduché doložit, kdo bude mít na ten příspěvek nárok, myslím si. Zatím jsme ale neviděli ještě hotovou materii.

Ano. Je to taková kombinace: Buďto to dáte všem, kdo se o to zažádá, nebo to musíte dát lidem, o kterých máte nějaké informace, že na to mají nárok. Takže kdyby se vláda rozhodla, že to dá třeba samostatně žijícím důchodcům, kteří mají často vdovské důchody, nebo že to dá lidem, kteří čerpají přídavek na děti, nebo podle nějaké takové definice, tak jim může poslat rovnou 5000 na účet bez toho, aby se jich ptala.

Ale když uděláte nějaký kompromis mezi tím, lidé budou muset dokládat příjmy, což je obrovsky složité. Žádný úřad v ČR o nich nemá všechna data – jeden má data o dávkách, druhý o příjmech, zaměstnání, třetí o důchodech –, takže pochybuji, že to stát je schopen dát dohromady. Takže nakonec to může skončit nějakým čestným prohlášením, že máte příjem do milionu.

Ale i tak. Jak to doložíte? No dobře, čestným prohlášením, budiž. Ale kdyby nebylo čestné prohlášení, jak doložíte, že máte příjem do milionu?

Musel byste si nechat udělat výpisy z úřadu práce o dávkách, z daňového přiznání, výpisy od sociálky o důchodech… To v podstatě dělají ti lidé, kteří žádají o příspěvek na bydlení. Takže když děláme takovou dávku, jejímž cílem je jednoduchost, tak místo abychom ji udělali jednoduchou, tak ji uděláme super složitou a necílenou. To bych nedoporučoval. Radši bych to poslal lidem, o kterých už stát ví, že mají problémy a dokáže je najít v evidencích.

Jinak to prostě může skončit tím čestným prohlášením, obávám se. Nechci podceňovat stát, možná to nějak vymyslí, ale je absurdní, že šetříme desítky milionů na příspěvku na bydlení a vede se obrovský boj, jestli se nárok musí dokládat jednou za kvartál, jednou za půl roku nebo jednou za rok, protože bychom mohli prodělat desítky milionů na tom, že to někdo čerpá o čtvrt roku déle.

To jsou úplně drobné v kontextu toho, že potom se dá osm miliard na věc, která třeba bude necílená, možná bude muset být doložená čestným prohlášením a podobně. Šetříme na nepravých místech a bojím se, že – a to je moje největší obava –, aby stát nebo politici nepodlehli dojmu, že tím ten problém vyřešili.

Aby je to neukolébalo…

Protože spousta opatření se musí udělat hned a těch 5000 na dítě to vyřeší na chvilku pro lidi, kteří to potřebují.

Které skupiny a z kterých regionů pád pod hranici chudoby zatím nejvíc postihl podle vašich dat?

Ten náš panel domácností, který máme od začátku pandemie, tak má nějakých 1700 domácností. Takže v regionech, které tam definujeme, je to třeba 150 lidí. Je to tedy s nějakou mírou přibližnosti, ale vidíme, že ta chudoba je vysoká a narostla teď v regionech, kterým říkáme severozápad, což je Karlovarský, Ústecký kraj. Tam je nejvyšší obecně, ale i docela narostla.

Provádíme také metriku, která podle mě nejvíc vypovídá o těch problémech, a to kolik je lidí, kteří když uhradí bydlení a potraviny, tedy základní nutné výdaje, tak jim zbyde málo příjmů.

Jak definujete málo?

Že jim zbyde 100 korun na člověka na den. A z toho musíte hradit telefony, dopravu, vzdělávání, oblečení, nábytek – prostě všechny tyto věci. Teď je asi 11 % domácností, které mají malé tyto zbytkové příjmy. Narostlo to z 8 % na 11 %. Takže vidíte, že to není žádný propad celé společnosti do chudoby, ale spíš zásah selektivní. V některých částech společnosti je třeba 40 % těchto domácností. A právě v Karlovarském a Ústeckém kraji počet těchto lidí narostl, protože mají nižší příjmy, a když jim narostly energie, které narůstaly napříč republikou, tak jejich zbytkové příjmy prostě klesají.

Ale potom tam jsou regiony, které se dejme tomu nepropadají do chudoby, ale jsou specificky zasaženy nárůstem cen bydlení. A to jsou na jedné straně venkovské regiony, kde lidé bydlí ve velkých domech a mají velké výdaje na plyn a podobně. Zdražení plynu jim hodně zvýšilo náklady a platí třeba o 2,5 tisíce dohromady za hypotéku, plyn a další poplatky než na podzim. Často se nepropadají do chudoby, ale spíš je to tlačí z té střední třídy do nižší střední třídy, užírá jim to úspory a podobně.

A potom je to Praha. Rostou hypotéky a náklady proto rostou lidem, kteří nemají fixaci, kteří mají novou hypotéku a podobně. A to samozřejmě dopadá více v Praze, kde jsou obrovské ceny bytů. A když vám vzroste úrok hypotéky, tak to výrazně pocítíte. Takže tam je selektivní dopad na část lidí, kteří si refinancují hypotéky.

A dá se z dat u tohoto tématu taky vysledovat, jakou strategii zpravidla domácnosti volí? Dá se to zatím ukočírovat šetřením?

Ano, tam je ještě prostor. Počet domácností, které nám říkají, že chtějí šetřit, vzrostl na nějakých 17 % v různých oblastech. Ve vrcholech covidová krize, kdy se kombinovala nejistota s poklesem příjmů, zejména na začátku, tak se snažilo šetřit ještě víc lidí. Tam to nebylo složité, protože bylo všechno zavřené. Teď je to víc volba.

Trochu narůstá počet domácností, které si hledají novou nebo jinou práci. To jsou hodně lidé, kteří jsou nízkopříjmoví nebo měli nějaké částečné úvazky – maminky, které pracovaly na částečné úvazky, se snaží prostě rozšířit pracovní aktivitu. To je strategie nízkopříjmových pracujících. Rodiny se středními příjmy se snaží zejména šetřit. Liší se podle toho, kde můžou šetřit –některé na rekreaci, na jídle a podobně.

Potom tam jsou skupiny, kterým už toho moc nezbývá. To jsou třeba samostatně žijící důchodci, kteří taky říkají, že se snaží šetřit třeba na potravinách a tak.

Ale to přeci nejde už…

Ano, je tam část, která už nemá úplně kde šetřit a tam a sledujeme mírný nárůst lidí, kteří říkají, že nestíhají platit závazky – nájmy, hypotéky, energie a podobně. Tam to roste taky z nějaký 8 na 11 %. Takže toto je třeba sledovat, protože myslím si, že u střední vrstvy, tam ještě je velký prostor pro to, trošku se omezit a vlastně tím vyrovnat nárůst o 2000. U některých částí společnosti už ten prostor není a může docházet k těm rizikům, že nebudou stíhat splácet.

Když vydáváme tyto průzkumy, tak mi volají lidé, že si půjčují na energie. Je to omezená část lidí, ale to bych neradil. Je tam část lidí, taky minorita, ale nějaká část lidí, která platí nižší zálohy, než má předepsáno. A bude to trošku bomba, až jim přijde doplatek.

To budou asi koukat.

Ano. Některé dopady těch energií jsou takto odložené.

Dá se říct, že na tu zhoršující se situaci doplatily všechny domácnosti bez ohledu na to, čím topí? Když to vztáhnu jenom k té energetice…

Myslel jsem si nejdřív, že to je nějaká chyba, ale nakonec pro každou chybu se najde. Domácnosti, které topí tuhými palivy, což je dříví a zejména uhlí, tak mají hodně velký nárůst deklarovaných výdajů v lednu a přes zimu a teď myslím začaly znova klesat. U nich to hodně osciluje s obdobím. Nemají zálohy a mají reálné výdaje v měsíci. U domácností, co topí plynem, je největší kontinuální nárůst v souladu s tím, že roste. Ale jinak je to u těch, co topí elektřinou.

Jediná část domácností, která má zatím z hlediska energií nižší nárůsty, jsou lidi, kteří mají nějakou kombinaci topení. Zatím nevíme, jestli to je tím, že mají větší možnost přestrukturovat náklady tak, aby začali víc topit tím, co se jim nezdražilo – takže přitopí tuhými palivy, potom přejdou zpátky na něco jiného. Anebo jestli to je nějaká specifická část domácností, která žije třeba v lepších domech nebo něco takového. To ještě musíme rozklíčovat.

Jinak to stoupá v podstatě ve všech těch typech domácností podle topení.

Poslechněte si celý rozhovor Jana Pokorného s Danielem Prokopem k projektu Česko 2022: Život k nezaplacení.

Život k nezaplacení (logo)|foto:Český rozhlas