Vevera: Pro přežití v zajetí je třeba mít kontrolu nad vším, co je možné. I její zdání může být protektivní

Válka v zimě je pro Evropu něco vcelku nového, protože až do začátku 20. století se během zimy příliš nebojovalo. Bitvou, která se uskutečnila až začátkem listopadu a demonstrovala tak selhání bojové morálky, je ta na Bílé hoře.

Tehdy byla psychologická příprava v rukou kněžích, kteří vysvětlovali, proč se bojuje a za co se bojuje.
Jan Vevera

„Stavovská vojska už byla zazimována bezpečně v Praze. Proti nim stáli císařští, kteří měli nevýhodu, protože útočili. Stavovští byli v lepší pozici a vítězství, nebo alespoň remízu, považovali za tak jisté, že se zimní král Fridrich Falcký ani neobtěžoval zvednout od oběda. Takže morálka stavovského vojska byla samozřejmě mnohem nižší,“ popisuje bývalý vojenský psychiatr Jan Vevera.

Zkouška bojové morálky

Naproti tomu katolíky vedla důležitá osobnost – bosý karmelitán Dominik à Jesu Maria, který katolické oddíly verboval.

Čtěte také

Ukrajina aneb Trhliny mezi soukromou a veřejnou pamětí

„Možná, že to byl právě on, kdo přesvědčil velitele, že mají opravdu zaútočit. Navíc před bitvou poskytoval to, čemu bychom dnes říkali psychologická příprava před bojem. Tehdy to byly modlitby, zvlášť v mariánském kultu. Někteří historici dokonce potvrzují, že šel v prvních řadách s obrázkem Panny Marie. Takže to možná opravdu byla jeho osobní zásluha, že císařští zvítězili,“ vysvětluje Vevera.

V každém případě se dá mluvit o pokleslé morálce stavovských vojsk, která už zazimovala a neměla motivaci ještě bojovat. A proti nim stála psychologicky mnohem motivovanější císařská armáda.

„Tehdy byla psychologická příprava v rukou kněžích, kteří vysvětlovali, proč se bojuje a za co se bojuje,“ upřesňuje Vevera. Přestože bitva na Bílé hoře je se svými zhruba pěti tisíci padlými považovaná za malou bitvu, ve skutečnosti znamenala spíš prohranou válku.

V tom okamžiku existuje základní rada: vezměte si všechnu kontrolu, jakou můžete mít.
Jan Vevera

„Fridrich Falcký během hodiny vstal od oběda, jel zkontrolovat situaci na bojišti, sebral se a utekl. To se v našich dějinách opakuje: prohrajeme bitvu a vše je ztracené,“ popisuje Vevera to, co se v psychiatrii označuje za černobílé vidění, a jako příklad uvádí podpis mnichovské smlouvy nebo okupaci v roce 1968.

Psychologie oběti v zajetí

Vedle bojové morálky armády se dnešní psychiatrie zabývá i psychikou jednotlivce, který se stane ve válce obětí. Může přitom jít i o vojáky, které nepřítel napadne a mučí.

Čtěte také

Nejdůležitější voják není ten, který nejpřesněji střílí, ale který se dokáže podvolit vůli velitele, říká psychiatr Vevera

„V tom okamžiku existuje základní rada: vezměte si všechnu kontrolu, jakou můžete mít. Tady bych zmínil, co udělal Leo Ettinger, když byl ve vězení v Osvětimi. Na den dostal miniaturní dávku chleba, kterou mohl jíst buď po třech, nebo po pěti dávkách. On si ale bral každou hodinu jednu malou kuličku, ne proto, že by to změnilo nutriční hodnotu, ale mohl mít alespoň něco pod kontrolou,“ říká Vevera.

Pokud podle něj člověk nemá nic pod kontrolou, alespoň její zdání může být protektivní. Tento princip je pak základem psychologie přežití v zajetí. Pokud se zaměříme na důsledky, základními principy je ne-psychologizace a ne-patologizace obětí.

„To znamená, že budeme lidem vysvětlovat, že tak, jak se chovají ostatní, by se choval skoro každý a že jde o přirozenou reakci na nepřirozenou situaci,“ dodává Vevera.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Moderuje Barbora Tachecí.