Veronika Lefrancois: Machinace kolem italského referenda

Čtěte také

RADIO WAVE

Dělá si Bombardiro Crocodilo srandu z války v Gaze? Nový trend baví mladé a pobuřuje Italy

Občané v něm budou odpovídat na pět otázek týkajících se pracovního práva a práva na občanství. Dvě témata, na která pravicová a krajně pravicová vládní koalice obvykle reaguje velmi podrážděně.

První čtyři otázky mají zvýšit ochranu zaměstnanců v případě neoprávněného propuštění, pracovních smluv na dobu určitou, či odpovědnosti za pracovní úrazy. Poslední otázka se týká rozšíření přístupu k občanství dětem přistěhovalců, tedy jednoho z nejcitlivějších témat současné italské politiky.

Italské „právo krve“ 

Podobně jako v České republice, totiž v Itálii platí takzvané „ius sanguinis“, tedy „právo krve“ a nikoliv „ius soli“, tedy „právo teritoria“. Občanství se tedy dědí po předcích a nezakládá se na místě narození.

V praxi to znamená, že mnoho občanů, kteří žijí v zahraničí a nikdy do Itálie nevkročili, získává italský pas jen díky tomu, že třeba jejich pradědeček byl Ital. Naopak děti narozené na italském území rodičům, kteří se přistěhovali, nemají na občanství právo, i když třeba zemi svých rodičů nikdy nenavštívily a neznají jiný jazyk než italštinu.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Meloniová a justice

Pokud by v poslední otázce Italové hlasovali pro změnu, čekací lhůta na občanství by se zkrátila z deseti na pět let.

Není divu, že krajně pravicová vláda s konzervativním a antimigračním programem by takové referendum nejraději zametla pod koberec. Představuje pro ni totiž reálné riziko otevření cesty k levicovým reformám.

Právě proto představitelé vládních Bratří Itálie i jejích koaličních partnerů, ultrapravicové Ligy a pravicové strany Forza Italia, zvolili strategii odrazování občanů od účasti na hlasování. Pokud by se totiž k urnám dostavilo méně než 50 procent právoplatných voličů, referendum bude podle zákona neplatné.

Ani premiérka

Dokonce samotná premiérka Meloniová prohlásila, že se k referendu dostaví, ale nevyzvedne si hlasovací lístky. Tím sice dává najevo formální respekt k instituci lidového hlasování, ve skutečnosti se ho ale účastnit nebude a přispěje tak k jeho zneplatnění.

Čtěte také

Jsem Giorgia. Co o svých myšlenkách a kořenech píše sama italská premiérka Meloniová?

Strategie bojkotování referenda ze strany vládních představitelů není v Itálii nic nového – už Bettino Craxi v roce 1991 radil voličům, ať místo k urnám vyrazí raději k moři.

Jde o osvědčený způsob, jak zabránit změnám, které parlament odmítá projednávat, ale které mohou mít mezi obyvatelstvem širokou podporu.

Zdržet se hlasování je samozřejmě zcela legitimní a právo na to má každý volič. Nicméně pokud k němu nabádají nejvyšší představitelé státu, může to u veřejnosti podkopat důvěru ve smysl demokratického systému jako takového.

Mnoho Italů už tak politiku považuje za špinavý obchod. Machinace kolem referenda mohou toto přesvědčení ještě prohloubit.

Autorka je publicistka