Velké malé zprávy 8. listopadu 2005

Hadi jsou vskutku citliví. Nový výzkum odhaluje činnost smyslového orgánu krajt, hroznýšů a chřestýšů, který je pravděpodobně nejdokonalejším detektorem infračerveného záření, tvrdí biolog Michael Grace z floridského Technologického institutu. Infračervené záření je energie vyzařovaná živými i neživými objekty a pro lidi je její hladina často příliš nízká na to, aby ji dokázali vnímat.

Někteří hadi však toto teplo prostřednictvím lícních jamek vystlanych receptorovými buňkami vidí, jako lidé vidí světlo různé intenzity. Tyto smyslové buňky dokážou odhalovat rozdíly pouhých 0,003 st.C. Tato schopnost v kombinaci s vizuálními podněty umožňuje hadům rozeznávat teplejší od chladnějšícho, s úžasnou přesností útočit na kořist, vyhýbat se predátorům a vyhledávat místa, kde se mohou vyhřívat.

Své okolí vnímají velice přesně, píše Nacionaf geographic. Technologie napodobující tento hadí smysl by se mohly využívat k zaměřování všeho se specifickou tepelnou od vojenských cílů přes děravá potrubí v ropných rafineriích až po nádory v počátečních stádiích, říká biolog Grace.

Každá úžasná nova technologie má tendence stat se časem běžnou tak, že je téměř neviditelná. Podobně je na tom lednička, moderní zázrak, který nás dnes vůbec nevzrušuje. Můžete k ní přidat vnější zásobníky na led, senzorické ovládnání a všechny čipy, na které si vzpomenete, ale pořád to bude jen obyčejná chladnička.

Jak ale chladit tam, kde ani lednička, ani elektrický proud, ani led není? Jedna ženská organizace v Súdánu rozdává takzvaný "zeer pot", což jsou v podstatě dvě hliněné nádoby zasunuté do sebe, přičemž úzký prostor mezi nimi je vyplněn pískem. Ten se smáčí vodou, která se odpařuje, a tím ochlazuje vnitřní nádobu tak účinně, že potraviny, které by se normálně zkazily za dva dny, tam vydrží dva týdny. Není to složité a funguje to v poušti, daleko od elektřiny a něčeho tak exotického, jako je přírodní led.

Obří kamenné tváře vypadají na svůj věk. Příslušníci domorodého kmene Rapa Nui na Velikonočním ostrově začali tesat podoby předků do měkkého sopečného tufu asi před tisícem let. Sochy zvané moai vznikaly v období asi šesti století a začaly zvětrávat brzy poté, co byly dopraveny z lomů na své stanoviště. Jejich zkázu urychlilo dlouholeté působení větru, deště a lidské činnosti.

Když v roce 1992 začali archeologové rekonstruovat sochy v Ahu Tongarili, ležela před nimi jen hromada sutin. Nedávno byly opravené moai pokryty nepromokavými plachtami, aby vyschly. Potom na ně restaurátoři nanesli látku zabraňující průniku vody, aby nedocházelo k další erozi ochranné účinky látky ale vydrží jen několik let.

Archeologové přiznávají, že současnými metodami bohužel nedokážou uchovat všechny sochy. Lidé Rapa Nui a jejich vědečtí poradci teď stojí před obtížným rozhodováním, jak dale ochránit sochy, které nesou nejcennější věděcké nebo historické informace.

Ve Skotsku se léčí devatenáctiletý mladík ze závislosti na posílání SMS a e-mailových zpráv. Jde o první případ tohoto druhu, který své aktivity hodnotí jako něco potěšujícího. Během jednoho roku mladík utratil za posílání esemesek ze svého mobilu čtyři a půl tisíce liber, v přepočtu téměř 195 tisíc českých korun.

Každý týden odeslal asi 700 textových zpráv. V práci dokázal z počítače během jednoho měsíce odeslat osm tisíc emailů! Většinu poslal své přítelkyni, se kterou se rozešel poté, co byla jeho závislost odhalena. K tomu došlo, když jednu ze zpráv namísto přítelkyni neúmyslně poslal svým kolegům v práci. Šéfové mu potom předložili údaje o tom, kolik e-mailů odeslal, a žádali vysvětlení. Mladý Skot raději než aby čelil disciplinárnímu řízení, odešel ze zaměstnání a byl poslán na léčení. Odborníci v protialkoholní léčebně v Paisley prohlásili, že něco takového ještě za 25 let své praxe nezažili.

Dvě přední farmaceutické firmy ve Spojených státech hodlají ve spolupráci s mezinárodní nadací pro boj proti AIDS vyvinout nový přípravek, který by zabránil přenosu viru HIV během pohlavního styku. Podle odborníků by krém či gel byl přínosem zejména pro ženy, které jsou k infekci virem HIV, který způsobuje AIDS, mnohem náchylnější.

Přípravek by ženy měly aplikovat před pohlavním stykem. Účinná látka, mikrobicid, by podle vědců měla uživatelku ochránit před infekcí i v případě, že by se při pohlavním styku nechránila kondomem. Vědci počítají s tím, že by jedno balení nového krému mělo stát jen několik centů.

Obyvatelé Velké Británie před třiceti lety pozorovali, nebo alespoň to tvrdili, nejméně 40 létajících talířů a dalších neidentifikovatelných létajících objektů měsíčně. V současnosti jich podle ministerstva obrany zahlédnou mnohem víc, prý až 50 za měsíc.

Ministerstvo neuvedlo podrobnosti o současných pozorováních, ale ta ze sedmdesátých let uvádějí spoustu příkladů: lidé prý viděli stříbřité létající objekty ve tvaru disku nebo doutníku. Někteří prý zahlédli i otvory připomínající okénka. Objekty se prý pohybovaly buď velice pomalu, anebo naopak mizely vysokou rychlostí.

Podle odborníků z britského ministerstva obrany šlo většinou o meteorologické balóny, kusy nosných raket kosmických lodí, mraky anebo letadla, která pozorovatel sledoval z nezvyklého úhlu. Z materiálů uložených ve státním archívu v Kew vyplývá, že ministerstvo se těmito jevy normálně nezabývá. Vládu prý zajímají pouze v souvislosti s případným ohrožením bezpečnosti státu.

Všechna zaznamenaná pozorování ale takto vysvětlit nelze. Jedním z nich je záznam, který v květnu 1977 pořídila nad východním pobřežím Anglie pětičlenná posádka bombardéru Vulcan. Objekt údajně zachytil jejich radar a letci viděli na noční obloze oranžový záblesk. Silná světla pak náhle pohasla a objekt rychle odletěl. V blízkosti údajně nebyla žádná jiná letadla a bombardér Vulcan tehdy letěl rychlostí blížící se rychlosti zvuku.