Velké malé zprávy 8. března 2002

Britští badatelé z londýnského ústavu Imperial College objevili růstový hormon, který pravděpodobně reguluje u člověka pocit hladu. U dobrovolných pokusných osob se potvrdilo, že chuť k jídlu stoupá s koncentrací tohoto hormonu v krvi. Předtím vědci zkoumali souvislost mezi růstovým hormonem a pocitem hladu u krys.

Teď doufají, že s objevením zmíněného hormonu našli zároveň i výchozí bod pro léčení výživových poruch, jako je např. chorobná vyhublost. Také nemocní s chorobou AIDS a pacienti trpící rakovinou, u kterých se projevuje nechutenství, by s pomocí objeveného hormonu mohli konzumovat větší množství jídla a zlepšit tak svůj zdravotní stav. Naopak by se zablokováním hormonu mohla snižovat nadváha osob obézních.

Vesmírná galaxie, která je nejblíž naší planetě, je vzdálená "jen" 75 000 světelných let a nachází se v souhvězdí Střelce. Francouzští astronomové z pařížské hvězdárny kromě toho zjistili, že Galaxie Saggitarius - jak zní její oficiální název - byla kdysi dávno součástí Magellanova mračna.

Pravděpodobně vznikl tento "hvězdný ostrov" před mnoha miliony let, kdy Magellanovo mračno procházelo oblastí v blízkosti naší Mléčné dráhy. Přitom se vlivem větší přitažlivosti Mléčné dráhy část s několika desítkami tisíc hvězd od Magellanova mračna odpoutala a vytvořila samostatnou galaxii.

Vědci bývají s prognózami dalšího vývoje spíše zdrženliví. Zkušenost učí, že se i nejchytřejší mozky pravidelně mýlí. Ovšem 41letý britský futurolog Ian Pearson sebevědomě tvrdí, že 85 % jeho předpovědí za posledních deset let se vyplnilo. V těchto dnech předložil nový seznam objevů a technologií, které v příštích letech zasáhnou do našeho života.

Budou to především inteligentní přístroje pro domácnost, které budou kontrolovat kvalitu a zásoby potravin; také laptopy s kontrastem barevných fotografií budeme mít už příští rok. Hned poté displeje promítající obrazy přímo na sítnici oka. Opravdu napínavé to však bude od roku 2005: budeme nosit šaty, které jsou schopny akumulovat sluneční světlo v podobě elektrické energie. Využívání virtuální reality v oblasti vzdělání a zábavy bude zcela běžné.

V roce 2006 budeme schopni "oživit" vyhynulá zvířata z konzervovaných dědičných substancí. A v roce 2007 budou k dispozici dávno vytoužené digitální překladače namísto živých tlumočníků a překladatelů. Největší překvapení nás však podle britského futurologa Iana Perasona čeká v oblasti umělé inteligence: Prominent s nejvyšším platem už v roce 2010 nebude člověk, nýbrž umělá bytost působící například jako moderátor v televizních show. Jeho mozek bude tvořit neuronální síť.

A v další dekádě nového století budou v bojových situacích poprvé nasazeni váleční roboti v podobě obřího, v podstatě nezranitelného hmyzu.

Netopýři jsou známi svým vynikajícím a možno přímo říct specializovaným sluchem na principu echolotu, česky: ozvěnového hloubkoměru. Během letu vyrážejí pro člověka neslyšitelný, vysokofrekvenční křik, zachycují svýma obrovskýma ušima jeho ozvěnu a mohou tak slyšet, zda mají v cestě nějaké překážky.

Kořist některé druhy netopýrů naproti tomu "vycítí" pouze takzvaným "pasivním slyšením", kdy vnímají různé podezřelé zvuky a šumy. Obě formy akustického vnímání se u netopýrů zpracovávají ve sluchovém centru kůry velkého mozku. Američtí badatelé z univerzity ve Wyomingu prozkoumali podrobně tuto mozkovou část a zjistili, že u netopýrů při lovu se přijímané "echolotové" informace dočasně překrývají se signály tzv. pasivního slyšení. Lze tedy říct, že netopýři slyší na dvou frekvencích současně.

Člověk naproti tomu se dokáže soustředit pouze na jeden proud přijímaných informací, zato je však schopen rychle měnit a zaměřit pozornost na dva různé zdroje zvuku.

Z geologického pohledu žijí dnešní lidé ve zvláštní době. S největší pravděpodobností existovaly v dějinách planety Země předtím pouze jedenkrát dva zaledněné póly současně. Podle poznatku vědců jsou Severní polární moře a Antarktida klimaticky izolovaná území. V dlouhodobé vývojové perspektivě přitom hraje významnou roli tektonika pohyblivých zemských desek.

Dnešní věda má tak k dispozici dva klimatické archivy v tzv. věčném ledu. Doba ledová nastávala v situaci, kdy byla pevnina u některého z pólů - jako dnes Antarktida. Ta byla kdysi součástí jižního kontinentu Gondwany, k níž patřila i Jižní Amerika, Afrika a Indie. Vědci vyzkoumali, jak se Gondwana před 140 až 180 miliony lety rozpadla. O tom vypovídají např. magnetické anomálie v antarktických horninách.

Pohled do historie klimatu minulých tisíciletí umožňují i vrtná ledová jádra. Příslušný projekt EPICA byl kvůli extrémním mrazům dočasně pozastaven, ale polárníci si předsevzali, že při jeho obnovení poprvé proniknou až do doby před půl milionem let. Během této epochy se na Zemi čtyřikrát až pětkrát vystřídala doba ledová s obdobím výrazného oteplení. Zvláště napínavé je pro vědce střídání těchto etap před 450 až 500 tisíci lety: domnívají se, že tehdejší změna byla velmi podobná období, ve kterém žijeme dnes my.