Velké malé zprávy 28. listopadu 2002

Ze všech znaků, kterými se vyznačují lidé a jiní primáti - mimo jiné palec a oči směřující dopředu - se ze všeho nejdřív vyvinula schopnost pevného uchopení. Zjistili to podle týdeníku Science vědci Michiganské univerzity v USA, kteří zkoumali 56 miliónů let starou kostru jednoho z nejstarších primátů jménem Carpolestes simpsoni.

Ukazuje se, že už měl velký palec, který lze postavit proti ostatním prstům. Ten mu umožňoval šplhat až do nejkrajnějších větví stromů a sbírat tam ovoce a ořechy. Kosti tohoto živočicha ze zachovaly ve vápenci a - což je u tak staré zkameněliny neobvyklé - téměř nedotčené zůstaly i malé kůstky nohy. A právě ty zřetelně ukazují, že noha dokázala uchopit malé větve.

Navíc na rozdíl od jiných živočichů schopných lézt na stromy - například veverek - nebyl na palci nohy drápek, ale nehet. Ten se obvykle u živočichů vyvinul proto, aby prsty a palec mohly snadno uchopovat věci. Díky tomu se malý Carpolestes, který vážil asi 100 g a měřil 35 cm i s dlouhým ocáskem, mohl odvážit se až na ty nejtenší větvičky. Tato vlastnost se v průběhu evoluce zachovala a dnes umožňuje člověku uchopit pero nebo kladívko a provádět celou řadu dalších činností, při nichž by mu drápy překážely, uvedla agentura Reuters.

Puštík obecný, což je naše nejhojnější sova, se za deště neobtěžuje houkat. Podle vědců se totiž naučil, že vlhké počasí jeho volání doslova utopí. Odborníci z Výzkumného ústavu v Boult aux Bois a z Univerzity Sv.Ondřeje podle týdeníku New Scientist zjistili, že za suchého počasí mohou houkání puštíka ostatní sovy slyšet na rozloze téměř 120 hektarů.

Za deště je však slyšitelné pouze na necelých dvou hektarech. Za deštivé noci houkalo jen 5 procent sledovaných puštíků. Vědci odhadují, že aby byla sova slyšet za deště stejně dobře jako za sucha, musela by houkat asi stejně silně, jako hučí motor letadla.

Ženy trpí stresem méně než muži, a to díky svým hormonům. Alespoň tak to podle agentury DPA tvrdí vědci z Greenwichské univerzity v Británii. Jejich studie ukázala, že ženský hormon estrogen snižuje produkci stresových hormonů kortizolu a adrenalinu, které mohou mít škodlivý vliv: Pokud se vylučují během dlouhých období stresu, mohou přispět ke vzniku některých chorob.

Vědci analyzovali hladinu stresových hormonů u 315 zdravotních sester a ošetřovatelů od 20 do 60 let. Hladiny byly výrazně vyšší u mladých mužů než u mladých žen. Ve vyšším věku se však tyto rozdíly začaly vyrovnávat. Vědci si to vysvětlují tím, že starší ženy v přechodu mají méně estrogenu. Podle jednoho z vědců z toho plyne, že muži a ženy po přechodu mohou být náchylnější k chorobám souvisejícím se stresem než mladé ženy.

Je však potřeba pokračovat ve výzkumu, aby se zjistilo, proč konkrétně estrogen ženy před stresem chrání. Starší ženy, které dostávají hormonální náhrady, mají podle jeho slov také nižší hladinu stresových hormonů než muži stejného věku. I to podporuje názor, že estrogen u žen snižuje hladinu stresových hormonů.