Velké malé zprávy 18. prosince 2002

Mezinárodní vědecké konsorcium vedené Japonskem, které pracovalo na rozluštění genomu rýže, hlásí: úkol je splněn! Výsledky zkoumání teď budou použity pro vývoj nových, lepších odrůd této plodiny, která je základní složkou výživy velké části lidstva, a zajistí tak jídlo pro stále rostoucí populaci. Rýže by měla být v budoucnu odolná například vůči suchu či nemocem.

Informace o jejím genomu zároveň pomohou při genetické úpravě podobných rostlin, jako je například kukuřice nebo pšenice. Genom je sbírka veškerého genetického materiálu. Genom rýže má 46 až 55 tisíc genů - odhaduje se, že člověk jich má méně - asi 30 tisíc.

Předběžný náčrt genomu rýže zveřejnil už v dubnu tým čínských a švýcarských vědců. Japonci po tomto oznámení původně zvažovali, že svůj výzkum zastaví. Nakonec se rozhodli pokračovat, protože jejich konkurenti použili sice rychlejší, ale méně přesnou metodu.

Lidské rasy z biologického hlediska neexistují - na tom se shodují antropologové i genetici. Nová studie zveřejněná v americké revui Proceedings of the National Academy of Sciences teď potvrdila, že rasa člověka se NEODRÁŽÍ v jeho genech. Brazilští a portugalští badatelé si ke zkoumání vybrali v Brazílii jednu z nejpromíchanějších populací na světě, zahrnující lidi evropského, afrického a indiánského původu.

Zkoumali nejprve 20 mužů ze severního Portugalska a 20 mužů z ostrova Sv. Tomáše u západního pobřeží Afriky. Zjistili deset genetických variací, které spolehlivě odlišovaly obě skupiny. Žádná z nich však neměla co dělat s barvou kůže nebo vlasů. Překvapení vědce čekalo při zkoumání samotných Brazilců: zjistili, že ti, kteří se označovali za bělochy, měli v průměru 33 procent genů indiánského a 28 procent afrického původu.

Stejně tak lidé označovaní za černochy měli skoro polovinu genů neafrického původu. Jak badatelé dodávají, jejich studie ukázala, že v Brazílii je barva kůže jen slabým ukazatelem afrického původu.

Všeobecně se soudí, že muži jsou méně odolní vůči bolesti než ženy. Výsledky nových výzkumů zveřejněné na serveru časopisu NewScientist ale nasvědčují tomu, že opak je pravdou: muži mají vyšší práh bolesti než ženy. Může za to protein s názvem GIRK2 - ten je součástí systému, kterým droga tlumí signál bolesti v nervu.

U mužů hraje při vnímání bolesti zásadní roli, zatímco u žen tak důležitý není. Pokusy na myších ukázaly, že kdyby se protein GIRK2 odstranil, obě pohlaví by bolest vnímala stejně. Vědci chtějí zjištění o rozdílném vnímání bolesti využít při vývoji nových, účinnějších anestetik pro ženy. Zkušenosti prokázaly, že některé přípravky používané v současnosti, včetně morfia, opravdu zabírají lépe u mužů než u žen.