Velké malé zprávy 16. září 2002

Odpad by se už nemusel složitě ukládat, ale mohl by posloužit při stavbě domů: Odborníci z tchajwanské univerzity totiž zjistili, že kalů z čistírny odpadních vod se dá využít při výrobě obyčejných cihel. Podrobnosti přinesl týdeník New Scientist. Nejlepšího výsledku prý odborníci dosáhli, když do jílu na výrobu cihel přidali 10% kalu, ale dalo by se ho prý přidat i 30%. Z hmoty byl odfiltrován odpad z průmyslových podniků. Tyto "biocihly" se pak vypalují při 900 stupních Celsia.

Žár zlikviduje zdraví nebezpečné mikroorganismy a organický materiál, ale odstraní se i těžké kovy. A cihly prý nejsou vůbec cítit. Odborník Či-huang Weng ovšem přiznává, že by asi bylo třeba trochu přesvědčování, aby lidé žili v tak těsném kontaktu s vlastními odpady. John Hobson z Centra pro výzkum vody v Británii sice souhlasí, že by takové využití odpadu bylo prospěšné životnímu prostředí, ale výrobci by museli zajistit, že nijak nezmění trvanlivost a barva cihel. A cihly by také musely splňovat hygienické normy, aby bylo jisté, že nepředstavují žádné zdravotní riziko.

Myš, jejíž kožíšek zeleně září v ultrafialovém světle, by mohla představovat první krok k využití genové terapie pro léčení ztráty vlasů a plešatosti. Možná by podle odborníků mohla dokonce vést k trvalé změně barvy vlasů, zaznamenala agentura Reuters. Vědci vložili do vlasových váčků myši gen z medúzy vytvářející protein, který ve tmě zeleně světélkuje. Srst myši pak začala ve správném osvětlení také zeleně světélkovat. To dokazuje, že nový gen ve vlasovém váčku funguje. Uvedený gen je neškodný a vědci ho často využívají ke zjišťování úspěšnosti technik genového inženýrství.

Cílem odborníků z USA a Japonska je léčit ztrátu vlasů způsobenou chemoterapií při rakovině. Vědci doufají, že když se do vlasového váčku podařilo vnést gen pro světélkování, může se tam podařit vnést i geny vyvolávající odolnost vůči chemoterapii. Léčba obyčejného řídnutí vlasů a plešatosti však může být obtížnější, protože vlasový váček v tomto případě místo normálního vlasu vytváří malý a tenoučký vlásek. A to je pravděpodobně spojeno s činností nikoli jednoho, ale celé řady genů.

Evropané jsou z velké části potomci rolníků, kteří na náš kontinent přišli z Blízkého východu. Naznačují to podle agentury DPA nové výzkumy vědců z londýnské University College. Analyzovali genetickou informaci široké skupiny Evropanů a zjišťovali, kolik mají genů z Blízkého východu. Pátrali konkrétně po vzácných mutacích na chromozómu Y, jejichž přítomnost u různých skupin obyvatelstva svědčí o společném předkovi.

Nové výzkumy zaznamenal odborný časopis Zprávy Národní akademie věd. Vedly k závěru, že rolníci z Blízkého východu přispěli moderní evropské populaci v průměru asi polovinou zkoumaných genů! Ve Francii a v Německu to je 15 - 30 procent, kdežto v zemích jihovýchodní Evropy, jako je Albánie, Makedonie a Řecko, je to už 85 a více procent. Všeobecně se soudí, že zemědělství začalo na Blízkém východě a teprve asi před 10 tisíci lety se dostalo do Evropy.

Různí se však názory na to, zda zemědělci z Blízkého východu sami přišli do Evropy nebo zda se sem jen rozšířily jejich myšlenky a pracovní postupy. Nová zjištění však naznačují, že moderní Evropané mají mnohem víc blízkovýchodních předků, než se dříve předpokládalo. Rozšíření zemědělství do Evropy tedy zřejmě doprovázely velké přesuny lidí.