Velké malé zprávy 13. února 2002

Greg Altman a jeho tým ve Spojených státech našli způsob, jak v laboratoři vypěstovat náhradní kolenní vazy s využitím vlastních buněk pacienta. Tato metoda by se jednou mohla používat při operacích, i když je nejprve potřeba ji vyzkoušet na zvířatech.

Jak uvedl Greg Altman na zasedání Ortopedické výzkumné společnosti v americkém Dallasu, jeho tým využil speciální buňky z kostní dřeně. Ty se dají přeprogramovat, aby z nich vznikla řada různých buněk. Je to však složité. Altmanův tým proto vytvořil zařízení napodobující napětí a tlaky, kterým jsou vazy normálně vystaveny. Buňky z kostní dřeně vědci umístili na speciálně vytvořenou hedvábnou podložku a vložili do úzké zkumavky. Rostoucí tkáň vystavili napětím a otáčení, které dost přesně odráží prostředí v koleně živého pacienta.

To, co získali, se svými vlastnostmi opravdu podobalo lidskému kolennímu vazu. Našli i bílkoviny typické pro buňky vazů. Odborníci doufají, že se jednoho dne podaří odebrat pacientovi injekční stříkačnou buňky z jeho vlastní kostní dřeně a vypěstovat z nich nový vaz. Ten by se pacientovui voperoval. Protože by se jednalo o jeho vlastní buňky, nehrozila by odmítavá reakce organismu.

Lidé, kteří ve dne zatínají zuby a prožívají stresující situace, mohou své zuby poškozovat tím, že jimi v noci skřípou. Podle nedávné vědecké studie totiž bruxismus - což je odborný termín pro skřípání zuby - trápí ve spánku nejméně 4 a půl procenta lidí.

Může jich však být mnohem víc. Většina lidí se totiž o svém problému dozví, až když je upozorní partner, kterého v noci ruší. Mohlo by se zdát, že jde o zanedbatelnou záležitost, ale uvažte sami: ženy skřípající zuby vyvíjejí na své čelisti tlak, jako kdyby je zatížily vahou 300 kg, muži dokonce v průměru 400 kg. Výsledkem jsou popraskané a zlomené zuby, poškozené plomby, poškozená zubní sklovina. Trpí také kosti a svaly čelistí.

Nejčastější příčinou je právě stres. Nejlepší způsob, jak skřípání zubů léčit, je tedy bojovat proti stresu, například relaxační terapií. Mnozí zubní lékaři nicméně také doporučují speciální rovnátka nebo spíš chránítka, která se upevňují na noc. Brání odírání zubní skloviny a také rovnoměrně rozkládají tlak na celou čelist.

Moderní metody rozborů DNA mohou vědcům posloužit ke studiu stravovacích návyků kytovců. Australští vědci totiž chtějí sbírat jejich výkaly a získávat z nich DNA jejich kořisti.

Chtěli by, aby se tato unikátní metoda využívala místo každoročního lovu plejtváků malých, na nichž se studuje vliv kytovců na výskyt ryb. Na komerční rybolov je totiž potřeba stanovit kvóty, aby byl ekologicky udržitelný. K tomu je ovšem potřeba znát i to, kolik ryb a jaké spotřebovávají další mořští živočichové.

Vědci z Australské antarktické divize proto shromažďují výkaly plejtváků obrovských u pobřeží USA a Kanady, velryb keporkaků kolem Antarktidy a vorvaňů u Nového Zélandu. Není to obtížné, protože kytovci po sobě zanechávají na hladině typické skvrny. Až do loňského roku však nebylo možné z nich DNA získat. Nyní nová australská genetická metoda umožňuje určit, co kytovec strávil.

Ještě je třeba vypracovat způsob, jak zjistit množství zkonzumované potravy. Stejná technika se má využít i ke studiu stravy tučňáků, tuleňů a delfínů.

Více není vždy lépe. Ukazuje to i postoj některých řidičů k novinkám na automobilovém trhu.

Podle německého Autoklubu Europa ACE totiž starší lidé často považují moderní automobily za příliš složité a vybavené přílišným počtem přístrojů, takže řízení je pro ně obtížné. Podle dotyčného klubu se sídlem ve Stuttgartu nejsou mnohá auta zkonstruována pro potřeby starších lidí. Tlačítka a knoflíky jsou často příliš malé a příliš daleko od řidiče. Řada seniorů také obtížně ovládá například stereo v autě.