Velké malé zprávy 12. února 2002
Počítače děti číst nenaučí! Britští vědci tvrdí, že "Syndom války v Zálivu" není nic nového. V Německu vyvinut nový, pevnější pancíř. Lépe situované ženy se více trápí pro svůj vzhled. Podrobněji v dnešních Velkých malých zprávách.
Říká se, že co se v mládí naučíme, k stáru jako když najdeme. Ale nic se nemá přehánět: tak by se dala zjednodušeně vyložit rada, že počítače v příliš raném věku dětem mnoho nepřinesou.
Arnod de Kemp, evropský specialista na elektronické publikování, soudí, že zhruba od 4 do 7 let by se děti měly začít učit číst a psát tradičními metodami. V tomto věku by se podle jeho názoru měla podporovat touha číst - a počítač tu není velký pomocník. Ten má smysl až u starších dětí. Čtení a psaní považuje Arnod de Kemp za kulturní techniku, kterou je třeba se naučit - a to jde jen v určitém věku. Proto je tak obtížné učit čtení a psaní dospělé analfabety.
Počítače však podle jeho názoru číst nenaučí, slouží spíš jako interaktivní nástroj, jako elektronická hračka. Až u žáků třetích nebo čtvrtých tříd začíná mít podle něho smysl, aby děti dostávaly úkoly, jako vyhledat nějakou informaci na internetu.
Záhadný syndrom války v Perském zálivu, kterému se připisuje celá řada zdravotních problémů, podle vědců možná nesouvisí výhradně s tímto konfliktem z roku 1991.
Badatelé z londýnských lékařských fakult se totiž domnívají, že také veteráni dalších válek - od Búrské až po druhou světovou - trpěli po bojích různými potížemi. Odborníci je považují za reakci organismu na fyzický a psychický stres války. Svá tvrzení opírají o průzkum záznamů téměř 2000 britských veteránů od roku 1872 až do války v Perském zálivu. Zjišťovali, jestli v hlášených zdravotních a psychickéch problémech najdou nějaké podobnosti.
Podle zprávy v odborném časopise British Medical Journal došli k závěru, že neexistuje jedna porucha společná pro všechny boje. Jde o různé druhy příznaků odrážející změny ve vedení války - ale také pokrok v medicíně. Poválečné syndromy se nicméně podle vědců objevily po všech velkých válkách v průběhu minulého století a lze předpokládat, že se budou vyskytovat i po konfliktech příštích.
Nedá se ovšem přesně předpovědět jejich forma, protože ta bude záviset na měnícím se charakteru bojů i druhu zdravotních obav.
Vědci v německých Drážďanech vyvinuli pevnější materiál pro pancéřování. Nový materiál vyrobený z lehké keramické směsi uchrání vojáky před palbou ostřelovaců, je lehčí a pevnější než dnes používané deriváty slinutého oxidu hlinitého.
Dá se dokonce vyrobit i v průsvitné formě, takže by se z něho jednou mohly vyrábět možná i neprůstřelné štíty či kryty a přední ochranná skla do aut. Tajemství nového neprůstřelného materiálu je v jeho husté mikrostruktuře. Jemně rozemletý prášek oxidu hlinitého se vypaluje v peci při teplotě 1250 stupňů Celsia, až vytvoří vrstvu, ve které nejsou žádné póry ani žádné vady.
Tím, že se keramický materiál vypaluje při teplotě o 350 stupňů nižší než obvykle, se zachová jeho jemná molekulární struktura a zdvojnásobí se jeho pevnost. Podle odborníků byla některá zásobovací vozidla vojáků KFOR v Kosovu opatřena ochrannými štíty z oxidu hlinitého vypalovaného konvenční metodou. Ukázalo se však, že jsou příliš silné a těžké.
Podle vědců je velkovýroba vylepšeného keramického ochranného materiálu také levnější. Další práce na projektu, zejména na průsvitné verzi, však zdržuje nedostatek financí.
Kanadští vědci potvrdili, že o svůj vzhled mají obvykle větší starost ženy z bohatého prostředí než z oblastí s nízkými příjmy. A čím movitější okolí, tím větší je pravděpodobnost, že se žena bude trápit kvůli svým tělesným proporcím.
A to i v případě, že má na svou výšku odpovídající váhu. Nezáleží přitom na jejích vlastních majetkových poměrech. Roli zde hraje fakt, že bohatší ženy častěji chodí do fitness center a různých klubů zdraví, čtou vybrané časopisy a podobně. Všude tam se propaguje štíhlost, což může přispívat k tomu, že žena sama sebe vidí nepříznivě.
