V týmu na sebe nekřičíme, uklidňují volejbalistky Valková s Digrinovou. Těší se hlavně na duel s Brazílií

Kdy a kam odjíždíte na mistrovství světa ve volejbale?
Už v úterý 20. září, do nizozemského Arnhemu. Tam budeme hrát skupinovou fázi mistrovství světa.

Ve skupině máte Brazílii, Japonsko, Argentinu, Čínu a Kolumbii. Jak těžká je to skupina?
Máme tam světové supertýmy, ale zároveň tam jsou týmy, se kterými můžeme něco uhrát a mohly bychom uspět.

Kolik zápasů je třeba vyhrát, abyste ze skupiny postoupily?
Asi teoreticky když vyhrajeme dva, tak bychom měly postoupit. Postupují nejlepší čtyři. V dalších bojích jde první ze skupiny jde na čtvrtého z jiné skupiny, takže čím výše, tím lépe.

Dá se v průběhu skupinových bojů nějak taktizovat?
Spíš ne. Na druhou stranu nikdy nevíme, jak dopadnou zápasy v jiné skupině, takže by to bylo dost riskantní a nedělá se to.

Čeká vás souboj s nejsilnějším týmem světa – s Brazilkami. Jak se na něj těšíte?
D: Já se těším moc, protože tam jsou světové hráčky a bude to úplně o něčem jiném, ta atmosféra a až s nimi budeme moct naživo poměřit síly.

K: Určitě souhlasím s Dádou. Myslím, že to bude zážitek pro všechny, těšíme se na to a zároveň se budeme chtít ukázat v tom nejlepším světle, že i s takovým týmem můžeme hrát vyrovnaný volejbal.

Dvě skupiny mistrovství světa se hrají v Nizozemsku a Polsku. Dá se očekávat, že dorazí hodně českých fanoušků. Jak moc tohle vnímáte?
K: Nevím, kolik jich dorazí, Nizozemsko je trochu dál, ale za jakoukoliv podporu v hledišti budeme rády a určitě to uvítáme.

D: Myslím, že by to v rodině ocenili, ale bohužel asi ode mě tam nikdo moc nebude. Nevím, jak to mají v plánu ostatní...

K: Pár holek říkalo, že rodiče přijedou, protože tam vychází i státní svátek, což může být výhoda, ale my to hrajeme přes týden a je to pak i pro naše rodiny těžší se tam dostat, protože musí do práce.

Máte za sebou úspěšnou kvalifikaci, jak kvalifikace vlastně probíhala?
D: Začínaly jsme s první zápas doma s Islandem, který byl trochu nervózní, ale byl to pravý zápas na to, abychom se do kvalifikace pořádně dostaly. Pak jsme odcestovaly do Finska, hrály jsme doma s Černou Horou a první část kvalifikace jsme zvládly bez ztráty setu, což bylo super. Další dva zápasy jsme zvládly také a šlo to řekněme hladce, i když občas byly nějaké zádrhely.

Proč to povzdechnutí, Kateřino?
Nám se to teď všechno míchá, kde se to bude hrát, kdy se to bude hrát, máme totiž kvalifikaci na Evropu i mistrovství světa... vždycky si děláme legraci, že to nesmíme poplést kde a s kým hrajeme.

Který zápas z kvalifikace byl nejtěžší a nejdůležitější?
K: Asi zápas ve Finsku, protože tam nás ještě na cestě postihly střevní potíže a v den zápasu jsme pak moc nevěděly, jak budeme vypadat. Pak i zápas v Černé Hoře, protože tam je vždycky divácky jiná kulisa, taková spíš fotbalová. Tam to bylo taky náročné a prohrály jsme tam první set. Jinak jsme ale měly většinu zápasů myslím pod kontrolou.

Nebyla trochu škoda, že ta kvalifikace byla tak „lehká“?
K: Není to škoda. Jsme rády, že máme v kapse klidný postup a nemusely jsme se stresovat do posledního zápasu.

Jak byste porovnaly konkurenci na mistrovství Evropy a mistrovství světa?
K: Na MS je ta konkurence určitě větší, protože tam jsou Američanky, Brazilky, Číňanky...

Má šestkový volejbal větší úroveň na světě než v Evropě?
K: Myslím, že je to o pár týmech navíc, třeba o šesti. Je tam ale i spousta týmů z Evropy. Teď se třeba první rok postupovalo na světový šampionát podle žebříčku a myslím, že i proto je tam evropských zástupců.

Vy jste měla, Kateřino, problémy s kolenem. Jak moc vás to ještě omezuje?
2,5 roku zpátky jsem byla na operaci s křížovým vazem, ale troufnu si říct, že teď už je to úplně v pohodě. Díky péči fyzioterapeutů a lékařů už jsem vlastně bez problémů.

Vy hrajete v Německu, budete tam pokračovat i nadále?
Ano, zůstávám ve stejném týmu.

V čem je rozdíl hrát u nás nebo v Německu?
Myslím, že i v mentalitě. Je to v podstatě jako zaměstnání a tak to tam i berou a je to profesionálnější. I průměrná úroveň ligy je tam na vyšší úrovni než u nás.

V národním týmu jste první nahrávačka a patříte k těm zkušenějším hráčkám. Zvýšíte občas i hlas na ostatní?
Asi ani ne. Nikoho takového tam nemáme. Na nás řve dostatečně trenér a mezi sebou na sebe nekřičíme.

Odehrála jste všechny důležité sety v reprezentaci. Necítíte už trochu únavu?
Únava je asi u všech a je jedno, jestli člověk hraje, nebo ne. Léto je dlouhé, ale když přichází úspěchy, tak se to trochu kompenzuje.

Když máte obě fáze reprezentace úspěšně za sebou, tak co byste braly na světovém šampionátu jako úspěch?
Postup ze skupiny bude úspěch a pak se uvidí, co dál. Každý vyhraný zápas bude pak určitě bonus.

Můžete laikovi přiblížit svoji pozici nahrávačky?
Nahrávačka vymýšlí tu hru. Samozřejmě máme pokyny od trenéra, jak hrát, ale je to pozice, kde se dotknu každého balonu. Vymýšlím, co budeme hrát, jaké signály. Dalo by se říct, že jsem takový dirigent týmu.

Danielo, vy hrajete na pozici libera. Co to znamená? Je to někdo, kdo může být nižší a je strašně důležitý...
Někdo si myslí, že libero je ten, kdo má jiný dres, tak je kapitán, to je další mýlka. Od letošní sezony platí nová pravidla a libero kapitán být může, ale dřív to nemohlo být. Libero je hlavní obranný článek, který se stará o obranu a přihrávku, první kontakt s míčem, připravuje balony, aby nahrávačka mohla rozdávat míče a mohlo se smečovat.

Vy jste letos, Danielo, vyhrála český pohár, máte stříbro v české extralize a ještě jste se dostala na post jedničky libera v reprezentaci. Užíváte si to, nebo převažuje únava?
Momentálně si to spíš užívám. Po vydařeném roce v Brně jsem doufala, že se v reprezentaci dostanu co nejvýše, a jsem ráda, že jsem dostala příležitost a že můžu hrát a být součástí týmu. Je to pro mě významný rok.

Čtěte také

Volejbalistka Mlejnková: Určitě bych si chtěla zahrát v Itálii. Stále čekám na top nabídku

Ve svých 22 letech patříte k těm mladším v týmu. Máte jiné povinnosti než starší hráčky?
My mladší se staráme o věci, co starší nemusí. Doneseme rollery, posilovací pomůcky a tak. Mladší vždycky někam běhají pro klíče nebo se starají o podobné věci. Všechny starší a zkušenější spoluhráčky nám ale hrozně pomáhají a nejsou tam znát nějaké rozdíly, že by na nás křičely nebo byly nepříjemné. Naopak se nám snaží pomáhat a je to moc fajn.

Vy ještě kromě volejbalu studujete, jakému oboru se věnujete?
Studuji na Masarykově univerzitě tělesnou výchovu a sport spojenou s přírodopisem.

Jak to vidíte s kariérou do budoucna?
Nejraději bych co nejdéle hrála, pak bych se chtěla nechat zaměstnat u sportu, hlavně u volejbalu. Budu ráda, když tu školu dostuduju a třeba ze mě bude i učitelka. Momentálně studuju na druhý stupeň, ale radši bych asi učila na střední škole. Uvidíme, jak to všechno dopadne.

Kateřino, vy hrajete v Německu a vy, Dano, vy v Brně. Několikrát za rok se sejdete v rámci reprezentace, jak to vlastně probíhá?
V tomhle je to trochu jiné, než to mají třeba fotbalisti, kteří se scházejí během sezony. My od října do května normálně klubové sezony, nevidíme se, ale pak koncem dubna trenér pozve širší výběr a trénujeme od května do října, září, podle toho, kdy máme ten vrchol.

A to se trénuje v Praze nebo kde?
Záleží, jaké nám vyberou město a kde máme soustředění. Na začátku máme víkendy volné a jezdíme domů. Na začátku přípravy jsme byly v Kutné Hoře, pak jsme druhou část trávily v Táboře, kde jsme hrály i zápasy. Je to podle toho, kde je volná hala a máme nejlepší podmínky.

Už za týden vás čeká mistrovství světa v Nizozemsku. To odlétáte běžnou linkou, sejdete se na letišti, nebo máte třeba v autobuse sezení? Že máte více místa než ostatní...
Ne, to ne. Občas se povede, že někdo na letišti chytá místa u únikových východů, takže tam se občas snažíme promíchat, aby vyšší holky měly místo na nohy. V autobuse máme každá dvě sedačky.

Jsou tam nějaké rituály nebo kuriozity, které vás v reprezentačním období čekají? Na co se třeba těšíte?
D: Zážitků je spoustu, těšíme se na sebe. Partu máme myslím hodně dobrou.

Ty povinnosti v týmu jsou pevně dané podle věku? Jestli třeba mezi sebou soutěžíte o to, kdo bude nosit pití...
D: Na povinnosti je to od nejmladších, pak se to stupňuje. Na tréninku ale hrajeme proti sobě, a hrajeme mladší proti starším, někdo říká, že mladí a krásní, ale co si pamatuji, tak mládí moc úspěch nemělo a vyhrály zkušenosti.

Co vy a beachvolejbal?
D: Já moc beachvolejbalu neholduji. Nevím, jestli je to tím, že jsem menší, že je pro mě těžší bodovat, nebo že mám radši víc lidí okolo sebe... anebo ten písek, ten já taky moc nemusím.

K: Já ho hrávala a jednu dobu jsem to i kombinovala. Byly jsme i na mistrovství světa do 19 let, na mládežnické olympiádě, ale pak už se musel člověk rozhodnout, co vyhraje.

Čtěte také

Nový beachvolejbalový pár Helena Havelková a Markéta Nausch Sluková: Naší největší výzvou je olympiáda v Paříži

A není šance, Katko, že byste se transformovala?
Zatím ne, to je pro mě daleko. Teď je pro mě důležitý šestkový volejbal.

Musím se zeptat, co říkáte na nově vytvořenou českou beachvolejbalovou dvojici Markétu Nausch Slukovou a Helenu Havelkovou?
K: Je to určitě zajímavé složení a jsem zvědavá, jak to dopadne. Holky to nebudou mít jednoduché, protože týmy, které budou o olympiádu bojovat, tak jsou sehrané a pro Helču to bude úplně nový sport, který není stejný. Bude ale vedle sebe mít Markétu, která jí může pomoct, i když záleží, jak se jí bude dařit po narození dítěte. Budu jim samozřejmě strašně držet palce, aby jim to vyšlo.

Helena Havelková byla velkým talentem šestkového volejbalu. Překvapilo vás, že šla do beachvolejbalové výzvy?
Už se o tom delší dobu šuškalo, takže to takové překvapení nebylo. Myslím, že se to děje i v Německu. Proč ne, když jsou holky šikovné, tak nevidím důvod, proč to nezkusit.

Jak vidíte jejich šanci o účasti na olympijských hrách v Paříži?
Je strašně těžké se tam dostat, pro každého sportovce je to sen a není to jednoduchý systém. Nemají na to tolik času, klasické čtyři roky, tak si myslím, že jde vůbec o to, jestli se tam dostanou.

Danielo, jak reálnou vidíte vy šanci pro šestkový volejbal dostat se pod olympijské kruhy?
Bylo by to krásné, bylo bylo by to strašně hezké pro Česko, protože by se tím volejbal u nás hrozně zvedl. Jsou tady pořád fotbal a hokej a další sporty, které jsou před volejbalem. Moc ráda bych to někdy zažila, ale je to hodně těžká věc. Nikdy ale neříkej nikdy.

Na síti s Andreou Hlaváčkovou na Radiožurnálu Sport|foto:Český rozhlas