V Somálsku se opět bojuje

Somálští a etiopští vojáci se v nich střetávají s islamistickými povstalci a kmenovými ozbrojenci. Mezinárodní výbor Červeného kříže tyto střety dokonce označil za nejhorší, jaké Mogadišo zažilo za posledních patnáct let. A to už je pořádně závažná informace, protože v uvedeném období Somálsko prakticky nezažilo nic jiného než násilí.

Ještě před nedávnem se přitom mohlo zdát, že se v zemi přece jen začíná blýskat na lepší časy. V závěru loňského roku se do hlavního města vrátila prozatímní vláda, kterou před tím z metropole vytlačili bojovníci Svazu islámských soudů. Vláda se ovšem nevrátila kvůli vlastní síle nebo schopnostem, ale díky ofenzívě etiopské armády. Addis Abeba se obávala, že by se vliv islamistických sil mohl nepříznivě projevit na křehké náboženské rovnováze uvnitř Etiopie, kde je obyvatelstvo takřka rovnoměrně rozloženo mezi křesťany a muslimy. Roli také jistě hrály zprávy o tom, že Svaz islámských soudů obdržel podporu z Eritreje, která je etiopským úhlavním nepřítelem. Z těchto a dalších důvodů přišla prosincová ofenzíva, která bleskurychle rozprášila organizované jednotky islamistů. Tento moment však rozhodně nemohl být považován za rozhodující pro uklidnění situace v Somálsku. Mohl být maximálně začátkem, který si vyžadoval další rozhodné kroky.

V tomto směru začala situace záhy vypadat nadějně, neboť Africká unie schválila s požehnáním Rady bezpečnosti OSN vyslání osmitisícového kontingentu mírových sil do Somálska. Mezinárodní mírové síly jsou asi jedinou nadějí na uklidnění v této zemi, kterou zmítá násilí od roku 1991, kdy kmenoví vůdcové svrhli diktátorského prezidenta Mohammeda Siada Barrého. Následná mírová operace sil OSN skončila naprostým fiaskem a mediálně vděčným vláčením těl mrtvých amerických vojáků ulicemi hlavního města. Nynější čistě africká intervence má teoreticky výrazně vyšší vyhlídky na úspěch. Její první kroky ale zatím žádný optimismus nevzbuzují.

Africká unie se zavázala, že do Somálska vyšle 8.000 vojáků. Své jednotky přislíbila poskytnout Ghana, Burundi a Nigérie, do země se však zatím přesunulo pouze 1.200 ugandských vojáků. Doposud slíbené kontingenty všech zemí navíc dohromady činí jen čtyři tisícovky mužů, tedy polovinu deklarovaného počtu. Přitom panují oprávněné obavy, že ani 8.000 vojáků by nemuselo stačit: na intervenci Spojených národů se na začátku devadesátých let podílelo 33.000 příslušníků modrých přileb, z čehož bylo 28.000 Američanů. Jejich stabilizační snahy přesto skončily potupným a krvavým ústupem.

Přitom, jak už bylo řečeno, vyslání afrických mírových sil je zřejmě nutnou podmínkou alespoň částečného uklidnění situace v Somálsku. Zárukou klidu může jen těžko být etiopská armáda, která přivedla prozatímní vládu zpět do Mogadiša. Somálsko a Etiopie totiž byli tradičními regionálními soupeři, kteří spolu v minulosti svedli ozbrojené konflikty. Přítomnost etiopských vojáků na somálském území je tedy řadou obyvatel vnímána jako nepřátelská agrese. Addis Abeba si toho je samozřejmě vědoma, a tak premiér Meles Zenawi už na začátku ledna prohlašoval, že etiopské jednotky v zemi zůstanou jen několik týdnů. Část Etiopanů už skutečně odešla, ale vzhledem ke stávající situaci museli zbylí vojáci v zemi zůstat. Pokud by totiž odešli, prozatímní vláda by pravděpodobně u moci nezůstala déle než několik dní.

Bylo by ale chybou domnívat se, že případné vyslání mírových sil Africké unie je jediným receptem na řešení somálské situace. Stejně důležité je také to, jakou cestou se administrativa prezidenta Abdullahího Jusufa Ahmeda a premiéra Alího Mohammeda Gediho vydá. Musí totiž čelit hned dvěma různým odpůrcům: jedná se o bojovníky a sympatizanty Svazu islámských soudů a o milice klanových vůdců. O tom, že jsou to silní soupeři svědčí i současné boje v Mogadišu: protivládní síly při nich používají dělostřelectvo, minomety i raketomety.

Přitom se zdá, že s částí islamistů by určitá domluva mohla být možná. Je zřejmě pravdou, že Svaz islámských soudů spolupracoval i s fundamentalistickými skupinami napojenými na Al-Kajdu. Zároveň je ale skutečností, že v jeho řadách najdeme i umírněné frakce, které už vládě nabídly spolupráci. Kabinet byl k těmto výzvám řadu týdnů hluchý. Podle posledních zpráv však premiér Gedi chystá na půli dubna konferenci, která by měla vést k národnímu usmíření. Pokud se budou ochotni zříci násilí a uznají legitimitu prozatímní vlády, měli by se jí zúčastnit i umírnění islamisté. Jestliže tento proces uspěje, mohlo by se jednat o první krůček k řešení neutěšené situace v Somálsku. Zatím se ale jedná jen o velice křehkou naději.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .