V rakouské jaderné elektrárně se má vyrábět energie z biomasy
Rakušany bereme tradičně jako nepřátele jaderné energie. Mohlo to však být úplně jinak. Pomyslný chleba se lámal v roce 1978. Tehdy rakouští voliči zablokovali v referendu spuštění atomové elektrárny Zwentendorf. Bylo to velmi těsné hlasování a Rakousko se po něm začalo pomalu obracet proti jádru.
Nespuštěná elektrárna zůstala v Dolním Rakousku stát jako připomínka energetického omylu. Dnes je to muzeum a školící středisko, kde vás pustí i do nitra jaderného reaktoru. V Zwentendorfu taky uslyšíte to, co málokde v Rakousku. Tedy že jaderná energie je vlastně dobrá.
Ocelové dveře se zavřely a jediným zvukem je teď ozvěna vlastního hlasu. Žádné okno, žádný mobilní signál. Průvodce Johann Fleischer jako jediný z nás nemá helmu. Zná tady v Zwentendorfu každý kout, několik let tady dělal správce a byl v celém areálu elektrárny úplně sám.
O elektrárně mluví jako o krásném pracovišti. „Reaktor v Zwentendorfu patřil k těm menším. V 70. letech ještě nebyla v Rakousku tak kvalitní elektrická síť, proto se postavil i slabší reaktor,“ vysvětluje Fleischer.
Malý reaktor, který však způsobil velkou revoluci. Zwentendorf byl vůbec první jaderná elektrárna v Rakousku. Když stavba začínala, měla jaderná energie podporu jasné většiny Rakušanů. Vláda propagovala atomovou energii jako záruku toho, že v každé rakouské chalupě bude čím svítit a topit. Technici v atomových elektrárnách byli hrdiny propagačních filmů. Připraveni sloužit vlasti.
Těsné referendum
Do černobylské havárie zbývala ještě řada let a odpůrci atomu měli v Rakousku jenom malé slovo. Postupně se poměr sil měnil i proto, že se stavba Zwentendorfu protahovala. Tehdejší kancléř Bruno Kreisky se v roce 1978 nakonec rozhodl vyhlásit lidové hlasování. „Chcete spustit jadernou elektrárnu, nebo ne?“ Tak zněla otázka. Elektrárna přitom už tehdy byla hotová, stačilo otočit knoflíkem.
„Zwentendorf stál miliardy šilinků, nesmíme ho nechat jenom tak shnít,“ mobilizoval voliče ještě krátce před referendem spolkový kancléř Kreisky. Jenže neúspěšně, referendum sice těsně, ale přece vyhráli odpůrci atomu a elektrárna zůstala stát vypnutá uprostřed polí.
Vycházíme na střechu elektrárny, 70 metrů nad zemí. Zwentendorf leží v rovinaté krajině hned na břehu Dunaje, proto taky nemá žádné typické chladící věže, reaktor se měl chladit přímo studenou dunajskou vodou. Kolem dokola je zelená tráva a na ní dlouhé řady solárních článků. První náznak toho, že elektřina se ve Zwentendorfu přece jenom vyrábět bude, i když ne jaderná.
„Tohle místo má všechna potřebná povolení, která jsou pro elektrárnu nutná. Můžeme odebírat vodu z Dunaje, používat inženýrské sítě, všechno jsme 30 let udržovali v platnosti. Takže během krátké doby je možné začít tady vyrábět elektřinu. Jenom už nebudeme používat jaderné palivo, ale něco obnovitelného, přemýšlíme hlavně o biomase. Dřevní štěpka by se sem mohla dovážet po Dunaji na lodích, byl by to velmi šetrný způsob výroby elektřiny,“ říká Stefan Zach z energetické společnosti EVN.
Elektřina vzniká v zásuvce
Johann Fleischer, bývalý místní správce, však vidí ve Zwentendorfu pořád hlavně jadernou elektrárnu. Nebojí se říkat věci, které jsou v Rakousku hodně nepopulární.
„Lidé jako já, co dřív pracovali v jiných elektrárnách, si uvědomují, jak důležité jsou dodávky elektřiny. A hlavně, pro nás elektřina neteče ze zásuvky, my víme, že se nejdřív někde musí vyrobit. A tohle Rakušané nechápou, pro ně vzniká elektřina v zásuvce, takže všechny nepříjemné elektrárny je podle nich možné vypnout,“ vysvětluje.
Tohle je klíčová věta pro pochopení rakouského odporu k českému Temelínu, Dukovanům, slovenským Mochovcům nebo Jaslovským Bohunicím. Elektřina přece vzniká v zásuvce, tak na co potřebujeme všechny ty nebezpečné jaderné elektrárny?