Už 20 let po odsunu a bez sovětské knuty

15. květen 2012
Odsun sovětských vojsk z ČSFR

V srpnu 1968 jsme si hosty vybrat nemohli. Přijeli v tancích, se zbraněmi a na „dočasný“ pobyt. Zůstali příliš dlouho, ale po Listopadu konečně museli pryč. Od prosince loňského roku až do 21. června 2011 pro vás na Radiožurnálu vysíláme seriál k 20. výročí odsunu sovětských vojsk z území Československa.

Všechno začalo bratrskou pomocí, česky okupací, naší země vojsky pěti států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Poláci, Maďaři, Bulhaři a vojáci NDR pak odsud odjeli, Sověti tu ale „dočasně“, jak to sami eufemisticky nazývali, zůstali. Na dlouhých 23 let.

Už dva týdny po 17. listopadu 1989 naše nová vláda prohlásila, že tato invaze byla a je jednoznačným porušením norem vztahů mezi suverénními státy, a žádala nejen okamžitý odsun, ale také odškodnění. Na konci února 1990 podepsali dohodu o odsunu sovětských vojsk náš tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier se svým sovětským protějškem Eduardem Ševarnadze. Dohody a následně fyzický odsun kontrolovala komise vedená zpěvákem, skladatelem a také poslancem Federálního shromáždění ČSFR Michaelem Kocábem.

Reportéři a zahraniční zpravodajové Radiožurnálu pro vás k 20. výročí odsunu sovětských vojsk připravili seriál příspěvků a reportáží. Už od 21. prosince 2010 až do 21. června 2011 se každé úterý a sobotu vždy v 8.40 a 14.40 hodin dozvíte, jaký měl pobyt vojsk dopad na životní prostředí, jaké byly sociologické a ekonomické vazby na vojáky, jejich rodinné příslušníky a obyvatele měst a obcí, kde vojenské jednotky sídlily. Naši reportéři pátrají po lidech, kteří se podíleli na samotném odsunu, aby bylo možné si uvědomit, jak složitá tato operace byla nejen po logistické stránce. Připomeneme vám také, jaká byla mezinárodní politická situace na počátku 90. let v Evropě i co všechno odsunu předcházelo.

Národní muzeum 21. srpna 2008, výstava k 40. výročí invaze sovětských vojsk do Československa

V úterý 21. prosince 2010 si Hanka Shánělová povídala s jedním z nejpovolanějších. Hostem Radiožurnálu byl Michael Kocáb, bývalý předseda parlamentní komise pro dohled nad odchodem okupační armády. Tématikou pobytu a následného odsunu sovětských vojsk se zabývají také Příběhy 20. století.

Několik málo čísel o invazi a „dočasném“ pobytu sovětských vojsk v Československu

Po překročení československé hranice v noci z 20. na 21. srpna 1968 byla sovětská vojska postupně dislokována na 64 místech tehdejší Československé socialistické republiky. Největší hustota sovětských vojenských posádek byla převážně na severu Čech a Moravy (v dnešním Ústeckém a Libereckém, Moravskoslezském a Olomouckém kraji) a na středním a jižním Slovensku.

Transparent - Zábřeh, srpen 1968

Na území dnešní České republiky to byly obce:
Bohosudov, Děčín, Zákupy, Mimoň, Hvězdov, Kuřivody, Stráž pod Ralskem, Jabloneček, Turnov, Mladá Boleslav, Luštěnice, Milovice, Trutnov, Zdechovice, Bohdaneč, Vysoké Mýto, Česká Třebová, Rokytnice v Orlických horách, Klášterec, Červená Voda, Šumperk, Jeseník, Bruntál, Krnov, Libavá, Frenštát pod Radhoštěm, Olomouc, Týniště nad Orlicí, Hradčany, Boží Dar, Ostrava, Jaroměř, Terezín, Jánská, Řepčín, Bystřice pod Hostýnem, Žatec, Bílek, Bohuslavice, Dětřichov, Loukov, Šlapánov, Roudnice, Mstěnice, Tábor, Květná, Horní Paseky, Ústí nad Orlicí, Strakonice a Boletice. Vojenská nemocnice byla v Kostelci nad Černými lesy, první transport se vydal na cestu zpět do SSSR z Frenštátu a poslední sovětský voják opustil československé území v pražských Kbelích. Na třech místech republiky Sověti využívali skladiště pro jaderné zbraně.


Zobrazit cíle reportáží o odsunu sovětských vojsk na větší mapě

Na území dnešní Slovenské republiky to byly obce:
Nové Zámky, Komárno (a střelnice Modrany), Štúrovo, Lešť, Rimavská Sobota, Jelšava, Rožňava, Ružomberok, Zvolen, Malacky, Nemšová, Vrútky, Nové Město nad Váhom a Bratislava.
(Zdroj: Jindřich Pecka, Odsun sovětských vojsk z Československa 1989–1991, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1996)

Invazi podpořilo 6300 tanků pěti vojsk Varšavské smlouvy, zhruba 500 tisíc vojáků pozemních jednotek a 800 letadel. Po událostech roku 1968 a v dalších letech z Československa emigrovalo na 300 tisíc obyvatel. (Zdroj: Wikipedia.org)

Pohled na výstavu Josefa Koudelky Invaze 68, srpen 2008

Do konce roku 1968 si podle ÚSTR okupace vyžádala 108 mrtvých z celé republiky. Dosud nejsou známy přesné údaje o počtu mrtvých, těžce a lehce zraněných a znásilněných za celou dobu „dočasného pobytu“. A není ani možné spočítat všechny ostatní poškozené, mezi které patří například rodiny obětí a podobně. Navíc v době po vstupu vojsk až do roku 1989 nebyli naši lidé perzekvováni jen sovětskými vojáky, ale také například československými lidovými milicemi a podobně.
(Zdroje: Hynek Fajmon, Sovětská okupace Československa a její oběti, vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005 a Milan Bárta, Lukáš Cvrček, Patrik Košický a Vítězslav Sommer, Oběti okupace, vydal Ústav pro studium totalitních režimů ČR, 2008)

Československý rozhlas už podruhé bojoval za svobodu. Poprvé to bylo na konci 2. světové války za květnového povstání 1945 (podívejte se na rekonstrukci bojů o rozhlas 1945 I. a II.). Srpnových bojů o rozhlas se v roce 1968 účastnilo pět set Čechoslováků, z nichž 15 zemřelo a mnoho bylo zraněno. Bojovali proti šesti tankům a pěchotě, přičemž ztráty na sovětské straně byly minimální, nikdo mrtvý.

Vysílání ČRo 1 – Radiožurnálu si můžete naladit na síti VKV/FM vysílačů po celé České republice a na dlouhé vlně 270 kHz. Poslouchat nás můžete i přes internet, pomocí DVB-S přijímače (satelit Astra 3A) a ve veřejnoprávním DVB-T multiplexu.

mapa vysílačů Radiožurnálu (VKV a DVB-T)

Záznamy vybraných pořadů Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu. Pro automatické ukládání záznamů oblíbených pořadů do svého počítače nebo mp3 přehrávače můžete využít službu Podcast.

autor:Lenka Paličková
  • O rozhlase
  • Československo
  • vysílání
  • odsun
  • Sovětský svaz
  • Československý rozhlas
  • 20 let
  • sovětská okupace
  • 21. srpna 1968
  • Varšavská smlouva