Úřednice z ukrajinského ministerstva školství bojuje v informační válce proti Rusku ze Slaného

21. březen 2022 13:00

Ve Slaném se vede informační válka proti Rusku. Vede ji úřednice z ukrajinského ministerstva školství Elena Gromská, která se švagrovou a dětmi našla útočiště právě v tomto středočeském městě. Elena pochází z těžce zkoušeného města Irpiň, které už obsadila ruská armáda, její manžel advokát narukoval do armády a Elena na ministerstvu školství a vědy v Kyjevě pracuje online ze Slaného.

V kuchyni s výhledem mezi stromy na vzdálené šrotoviště sedí tmavovlasá žena, v ruce drží vytištěné listy papíru hustě popsané azbukou a vysvětluje, v čem spočívá její práce.

„Podílíme se na práci v IT technologiích ukrajinské armády, blokujeme internetové zdroje agresora. Rozšiřujeme pravdivé informace o útocích okupantů.“ Elena Gromská připravuje podklady pro kolegy a pro řady dobrovolníků, kteří aktivně působí na internetu.

Přestože válka začala už 24. února a od té doby pracovala online doma v Irpini, ještě tento týden dostala výplatu. Na Ukrajině je zvykem vyplácet mzdu dvakrát do měsíce, tedy zálohy a doplatek stejně, jako to bývalo v Československu.

Elena je ráda, že může něco dělat, i když další výplatu neočekává. „Také připravujeme otevřené dopisy, které rozesíláme světovým vzdělávacím a vědeckým organizacím, aby vyloučili agresora z vědeckého prostředí. Jak víte, školy jsou zavřené, tak také chystáme učební plány pro online výuku.“

Z Irpině odjela Elena narychlo jen s pár taškami. Se švagrovou Světlanou a čtyřmi dětmi dojeli do Polska, potom přes Prahu do Karlových Varů a zase zpátky do Slaného.

Nevěděli jsme, kam jedeme. V Karlových Varech jsme přespali vsedě v nějaké hale a pak nám někdo poradil Slaný. Přijeli jsme večer, na nádraží nás někdo potkal a postaral se o nás. Máme kde bydlet, krásně se o nás starají, dokonce jsem dostala i notebook, na kterém můžu pracovat.“

Nájemné majitel neřeší

Majitelé bytu bydlí jinde, o patro výš ale žije jejich známá, lékařka z nemocnice ve Slaném Danka Weissová, která si vzala uprchlíky tak trochu na starost. „Byt byl prázdný, takže ho majitel narychlo zařídil, dali sem postele, matrace. Myčka je ode mě,“ směje se mladá lékařka, která říká, že tráví v nemocnici ve službách tolik času, že myčku ani nevyužije. „Nájemné neplatí a určitě ještě dlouho nebudou muset. Teď to majitel neřeší.“

S Elenou sedí u stolu také švagrová Světlana, i její manžel narukoval do armád. Jestli jejich domy v Irpini stojí, ženy nevědí. Ve Slaném si zařizují úřední formality, starají se o domácnost a vodí do školy čtyři děti včetně dvanáctiletého Andreje.

Sedí na matraci s Iljou a přemýšlí, že půjdou ven. „Když jsme utíkali, tak jsem ruské vojáky neviděl. Slyšeli jsme střelbu, padaly bomby a létaly rakety. Jestli jsem se bál, já nevím,“ říká. Hoši jsou spokojení s tím, že už začali chodit do školy, mají ukrajinskou skupinu, rozumějí, oč jde.

Do Slaného přišlo od začátku války přes pět set uprchlíků. To je na město s patnácti tisíci obyvateli více než tři procenta populace, což je výrazně český nadprůměr. Podle místostarosty Radka Vondráčka (stejně jako jeho známější jmenovec, který vedl Poslaneckou sněmovnu, je členem ANO – pozn. red.) je to zřejmě tím, že město od samého začátku začalo běžencům pomáhat.

„Okamžitě jsme hledali volné kapacity společně s farní charitou, také tu ve strojírenských firmách pracuje mnoho Ukrajinců, kteří sem přivezli z hranic svoje rodiny.“ Zřejmě proto většina uprchlíků bydlí v rodinách. Zhruba šedesát žen a dětí žije v ubytovně na zimním stadionu a dvacítka našla útočiště v Klášteře bosých karmelitánů.

autor: lsm | zdroj: iROZHLAS.cz
Spustit audio