Uprchlické ležení, pašeráci, výpalné, plot. Jak vypadá život na americko-mexické hranici?
„Celníky zajímá jen vlastní profit.“ Tým dobrovolníků pomáhá uprchlíkům na mexických hranicích
Americká vláda se v poslední době snaží zamezit uprchlíkům, aby využívali práva žádat o azyl přímo na území Spojených států. Desetitisíce lidí tak na jeho vyřízení čekají na nebezpečnější mexické straně hranice. Přežít jim tam pomáhají i dary od organizací, jako je texaský Team Brownsville. „Lidé nemají šanci za pět minut stihnout říct svůj příběh,“ popisuje proces žádosti o azyl jedna z dobrovolnic. Jak přesně spolek uprchlíkům pomáhá? Poslechněte si druhý díl seriálu.
Mezi texaským městem Brownsville a mexickým Matamoros leží řeka Rio Grande. Na dohled od jednoho z hraničních mostů se nachází obří skladištní hala. Dobrovolníci zde ze zásob naplnili krabice oblečením či dětskými plenami, věci následně naložili do aut a přes hraniční přechod vyrazili do Mexika.
Čtěte také
„Rozdáváme základní hygienické potřeby nebo oblečení. Mnozí uprchlíci mají například jen gumové žabky, snažíme se jim tak poskytovat i boty. Těm, kterým se podaří dostat na americkou stranu a smějí pokračovat na sever, dáváme i teplé oblečení, protože vůbec netuší, jaká tam je zima,“ popisuje dobrovolnice Andrea Rudnyková, která má zrovna na starost kancelář spolku Team Brownsville.
Spolek uprchlíkům zajišťuje i jídlo. Ti šťastnější, kterým se přes hranici podařilo dostat, už většinou prošli registrací u úřadů i detenčním centrem.
Gumové čluny
„Náš imigrační systém je rozbitý. Spojené státy lidi vyhošťují, aniž by jim daly šanci na řádné azylové řízení. Když někomu dáte pět minut, nemá šanci povědět svůj příběh. Pomáháme zde také lidem, kteří hranici překročili mimo oficiální přechody. To nikomu nedoporučuji,“ upozorňuje Andrea.
„Na mexické straně operují skupiny, které hraniční řeku ovládají. Vybírají peníze za to, že převáží lidi na gumových člunech. Členové daných skupin to nemají napsané na čele, vypadají jako ostatní. Jsme velmi opatrní. A hlavně když jdeme na mexickou stranu, tak o tom moc nemluvíme, protože to je nebezpečné,“ popisuje dobrovolnice. Kdo z uprchlíků chce legálně překročit Rio Grande, musí podle současných pravidel čekat na termín zahájení azylového řízení za řekou.
Kromě celníků je na hranicích přítomna i mexická národní garda a pes.
Dobrovolníci v červeném pickupu hranici přejíždí, aniž by je na americké straně někdo kontroloval. Mexičtí celníci však kontrolu nevynechají. Byť jde o charitu, musel posledně Team Brownsville podle dobrovolníků zaplatit 400 dolarů.
Ze směru z Mexika do Spojených států ale američtí občané kontrolou projít musí, právě oni totiž nejčastěji patří mezi pašeráky drog. Kromě celníků je přítomna i mexická národní garda a pes. Z mexického Matamoros lidé na americkou stranu jezdí i kvůli nákupům.
Tisíc pesos
Další z dobrovolnic, Myra, s celníky řeší, jaká je v amerických dolarech hodnota nákladu. Vysvětluje, že nic nenakupovala, jednalo se o dary a jako dar budou věci na mexické straně předány uprchlíkům.
Čtěte také
„Divím se, že vůbec nikdo, Američani ani Mexičani, nechce vidět naše pasy,“ podotýká Myra a doplňuje, že to je ale běžné. Při kontrolách prý celníky zajímá jen to, z čeho by mohli profitovat. Dříve si otevřeně říkali o úplatky, mexická vláda má ale pracovat na tom, aby byl přístup poctivější.
Z rozhovorů s dalšími lidmi, kteří se zde běžně pohybují, ale vyplývá, že lze jen těžko říct, kam peníze, které Myra nakonec musí prý oficiálně zaplatit, aby ji s darovanými plenkami pro uprchlíky pustili dál, půjdou. Celníci si tentokrát řekli o tisíc mexických pesos, což odpovídá přibližně padesáti až šedesáti americkým dolarům.
V příštím dílu seriálu se vydáme do uprchlického tábora na mexické straně hranice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
