Umírající z rodin, kde není láska, se do hospicu ani nedostanou, říká lékařka Marie Svatošová
Lékařka Marie Svatošová, zakladatelka a vůdčí osobnost českého hospicového hnutí svůj život do velké míry zasvětila lidem, kteří odcházejí z tohoto světa, a dokázala si zachovat optimismus a veselou mysl.
„Lidi můžu zbavovat strachu jen když ho sama nebudu mít,“ vysvětluje Svatošová. „Neříkám, že se nebojím bolesti, ale věřím, že kolegové ji dnes zvládou.“
A kde bere Marie Svatošová vnitřní sílu? „Motorem, který mě žene, je víra, naděje a láska. Když nebudu mít víru, nebudu mít naději. Nebo budu, ale takovou krátkonohou, krátkozrakou, která skončí v hrobě nebo v krematoriu. To je mi na nic a těm lidem kolem mě je na nic," odpovídá na pro mnohé složitou otázku Svatošová.
Denně se přesvědčujeme o tom, že touha po nesmrtelnosti je hluboce zakódovaná v každém člověku. Oni nechtějí, aby jim drahý člověk umřel, oni nechtějí umřít. Je v nás touha po nesmrtelnosti.Marie Svatošová
Nejdůležitější je podle ní ale láska. „Mnoho lidí kolem mě nemá víru, ale má lásku. My to vidíme v rodinách našich pacientů,“ tvrdí lékařka.
Podle jejích slov se pacienti, kteří žijí v rodině kde není láska, do hospicu nedostanou. „Někdo se musí angažovat, musí ten hospic vyhledat a musí se postarat. A to už je projev lásky.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.