Umírající z rodin, kde není láska, se do hospicu ani nedostanou, říká lékařka Marie Svatošová

„Lidi můžu zbavovat strachu jen když ho sama nebudu mít,“ vysvětluje Svatošová. „Neříkám, že se nebojím bolesti, ale věřím, že kolegové ji dnes zvládou.“

A kde bere Marie Svatošová vnitřní sílu? „Motorem, který mě žene, je víra, naděje a láska. Když nebudu mít víru, nebudu mít naději. Nebo budu, ale takovou krátkonohou, krátkozrakou, která skončí v hrobě nebo v krematoriu. To je mi na nic a těm lidem kolem mě je na nic," odpovídá na pro mnohé složitou otázku Svatošová.

Denně se přesvědčujeme o tom, že touha po nesmrtelnosti je hluboce zakódovaná v každém člověku. Oni nechtějí, aby jim drahý člověk umřel, oni nechtějí umřít. Je v nás touha po nesmrtelnosti.Marie Svatošová

Nejdůležitější je podle ní ale láska. „Mnoho lidí kolem mě nemá víru, ale má lásku. My to vidíme v rodinách našich pacientů,“ tvrdí lékařka.

Podle jejích slov se pacienti, kteří žijí v rodině kde není láska, do hospicu nedostanou. „Někdo se musí angažovat, musí ten hospic vyhledat a musí se postarat. A to už je projev lásky.“