Umělá inteligence spojila přeživší holokaustu s jejími fotografiemi z dětství

Stáří soch moai se pohybuje okolo 400 až 700 let. Ví se, že byly věnovány náčelníkům ostrova, nikdo však nemohl přijít na to, proč byly vybudovány zrovna v této konkrétní oblasti. Převážná část soch se nachází podél pobřeží tichomořského ostrova. Tuto skutečnost si odborníci po dlouhá léta nedokázali vysvětlit. Na místo proto tentokrát vyrazili vědci z newyorské Binghamtonské univerzity. Podle jejich výzkumu je hlavním faktorem umístění soch pitná voda.

Tým vědců zjistil, že na vzdáleném chilském území je přirozeně dostupné jen malé množství vody. Jejím hlavním zdrojem byly podzemní vrstvy sedimentů anebo hornin, ze kterých při nasycení voda pramenila přímo na pobřeží. Pitná byla díky nízké koncentraci soli. „Když jsou nízké přílivy, vytéká sladká voda přímo do moře. Lidé ji tak mohou na některých místech zachycovat,“ popsal ve svém prohlášení Carl Lipo, antropolog z Binghamtonské univerzity.

Při měření procenta soli v pobřežních vodách vědci našli vzájemný vztah mezi zásobami sladké vody a pozicí soch. „Když nyní víme více o oblasti výskytu sladké vody, umístění těchto památek a dalších prvků dává obrovský smysl,“ uvedl Lipo, podle kterého jsou sochy umístěné tam, kde se nachází pitná voda.

K určení hlavního zdroje pitné vody ostrovanů musel tým vědců nejprve eliminovat jiné možnosti jako primární zdroje pitné vody. Ostrov má pouze dvě jezera, k nimž je náročné i nebezpečné se dostat, a jeden pramen, který je ale spíše rašeliništěm či mokřadem. Lipo tak společně se svým týmem bude primárně analyzovat potenciální souvislost mezi dostupností sladké vody v určitých lokalitách a metodami využívanými k výstavbě soch.

Pro ty, kdo znají pouze filmovou adaptaci Pána prstenů a knihy vynechali, bude Tom Bombadil velkou neznámou. Skalní fanoušci ovšem ví, že svou roli tato ambivalentní postava v příběhu sehraje. Navíc je svou nevyzpytatelností zajímavým dílkem v Tolkienově komplexní skládačce.

Bombadil se čtenářstvu představí už zkraje prvního dílu Společenstvo prstenů, kde pomáhá zachránit hobity. Tolkien ho uvede jako osobu, která je „starší než stará“. Sám Tolkien mlžil ohledně účelu postavy a řekl, že Bombadila ponechal v příběhu, ačkoli s ním neměl jasný záměr. „Představuje něco, co považuji za důležité, ale nejsem připraven ten pocit přesněji analyzovat,“ napsal Tolkien korektorovi Pána prstenů v dopise z roku 1954.

„Je rozmarný a kouzelný a skoro bychom řekli hloupý. Zároveň ale oplývá moudrostí věků, hudbou sfér a je hlubokou citovou studnicí starověké historie a mýtů,“ popisuje Toma seriálový scénárista Patrick McKay. „Je v podstatě samotnou esencí toho, co Pán prstenů představuje, ale také to první, co byste vystřihli v rámci filmové adaptace. Ale my máme výhodu, že děláme seriál, a proto najdeme způsob, jak ho využít,“ dodává.

Někteří fanoušci Tolkienova fantasy světa jsou ale skeptičtí. Někteří kritizovali už samotnou první řadu seriálu, jež podle některých nezachycuje tu správnou atmosféru Středozemě,
podobnou té od Petera Jacksona. Jiní se pozastavovali na Bombadilovým vzhledem. Na sociálních sítích se začaly hromadit kritické komentáře týkající se jeho zevnějšku, který téměř vůbec neodpovídá knižnímu popisu a nesplňuje očekávání fanoušků.

Jestli půjde o odbytou podstavu, nebo o nápaditý a průlomový krok ve fikčním světě Pána prstenů, uvidíme ve druhé řadě Prstenů moci od 29. srpna.

Nic netrvá věčně, a platí to i o internetu. Ačkoli je na web pohlíženo jako na místo, kde obsah není časově omezen, podle nového výzkumu se z internetu ztrácí velké množství stránek. Studii dokončila think tank organizace Pew Research Center, která shromáždila náhodné vzorky téměř milionu webových stránek převzatých od služby Common Crawl, archivující části internetu.

Výzkumníci poté zjišťovali, zda tyto stránky na internetu setrvaly mezi lety 2013 a 2023. Následně přišli na to, že zanikají nejen starší webové stránky, ale i ty nové. Například z webových stránek, které existovaly v roce 2013, je nyní ztraceno 38 procent. Dostupných už také není 8 procent stránek, které byly aktivní ještě v roce 2023.

Stránky mají tendenci mizet, když jsou odstraněny nebo přesunuty. K tomu však dochází na jinak funkčních webech, spíše než aby webové stránky mizely celé. Ztrácí se proto i velké množství zpráv a důležitého referenčního obsahu. Na 23 procentech zpravodajských stránek je vždy alespoň jeden nefunkční odkaz, stejný problém se týká i 21 procent vládních webů.

Alarmujících je i 54 procent stránek Wikipedie odkazujících uživatele na webová místa, která už také neexistují. Stejné nepříjemnosti navíc čelí i sociální sítě. Z webu například mizí až pětina tweetů jen pár měsíců po zveřejnění.

Deska Once Upon a Time in Shaolin z roku 2015 se považuje za nejvzácnější a nejdražší, která se kdy prodala. Existuje totiž pouze v jediné CD kopii. Skupina Wu-Tang Clan ji tajně nahrávala šest let.

V současnosti má desku zapůjčenou tasmánské muzeum Mona v Austrálii. To desku pro návštěvnictvo vystaví a během deseti dnů v červnu uspořádá malé poslechové večírky, na kterých si unikátní desku bude moct poslechnout veřejnost. Pro zájemce bude připravený kurátorovaný výběr z alba, který bude zahrnovat 30 minut ukázek z jednotlivých tracků.

Once Upon a Time in Shaolin nahrávali Wu-Tang Clan v New Yorku v letech 2006 až 2013. Postprodukce proběhla v Marakéši. Je na ní 31 jedinečných tracků, které doposud slyšel jen velmi omezený počet lidí. Wu-Tang Clan album vytvořil v reakci na snižování hodnoty hudby vlivem online streamování a pirátství. CD je zasazené do ručně vyráběného obalu z niklu a patří k němu i v kůži vázaný rukopis textů a certifikát pravosti, který navíc uvádí, že všech 31 skladeb může být jejich majitelem zveřejněno až po 88 letech od jejich vydání.

Album bude součástí širší výstavy s názvem Namedropping, která se zabývá právě jedinečností, statusem nebo proslulostí uměleckých artefaktů, značek nebo designu. Pátrá po tom, čím se stávají hodnotné a ceněné třeba vozy Porsche nebo obrazy španělského malíře Pabla Picassa.

„Jednou za čas má nějaký předmět na této planetě mystické vlastnosti, které přesahují jeho materiální okolnosti. Once Upon a Time in Shaolin je víc než jen album, takže jsem věděl, že ho musím dostat na tuhle výstavu,“ komentoval výběr alba do expozice kurátor galerie Mona Jarrod Rawlins.

Podle lékařů se specializací na alergologii z londýnské King's College by se tímto opatřením jen ve Spojeném Království snížil počet život ohrožujících alergických reakcí o 10 tisíc případů za rok. Autoři studie, kterou zveřejnil britský National Institute of Allergy and Infectious Diseases (NIAID), tvrdí, že za rostoucí případy silných alergií na arašídy mezi lidmi může i to, že se rodiče tyto plodiny obvykle obávají svým dětem podávat.

U dětí, které trpí ekzémy, doporučují lékaři začít s podáváním arašídů už ve čtyřech měsících, protože jsou k rozvoji alergie náchylnější. U dětí bez ekzémů pak má stačit až v šesti měsících.

„Předejdete naprosté většině případů alergie na arašídy, ale v těch případech, kdy jí nejste schopni zabránit, můžete alergii u dětí identifikovat dříve, kdy je její léčba mnohem snazší. Jakmile se začne ve věku sedmi, osmi, devíti měsíců, už je to pozdě. Ale i když vám ujede vlak, děti s alergií na arašídy můžete léčit imunoterapií,“ uvedl Gideon Lack, profesor dětské alergologie na King's College, pro web The Guardian.

Podle vědců by dětem neměly být podávané celé arašídy, protože u nich hrozí riziko vdechnutí a udušení. Vhodné jsou ale výrobky z nich, jako jsou třeba arašídová másla nebo pufované arašídy, a to už od doby, co dokážou přijímat měkkou stravu.

Podle předpovědi Indického meteorologického úřadu byly očekávané teploty o devět stupňů nižší. Rekordních 49,9 °C ale v úterý naměřily hned dvě stanice, a to na předměstí Dillí v Narele a v Mungeshpuru. Horka tak překonala dosavadní rekordní teploty z roku 2022, kdy v některých částech Dillí zaznamenali 49,2 °C.

Tamní úřady varují hlavně před nedostatkem vody. Na základě toho zavedly některá opatření, která mají snížit její plýtvání. Extrémní horka můžou mít dopady na zdravotní stav lidí. Nejvíc jsou jimi ohrožení kojenci, starší lidé a osoby trpící chronickými onemocněními.

„Abychom vyřešili problém nedostatku vody, snížili jsme dodávky vody v některých oblastech, kde místo dvakrát denně poteče jen jednou denně. Takto ušetřená voda bude dodávána do oblastí s nedostatkem vody, kde zásobování trvá pouze 15 až 20 minut denně,“ uvedla ministryně pro vodní hospodářství Atishi Marlena.

Každý Čech podle dat Ministerstva životního prostředí ročně vyhodí 91 kilogramů potravin. V celé zemi je to 1,9 milionu tun ročně. Odhady se ale liší – podle vědců z Mendelovy univerzity v Brně průměrný Čech do koše vyhodí zhruba 54 kilogramů.

Nejvíc jídlem plýtvají lidé, kteří bydlí sami. Nejhůře je na tom podle vědců z Mendelovy univerzity generace Z. I zahraniční studie ukazují, že mladí lidé plýtvají jídlem víc, a to třeba kvůli rychlejšímu životnímu stylu nebo lepší dostupnosti potravin. Zužitkovat co nejvíc potravin se naopak snaží senioři, kterým je víc než 65 let.

Podle Ley Kubičkové, která působí na Mendelově univerzitě je ale pozitivní, že většina lidí považuje plýtvání potravinami za nežádoucí jev. Špatně se podle studie při plýtvání jídlem cítí víc než 60 procent Čechů. Zároveň ale většina z nich průměrnou spotřebu domácnostní podhodnocuje – odhadují, že se vyhodí jen 12 kilogramů. To je mnohem méně, než ukazují obě zprávy.

V celosvětovém měřítku je odhadována uhlíková stopa nezkonzumovaných potravin na 3,3 gigatuny CO2, uvádí zpráva Ministerstva životního prostředí. Plýtváním potravinami mrháme nepřímo i dalšími zdroji, jako je půda, voda, energie a lidská práce.

S plýtvání jídlem v Česku bojují platformy, jako Nesnězeno, která propojuje pomocí aplikace podniky se zákazníky. Ti si mohou se slevou koupit jídlo, které by se muselo nadcházející den vyhodit. Stránka Zachraň jídlo se zaměřuje na praktické informace a recepty pro spotřebitele a usiluje o systémové změny a řešení. V České republice je síť potravinových bank, které od výrobců vybírají poškozené potraviny, nebo ty, co by se včas nespotřebovaly a rozdávají je lidem v nouzi. Potravinové banky dvakrát ročně pořádají Potravinovou sbírku, do které se může zapojit každý.

Cílem studie bylo zjistit, jakým způsobem je změna klimatu na filmovém plátně zobrazována a jestli se filmy snaží reflektovat realitu, ve které žijeme. Výzkumníci nejprve omezili výběr filmů na ty, jejichž děj se odehrává na Zemi v letech 2006-2100. Potom zjišťovali, jestli film představuje příběh, ve kterém změna klimatu existuje a jestli o ní některá z postav ví. Výsledkem bylo, že z 250 filmů se klimatická krize tematizuje v méně než 10 %. A jen ve 4 % z nich byla změna klimatu zmíněna ve dvou nebo více scénách.

Podle výzkumného týmu jde o jakýsi Bechdel test pro změnu klimatu. Test je pojmenován po americké kreslířce Alison Bechdelové, poprvé se objevil v jejím komiksu Dykes to Watch Out For z roku 1985. Používá se pro měření zastoupení žen ve filmu a dalších dílech. Test zjišťuje, zda se v díle vyskytují alespoň dvě ženské postavy, které vedou rozhovor o něčem jiném než o muži. V některých verzích je přidán požadavek, aby tyto dvě ženské postavy měly jména.

Některé výsledky studie byly poměrně překvapivé. Testem například prošly filmy, které na první pohled vypadají, že nebudou mít velký přínos k reflexi klimatu. Mezi filmy, které změnu klimatu alespoň částečně reflektují, patří například snímek Na nože: Glass Onion z roku 2022, nebo horor Midsommar (Slunovrat) z roku 2019. Manželská historie (Marriage Story), emotivní drama Noaha Baumbacha z roku 2019 o rozpadu jednoho vztahu, testem prošly částečně proto, že je postava Adama Drivera popsána jako „uvědomělá v oblasti energetiky“. Výzkumníci se také zaměřili na letošní Oskary. Z 31 nominovaných filmů klimatickou krizi řeší 3 – Barbie, Mission: Impossible Odplata – První část a snímek Nyad.

Podle hlavního výzkumníka studie, profesora angličtiny na Colby College Matthewa Schneider-Mayersona ale diváci chtějí na plátně vidět odraz své reality. Nereflektování klimatické krize je podle něj v rozporu se zájmem filmových diváků. Autoři studie doufají, že výzkum inspiruje tvůrce filmů k tomu, aby klimatickou krizi ve svých dílech víc reflektovali. Můžou tak nenuceně vzdělávat většinovou společnost.

Turbulence se podle australského úřadu projevují hlavně ve chvíli, kdy letadlo prolétá rozbouřeným vzduchem, který způsobuje prudké vertikální a boční otřesy. Úřad rozlišuje hned několik typů turbulencí – bouřkové, tepelné, tlakové a ty, které způsobují „vysokohorské vlny“. Nejčastěji se turbulence objevují nad vysokými horami, oceány, rovníkem a taky při vletu do různých vzdušných proudů. To jsou turbulence, které se vyskytují na podobných místech a dají se částečně předpovědět. Například přelety nad Bengálským zálivem nebo nad Alpami jsou pro své turbulence známé.

Ve Spojených státech sleduje zranění cestujících a členů posádek leteckých společností způsobených turbulencemi Federální letecký úřad. Ze statistik vyplývá, že celkový počet zranění se v letech 2009 až 2019 pohyboval v rozmezí od pěti do osmnácti ročně. Můžeme se jich nějak vyvarovat?

Letecké společnosti mají mapy turbulentních oblastí. Využívají je k tomu, aby předem naplánovaly trasu letu a případně vybraly náhradní letiště. Mezi nejturbulentnější letecké trasy v roce 2023 patřily třeba ty z Chile do Bolívie, z Kazachstánu do Kyrgyzstánu, ale i z Itálie do Švýcarska.

Některé turbulence jsou ale stále neočekávané. Mohou se vyskytnout kdekoliv a kdykoliv a jsou obvykle způsobeny náhlou změnou směru větru, nebo nepříznivým počasím. Podle mluvčí Asociace leteckých zaměstnanců Taylor Garland bude turbulencí přibývat i v důsledku změny klimatu. Podle Federálního leteckého úřadu i podle Australské federace pilotů je nejlepším způsobem, jak předejít zranění při neočekávaných turbulencích, zapnutý bezpečnostní pás po celou dobu letu.