Turecko turistické

20. říjen 2010
Sedmý světadíl

Tak jako se stalo v devadesátých letech pro české turisty hitem Chorvatsko, tím současným je Turecko. Levné pětihvězdičkové hotely s plnými mísami jídla během celého dne, pláže nadosah několika metrů a nádech exotiky. To všechno láká turisty, kteří prahnou po odpočinku za dostupnou cenu. Vždyť některé zájezdy last-minute stojí jen o tisíc korun víc než samotná letenka do tureckých oblíbených měst.

Češi ale nejsou jedinými, kdo si Turecko oblíbil. Ještě před námi to byli samozřejmě Němci, kteří si zde kolikrát nakoupili i své letní byty a před několika lety začal boom příjezdu bohatých Rusů. Pro Rusy je Turecko jednou z nejbližších zemí s mořem, je to země cenově velmi dostupná a ruským turistům vyhovuje i vstřícnost zdejších lidí a jejich ochota přizpůsobit se cizincům – obzvlášť těm, kteří mají peníze.

Především jihozápad země se svou tureckou riviérou se během dvaceti let změnil k nepoznání. Podle zdejších a podle starších fotografií byla ještě před dvaceti lety turecká riviéra pojmem známým jen v blízkém okolí. Na pláže přijížděli na víkendy vesničané, kteří postavili stan a v něm trávili volné chvíle. Ale i lidé z městských bytů během léta častokrát žili v provizorních stanech, kde byla i malá kuchyňka a sprcha, a obzvlášť maminky s dětmi na pláži kvůli osvěžujícímu větru a vodě trávili i tři měsíce vkuse. Dnes už ale tato místa obklopují drahé hotely, a pláže jsou plné turistů.

Turismus jižnímu Turecku ekonomicky velmi pomohl, dnes je turismus odvětví, ve kterém pracuje většina místních obyvatel. Díky němu má práci i spousta žen, pro které by se jinak moc uplatnění nenašlo. Cizinci do oblasti přivážejí peníze a díky nim prosperují i restaurace, bary, obchody nebo trhy. Každý si chce ulovit toho svého cizince, a tak se mnohokrát procházka po městě neobejde bez neustálého pokřikování a nabízení zboží. Obchodníci ve snaze prodat zkoušejí podle vzhledu cizinců různé jazyky, častokrát mluví německy a znají i ruské nebo české fráze.

Je ale zajímavé, že turisté nebo spíš cestovní kanceláře už si podle původu rozdělili svá teritoria. Tak například jedno z nejoblíbenějších letovisek – Antalye – ta je převážně ruská. Jen hodinu vzdálená Alanye je zase tradičně německá, dokonce v ní vycházejí německy psané noviny. Asi tři hodiny vzdálené město Kaš – to je zase výhradně britské. Kdo z turistů se do těchto míst zamiluje, častokrát se rozhodne, že je lepší investovat do koupě nemovitosti, než neustále platit za hotely, a tak se často stává, že Turecko je pro Evropany druhým domovem. A podle toho to i v samotných městech vypadá. Tak například Antalye má mnoho míst s ruskými nápisy, město dokonce pořádá ruský festival, na který přijíždějí soubory z Ruska a který zdejší ruská komunita velmi vítá. V Alanyi zase v restauracích velmi často narazíte v nabídce na pravý smažený řízek no a při procházce v Kaši zase minete alespoň tři typické britské puby, například u Sherlocka Holmese.

V jednom takovém pubu jsem potkala pár z Londýna, mohlo jim být něco přes padesát. Nadšená paní se jen rozplývala nad krásou země, pohostinností zdejších a několikrát poznamenala, že zde před lety koupila dům. Byla na to patřičně hrdá. Turecko se pro ni stalo druhým domovem, s rodinou sem přijíždí několikrát ročně a zůstává třeba i na měsíc vkuse. Takové chalupaření po britsku. Podobné nákupy ze strany cizinců jsou vítány, protože lidé ze západu se o svůj majetek starají častokrát lépe než místní. Turci jsou známí svou jemně řečeno ležérností vůči pořádku. Jejich dům nebo byt bude uvnitř vždy výstavní, ale jak to vypadá před jejich prahem, v okolí domu nebo třeba ve veřejných prostorech, to už nikoho nezajímá, a tak je velmi častým nešvarem, že krásné nové budovy obklopují odpadky. A právě přístup cizinců podle zdejších zemi prospívá. Během roku, kdy v domech nejsou, si navíc častokrát za malou částku najímají pracovníky, kteří se pravidelně o dům starají.

Velký zájem turistů o Turecko mění jeho tvář. Města se rozrůstají a pohlcují přilehlé vesnice. Olivové háje, pomerančovníky nebo stromy s granátovými jablky podél pobřeží zmizely a nahradily je vysoké bytové domy, hotely, nové komunikace. Pro konzervativce jistě špatná zpráva, mizí tradiční způsob života, i z Turecka se stává konzumní společnost. Můžeme se ale na to dívat i jinak – Turecko se sbližuje se západní kulturou, která mu nabízí nové možnosti, ženám dává práci. Ty se emancipují, mají kariéru a učí se jazyky. Možná i díky turistům a každodenním kontaktem s cizinci se pohne Turecko dopředu. Vždyť nejednoho Turka nedávno vylekala přátelská proíránská politika Turecka a některé vládní kroky, které naznačují větší islamizaci země. I v tomto ohledu je ale Turecko stále rozděleno na dvě poloviny, na moderní sekulární, která vzhlíží k západu a na tu, které jsou bližší myšlenky islámských států. Například na východě Turecka určitě na nic výše popsaného, tedy na skupování bytů cizinci ani na rozvinutý turistický průmysl, nenarazíte.

Seriál Současné Turecko vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

Spustit audio