Tomáš Verner nechtěl natahovat nohy

Pro konečný úspěch je vztah mezi trenérkou a závodníkem skutečně velmi důležitý. Na místě byl v případě Tomáše Vernera i obrovský respekt. "Když jsem poprvé přišel do Prahy jako dvanáctiletý kluk a viděl jsem paní Kopřivovou, měl jsem vždycky stažený zadek, když jsem šel kolem. Většinou jsem chodil velkým obloukem a nebyl jsem jediný. Respekt k trenérovi, jako je paní Kopřivová, je na místě," připustil mistr Evropy z roku 2008.

Čím se pro něj právě jeho trenérka stala? "Ne mým vzorem, spíš mentorem všeho, co se týká ledu. Díky ní jsem se dopracoval tam, kde jsem teď. Právě proto, že jsem k ní měl respekt a poslouchal jsem, co jsem měl dělat. Samozřejmě to vždycky nebylo jednoduché. Když jsem se díval na své první záznamy z mistrovství Evropy, musím říct, že byla velmi statečná, že se tam se mnou vydala. Já bych vedle sebe nechtěl stát," doplnil krasobruslař.

Asi tušila, že z Tomáše může vyrůst krasobruslař světového formátu. Mezi oběma je možné vnímat i něco více, než jen vztah nazvaný jako profesionální. "Trenérovi musíte důvěřovat. Jakmile tam důvěra není, nedá se pracovat. Komu nedůvěřuji, loučím se s ním a jdu dál," vysvětlil Tomáš Verner.

Určitě však byly okamžiky, které Tomášovi nešly pod nos. Možná si říkal, proč právě to či ono má udělat. To by nebylo nic výjimečného. Na něco zajímavého jsme ovšem narazili. "Někdy mám vztek, když mi něco vykládá, a mám sto chutí jí říct, že za jejích let se bruslilo v jiných dimenzích a nikdo neskákal trojité Axely a na kroužku se jezdilo v povinných cvicích. Co mi tedy chce vysvětlovat, když nezná ten pocit?" přiznal.

Tak vážné to jistě nikdy není. Stačí pár minut a vše vnímá jinak. "Potom se musím uklidnit. Zklidním hlavu a zjistím, že je potřeba něco postavit na základech bruslení. Z toho se všechno odvíjí. Když paní trenérka byla schopná jezdit povinné cviky, uměla jednoduché nebo dvojité skoky, má základ, aby mě mohla učit jezdit," připustil Tomáš Verner.

A pohled trenérky? Že by, alespoň zpočátku Vlasta Kopřivová něco napráskala, to rozhodně ne. "Ani toho moc prásknout nemohu. Je to vychovaný mladý muž, který je dostatečně ctižádostivý. S kázní, jak se dříve říkalo, problémy nemám," řekla.

Inu, jak si trenérka závodníka vychová, takový je. "Ne, že by to byla moje zásluha, jaký je. Přišel tak už z rodiny vychovaný. Byl držen na uzdě. To nejsou žádné problémy. Možná si dal moc vysoké cíle, ale já jsem s ním spokojená jako s klukem, se svým svěřencem. Nikdy mi neudělal žádnou ostudu, vždycky se snažil, tak nevím, co bych na něj práskla," doplnila s úsměvem Vlasta Kopřivová.

Ze slov trenérky by se mohlo zdát, že je vlastně Tomáš prototypem ideálního muže. "To teda není. Chtěla bych vidět nějakého ideálního mužského, pak bych se chtěla znovu narodit a vzít si ho," namítla. Ale podívejme se. Tak přeci jen nám Vlasta Kopřivová něco prozradí. Poslouchal Tomáš všechny její rady? "Taky samozřejmě odmlouvá, že dnes ne, ale co si vymyslím, udělá zítra," prozradila.

A k čemu ho musela nejvíc nutit a přemlouvat? "Když byl malý, musela jsem ho nutit k tomu, aby si vytahoval nohy. Velmi rád hrál fotbal a dělal sporty, které skoro nesouvisejí s krasobruslením. Myšlenka, že má stát u tyče a vytahovat nohy, byla pro něho nepředstavitelná. Postupně začal brát balet vážně. Věděl, že bez pohybové průpravy na led nemůže vylézt," vzpomínala trenérka. Asi Vlasta Kopřivová tušila, co si v těch chvílích o ní Tomáš říká.

A jak by bylo možné na závěr vzájemný vztah obou osobností českého krasobruslení charakterizovat? "Abych náš vztah zhodnotil dvěma slovy: velmi dobrý. Paní Kopřivové si moc vážím a jsem rád, že se mnou absolvovala dlouhou cestu. Myslím, že i jí se se mnou vyplatila. Myslím, že zlatá medaile ze Záhřebu byla pro ni dostatečným zadostiučiněním. Moc rád jsem jí tu zlatou medaili zavěsil na krk," konstatoval před vrcholem sezony, olympiádou ve Vancouveru, Tomáš Verner.