Thomas Kulidakis: Pomozme Donaldu Trumpovi od okraje propasti mezinárodního obchodu

Thomas Kulidakis: Trump potěšil Rusko na úkor Černé Hory

• Upravit
• Smazat

Donald Trump není jen prezident, ale také obchodník. Jeho styl politiky předpokládá jednání v rámci hry s nulovým součtem, která přináší jen vítěze a poražené.

Vše se přitom odehrávalo v době, kdy nikoho ani nepadlo zvažovat, jestli se Spojené státy náhodou neblíží konci éry své hegemonie, jestli nekončí doba jejich dominance v mezinárodní politice i v mezinárodním obchodě. Jedinečné postavení, kterému se od konce studené války Američané těší, totiž v sobě skrývá hrozbu.

Dříve nebo později na ni narazili všichni bývalí hegemoni. Britové, Nizozemci, Španělé, Portugalci, ba i starověcí Řekové a Římané okusili hořké ovoce nákladů, které hegemon musí k udržení své vlády nést. Teď je to Washington, který se musí vypořádat s břemenem udržování světového řádu podle svého gusta.

Boj proti všem?

Reagan navíc bojoval proti jediné zemi, kdežto dnes Donaldu Trumpovi hrozí boj se všemi, na kterých záleží. Představitelé Evropské unie, Kanady, Mexika, Japonska i Jižní Koreje už delší dobu ladí obranu proti případným dalším výstřelům nábojnic plněných střelným prachem zvláštních amerických cel.

Lukáš Kovanda: Trump si s Junckerem překvapivě plácnul. Bát by se měl Peking

• Upravit
• Smazat

Americký prezident Donald Trump opět překvapil. Po washingtonském jednání s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem otočil a místo další eskalace obchodní války mezi USA a EU nyní nastává příměří.

Země a regionální celky potenciálně ohrožené jednostrannými americkými výstřelky navíc obchází čínští emisaři slibující hory doly za spojenectví proti jejich největšímu geopolitickému konkurentovi. Není se tedy co divit, že minulý týden byl Donald Trump tak vstřícný k předsedovi Evropské komise. Jean-Claude Juncker přivezl zpět do hájemství Evropské unie velké přísliby smíru a obnovení jednání o dohodě o volném obchodu s Američany.  

Donald Trump už ale prokázal, že je věrolomný a nikdy není jisté, jestli v něm převládne Jekyll nebo Hyde. Je tedy jen dobře, že i v úterý mají největší automobiloví producenti jednat v Ženevě. Americký prezident už zdá se pochopil, že ani nejmocnější země nemůže bojovat proti všem. Přesto v jeho mysli hrozí jako vždy zkrat, který zažehne skutečnou obchodní válku.

Příčetná spolupráce se spojenci

Pro dobro všech doufejme, že si ze svých dosavadních spojenců, kteří se v úterý sejdou ve Švýcarsku, neudělá nepřátele. Automobilová produkce, která je v sázce, přesahuje dopad cel na hliník a ocel mnohonásobně. Spojené státy jen v roce 2016 dovezly automobily a jejich součástky v hodnotě přibližně 250 miliard dolarů. Podle tohoto údaje by se mohlo zdát, že má americký prezident pravdu, když ze své země dělá ublíženou chudinku.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Pravda ovšem je, že současná podoba obchodu je například s Evropskou unií vyvážená. Unijní země mohou vyvážet do Spojených států levnější osobní automobily, druhým směrem ale putují s nižšími cly nákladní auta a dodávky. Před dosavadními obchodními partnery, kteří budou v Ženevě jednat, je jasný cíl.

Žádoucí je, aby se dohodli na účinném plánu odvety na případná americká cla na automobily ze zahraničí. S tímto plánem by pak pomohli americkému prezidentovi, aby se vrátil na cestu příčetné spolupráce se spojenci, z níž sešel, a zachoval si přitom tvář. Pokud se tak nestane, je načase jít si každý vlastní cestou. S novými spojenci se vzdálit od okraje propasti, do které nás americký prezident může stáhnout.