Teprve až to zkusíte, tak pochopíte, říká o šermu Choupenitch. Jako raper chystá taky novou skladbu

Moji přátelé se mě ptali, s jakým vybavením by v současné době přijel rytíř na koni? Fleret, šavle, nebo meč?

Moderní rytíř by přiletěl s dronem, ale věřím, že by to byl fleret, protože jsem fleretista a je to moje zbraň. Moderní rytíř by ale přijel s moderním telefonem a dronem dneska.

Je to tedy skutečně zbraň?

Ano, je to tak. Před závodama jdeme na weapon control, takže šermujeme se zbraní.

Ponořil ses někdy do historie šermu?

Ponořil, abych trochu věděl, ale spíš mě baví, jak se ten sport vyvíjí. V roce 2016 se na olympiádě šermovalo úplně jinak, než v roce 2021. Ten sport jde strašně rychle dopředu a to se mi na tom líbí. Člověk se musí adaptovat podle toho, jak to pískají rozhodčí, jaký je moderní styl šermu. Tuším, že to sahá do středověku, Mezopotámie, ale sportovní šerm začal tuším ve Španělsku, Itálii a Francii. Do teď jsou tyhle země určitě lídry tohoto sportu.

Která z těch zmiňovaných zbraní byla u zrodu šermu, víš to?

To nevím, ale vím, že fleret byla dříve tréninková zbraň pro kord, ale zase takový znalec historie nejsem. Spíš jsem, jak jsi říkala, moderní člověk.

Zkus jednoduše popsat základní rozdíly mezi těmi třemi zbraněmi?

Základní rozdíl je v tom, že fleret a kord jsou bodné zbraně a šavle je sečná. Zásadní rozdíl je v platném povrchu, ve fleretu platí zásah pouze na trup, v kordu na celé tělo a v šavli jen od půl těla nahoru, včetně hlavy. Fleret a šavle jsou konvenční zbraně, což znamená, že se tam respektuje právo útoku a obrany. V televizi vidíte, že se oba radují, ale zásah dal jen jeden.

Máme tu i jeden dotaz od posluchačky tady na Lipně: Chtěla bych se zeptat, jestli se šerm musí dělat od mladého věku?

Určitě nemusí, ale když byste chtěla dosáhnout velkých výsledků a jet na olympiádu, tak by je dobré začít v osmi nebo devíti letech. Šerm se dá ale dělat kdykoliv i pro zábavu. Je to strašně dobrý sport a teprve, když ho zkusíte, tak to teprve pochopíte.

Čtěte také

Bronz Alexandera Choupenitche je úspěch, který nebude nikdy zapomenut, myslí si kordista Beran

Ty jsi prý jako dítě ale šerm úplně nemiloval?

Je to tak. Začal jsem asi v osmi letech a ne, že bych to nemiloval, ale nechápal jsem to. Nějakou chvíli to trvá, není to jak fotbal, že hned začnete hrát. Trvá to asi půl roku, než něco pochopíte, je to koordinačně náročné, musíte se naučit pravidla, naučit se oblékat. Ze začátku je to těžké vše zkoordinovat, ale líbí se mi na tom, že to je nekončící učební proces. Vnímám to na úrovni umění, že jdu pořád dál a dál a pořád odkrývám nové věci a znalosti a to mě na tom baví nejvíc.

Co bys poradil rodičům, kteří se rozhodli přivést dítě do šermířského klubu?

Je důležité, aby ty děti, než přijdou do šermířského klubu, měly nějaké sportovní základy. Uměly kotoul, běhat, rozcvičovat se. Kdybych měl vlastní dítě, dal bych ho na všestrannost, třeba na atletiku, to je super základ. Potom postupně nespěchat a dbát na techniku, ta je zezačátku strašně důležitá a těžko se později přeučuje. I za cenu toho, že dítě hned nebude mít výsledky, tak to nehnat přes dravost a nepřeskakovat techniku. Technika je zezačátku strašně důležitá.

Co jsou důležité vlastnosti šermíře? Rychlost, obratnost...co sledovat na dítěti, aby mělo mít?

V šermu je to kombinace všeho. Je důležité se rychle rozhodovat, být v pohodě s tím, že se rozhodujete podle daného momentu. Být kreativní i pod tlakem. Asi se to nedá hned vypozorovat, ale je to něco, co se dá naučit. Mít schopnost být lídr a jít do toho, to může pomoci.

Takže někdo, kdo stojí u regálu s jogurty a pět minut se rozhoduje, jaký, tak to asi není úplně ono, že?

Myslím, že do začátku určitě ne, ale vše se dá naučit. Jsou určité fyzické předpoklady i talentové, které mohou do začátku pomoci, ale není úplně špatně, když se nemůže někdo rozhodnout s jogurtem. Když začne dělat šerm, tak mu to třeba pomůže a pak rychleji ten jogurt vybere.

Do kdy může být šerm zábava a od kdy do toho sportovec musí začít šlapat naplno?

Vždy to musí být zábava, vždy to musí být něco, co máte rádi, co milujete a co vám dává životní smysl, protože pak to může být úspěšné. Je to ale tvrdá práce, všechno, co děláme v životě naplno, musí být tvrdá a práce a u mě to začalo někdy v patnácti letech.

Další dotaz od posluchačky: Co vám dal šerm nejvíce do života a ceníte si toho, že jste to do něj přenesl?

Se mnou je šerm a ten sport tak spojený, že všechno, co dnes jsem, tak jsem díky tomu sportu a co jsem naučil. V konečném důsledku to není jen to, že jste na planši, že vás to nutí do tréninku, musíte být organizovaný a zodpovědný. Je to i to, že hodně cestujete a ve velmi ranném věku se musíte naučit fungovat. Možná jsem díky šermu i mnohem rychleji dospěl, než moji vrstevníci. Vlastnost, která není u šermu dobrá, že jsem netrpělivý a díky sportu se tomu snažím učit. Snažím se to přenášet ze života do sportu a naopak. Pro mě je nejhorší představa čekání na výtah.

Čtěte také

Všude mám puchýře a několikrát týdně se při tréninku pozvracím, odhaluje realitu šermu bronzový Choupenitch

Ty už máš letošní sezonu za sebou. Jaká byla?

Je to tak. Sezona skončila a myslím, že byla velmi stabilní, plná dobrých výsledků, ale také velmi těsných porážek. Kolik jsem jich tenhle rok měl, to jsem zatím v žádné sezoně nezažil. Věřím, že jsem si v těch těsných prohrách všechnu smůlu vybral a budeme pracovat na tom, abych tyhle zápasy vyhrával. Vyhrál jsem velký mezinárodní turnaj v Paříži, byl jsem třetí na Grand Prix v Turíně, šestý na Grand Prix v Koreji. Spousta vyrovnaných výsledků a dobrý start do olympijské kvalifikace.

Jak moc je šerm o štěstí? Přijde mi, že hrana o dobrém výsledku a smůle je velmi tenká?

Je to tak. Když jsem jel sem na Lipno, tak hrála taková písnička, já jsem se zamyslel a říkám přítelkyni, že kdyby nebylo toho Hongkongčana, tak už jsem možná olympijský vítěz, mistr světa...poslední tři sezony, vždy na tom nejdůležitějším turnaji jdu s tímto soupeřem, který mě porazil a je to pro mě fakt těžký soupeř. Každý má ale těžkého soupeře, pro něj je to zase někdo jiný a ten sport je extrémně vyrovnaný. Když chcete vyhrát turnaj, musíte všechny porazit, být nejlepší, ale musíte mít taky štěstí, abyste na ty nejlepší narazili později, nebo vůbec. Tuhle sezonu se to štěstí trochu vyhnulo obloukem, ale nevadí, je to sinusoida, občas nahoru, občas dolu.

Dá se říct, že jsi na olympiádě v Tokiu měl to štěstí navíc?

Byl jsem výborně připravený, cítil jsem se dobře. Možná jsem štěstí měl, určitě na některé zásahy, třeba s Němcem to bylo hodně vyrovnané. V semifinále jsem ale narazil na kluka, se kterým nerad šermuji a kdyby tam byl někdo jiný, třeba jsem ve finále, ale na kdyby se nehraje ve sportu ani v životě. Musím to brát, tak jak to je a snažit se, abych byl co nejlépe připravený a právě i na ty šermíře, se kterými nerad šermuji, tak abych je porážel.

Plánuješ i kemp pro děti? Zkus pozvat fanoušky...

Už 10. ročník Fencing Kemp Brno budu pořádat v Brně v mém domácím klubu. Už se tam ale bohužel nikdo nedostane, protože je to plné. Na konci soustředění toho kempu je ale exhibice, bude to na Jakubském náměstí v Brně 1. září, takže jsou všichni zváni. Ve 20.30 večer bude zábava, párty a šerm.

Kdy nastanou nejtěžší chvilky, kdy budeš muset potvrdit nominaci na olympijské hry?

To, že jsem byl třetí na olympiádě, vůbec neznamená, že se automaticky kvalifikuji na další olympiádu a vůbec to taky není tak, že když jsem nejlepší v Česku fleretu, tak taky automaticky na olympiádu nejedu. Kvalifikace je velmi náročná, je týmová a s naším týmem nemáme tolik kvality, abychom se dokázali kvalifikovat. Zbývají tedy individuální místa a ty jsou jen tři na celou Evropu, což při podmínkách, že Evropa je nejsilnější kontinent, je fakt náročné. Už se mi to ale dvakrát povedlo, do Ria i do Tokia, takže tady můžu slíbit, že udělám vše pro to, aby se mi to povedlo i do Paříže. Je to ale fakt těžké.

Kdy bude tedy rozhodující zápas?

Zbývá nám šest Světových pohárů, takže do března 2024 bude rozhodnuto.

Ty jsi v Tokiu nebyl favoritem na medaili. Jak ti tvůj sportovní úspěch změnil život?

V šermu nikdy není favorit, zvlášť na olympiádě, kde je 35 lidí a šestnáct z nich může dosáhnout na medaili. Byl ještě covid, takže žebříček a nasazení bylo neaktuální, protože nebyly žádné turnaje, nebylo porovnání, takže se těžko favorit určoval. Rozhodně ano favorit v té době ani nevyhrál. Jak mi to změnilo život? Dalo mi to určité zadostiučinění za tu práci, co jsem skoro osmnáct let dělal a motivaci do budoucna. Vždy se snažím dělat to, co dělám nejlépe, jak dokážu a to mi dalo jen signál, že jsem na dobré cestě.

Byla to pro tebe tak obrovská radost, jako to vypadalo na televizních obrazovkách?

Určitě to tak bylo. V šermu normálně, když prohrajete semifinále, tak nešermujete o třetí místo. Nikde, kromě olympiády. Na Světovém poháru prohrajete a máte dvě třetí místa. Tady se o třetí místo šermuje a to patnáct minut po tom, co jste prohrál semifinále. Bylo to pro mě lidsky největší výkon, co jsem kdy dokázal, že jsem dokázal tu prohru hodit za hlavu, že se vám zhroutí svět a dokázal jsem pak o třetí místo zabojovat. Zápas o třetí místo byl asi můj nejlepší zápas v životě, co jsem kdy odšermoval.

V Riu jsi skončil ve druhém kole, v Tokiu to byl bronz. Jak si zužitkoval zkušenosti z předchozí olympiády?

Je to strašně důležité, pro šermíře z Česka se dostat na olympiádu, to je obrovský úspěch. V Riu jsem tam letěl z celou skupinu deset dní před závodem, v Tokiu jen tři dny před a věděl jsem přesně, co potřebuji. Byl jsem mnohem více soustředěný, i ta situace s covidem mi vlastně pomohla, protože mě nic nerozptylovalo. Byl jsem na pokoji, na fyziu, na jídle, nic víc a ještě trénink. V Riu to bylo obrovské a bylo tam hodně věcí, co mohlo člověka rozptýlit. Ale byla to skvělá zkušenost a neberu to jako neúspěch, byla to součást cesty a já říkám, že vše v životě má být tak, jak má a ty nejlepší věci nás čekají zítra.

Touto dobou za roku bude vrcholit olympiáda v Paříži. Francie a šerm. Jak to vidíš?

Obrovský, obrovský. Teď jsme měli mistrovství světa v Miláně v Itálii, kde bylo 4000 fanoušků, všichni zpívali italské písničky, hnali ty šermíře k výkonům a byla to elektrizující atmosféra. Ve Francii to bude ještě znásobené, bude se šermovat v Grand Palais, kde bude podle mě 12 tisíc lidí, všichni tomu šermu rozumí, ve Francii vědí, jak mají fandit. Šerm bude svátek sportu, strašně se těším a udělám vše, abych se tam kvalifikoval. Ať už to dopadne jakkoliv, tak se na ten turnaj těším, protože to bude grandiózní.

V době Tokia jsi měl trenéra z Itálie, ale pak se vaše cesty rozešly. S kým trénuješ nyní?

Je to tak, měl jsem italského trenéra a teď mám také italského trenéra. Shodou okolností jeho parťáka z týmu a olympijského vítěze, ti dva spolu vyhráli olympiádu. Trénuje mě Andrea Borella. Většinu času se připravujeme v Padově, odkud on je a nebo jezdíme po různých kempech, protože k tomu sportu jsou potřeba sparingpartneři. Musím pořád šermovat s někým na podobné úrovni, nebo lepší, abych se zlepšoval. Proto jezdím do zahraničí a stejně tak jezdím za trenérem, pilujeme techniku a taktiku. Občas on přijede za mnou do Brna, do Prahy. Je to hodně náročné na cestování, říkali jsme si, že další sezonu to musíme trochu upravit. Na autě mám naježděno 23 tisíc kilometrů za šest měsíců a k tomu 50 letů, fakt je toho hodně. Musíme to trochu poupravit, protože ke konci sezony jsem byl už dost unavený.

K čemu vlastně potřebuješ trenéra?

Většinou si management a sparingpartnery sháním sám, mám dost kontaktů a dokážu si to už domluvit. Trenérova funkce je důležitá v analýze zápasů a taky, že spolu trénujeme techniku. Je to jako v boxu, když jdete s trenérem na lapy. Pak samozřejmě funkce na závodech, kdy sedí v boxu vedle planše, radí mi a snaží se mi očima z boku dát tu nejlepší radu.

V čem se potřebuješ zlepšit? Nebo je to u šermu kombinace všeho?

Je to určitě moje netrpělivost. Kdybych to přirovnal, že běžíte maraton, tak poslední 100 metrů napálíte naplno. V šermu, když se šermuje do 15, tak za stavu 13:13, vy to nemůžete napálit, musíte pořád kombinovat techniku a taktiku. Snažím se na tom dlouhodobě pracovat, je to pro mě těžká věc. Už vidím cílovou rovinku, ale musím pořád myslet na to, že je tam ten soupeř se kterým musíte komunikovat. Nemůžete to jen tak napálit, protože na to nebude reagovat.

Další dotaz od posluchačky: Který sport nejraději sleduješ v televizi a jaký sport rád děláš mimo šerm?

V televizi rád sleduju tenis, to mě hodně baví. Snažím se sledovat grandslamy, pokud to není Australian Open, protože to moc časově nesedí. Mám rád i hokej, ale když je zimní olympiáda, tak sleduji všechny sporty, když je letní olympiáda, tak tam jsem a snažím se koncentrovat na svůj sport. Jsem celkově sportovní fanoušek a rád si vyzkouším i nové. Mám nohu velikost 49 a dostal jsem k narozeninám kolečkové brusle, takže teď jezdím na bruslích a hodně mě to baví.

Věnuješ se i hudbě, kterou skládáš, rappuješ. Neznám moc sportovců, co mají talent na umění i na sport.

Znám spoustu šermířů, kteří tíhnou k umění, takže to asi není nějaká zvláštnost. Mistr světa Enzo Lefort je vášnivý fotograf, další Francouz taky zpívá. Znám taky Hongkončana, který zpívá melancholické čínské písně. Asi to podporuje kreativitu a nebude to taková zvláštnost.

Kterého talentu máš víc?

Vím o svých talentech, které mám a nerozděluji je na sportovní a umělecké, spíš na svoje lidské talenty a ty se dají použít jak tam, tak tam.

Byl jsi natáčet v Bratislavě a chytáš nějaký nový hudební počin...

Je to tak. Nikde jsem to ještě neprozradil, ale 1.9. by měl vyjít nový videoklip a nový track na streamech a bude se jmenovat Namotaný.

Rodiče pocházejí z operního prostředí, ty jsi šel do rapu. Které hudební styly tě baví?

Obdivuji velmi své rodiče a tátu. S odstupem mnohem víc, než když jsem byl malý, protože jsem si tehdy neuvědomoval, že zpíval Miláně v La Scala nebo v Londýně. To mi přijde velké a něco, co zaslouží uznání, já jsem proti tomu malý pán. Snažím se ale dělat hudbu srdcem a aby mě to bavilo. Samozřejmě se tomu nevěnuji tak, jako sportu, protože to je moje priorita, ale když už to dělám, tak se to snažím dělat co nejlépe.

Kde vidíš svoji budoucnost? Plánuješ, co jednou bude?

Plánuji, ale o svých plánech nemluvím, protože nechci rozesmát Boha. Nedokážu si představit si jít jen tak zašermovat, jako jde někdo jen tak čutnou fotbal. Bez té vize si to nedokážu představit, ale třeba se to změní. Jednou budu třeba trenér a uvidím smysl v tom to někoho naučit, předat zkušenosti. Hodně jsem toho viděl, tím jak cestuji, tak snad mám co předat, ale uvidíme, kam mě život zavede.

Bavilo by tě trénovat?

Snažím se to dělat na tom svém kempu, je to ale týden v roce. Samozřejmě i během roku radím mladším českým klukům, třeba Marku Totuškovi je super český šermíř, Lev Holý je taky nový mladý kluk, tak se jim snažím pomáhat.

Páteční finiš Kateřiny Neumannové|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock