Freestyle BMX závodnice Miculyčová: Vymyslet vlastní trik je téměř nemožné, ale chci to dokázat
Hostem pořadu Páteční finiš byla freestyle BMX závodnice Iveta Miculyčová. Sedmnáctiletá cyklistka prozradila moderátorce Kateřině Neumannové s jakými triky chce uspět na blížícím se mistrovství světa v Glasgow. Co pro ni znamená patřit mezi evropskou, ale i světovou špičku? Jaké jsou v Česku podmínky pro tento specifický sport? Bojí se během závodu rodiče Ivety, že se jí něco stane? Poslechněte si celý rozhovor s úspěšnou mladou reprezentantkou.
Iveto, vyhrála jsi toho opravdu hodně. Nebojíš se, že ti do budoucna bude chybět motivace?
Nebojím, posouvá mě to hrozně moc dopředu a chtěla bych toho dokázat ještě mnohem víc.
Máš bronzovou medaili z loňského mistrovství světa. Znamená to, že tvé jediné soupeřky jsou mimo Evropu?
Konkurenci mám i tady v Evropě, konkrétně Charlotte Worthingtonová, což je zlatá medailistka z olympiády v Tokiu, a Nikita Ducarrozová, což je bronzová medailistka. Tyhle dvě jsou moje největší konkurence v Evropě.
Mistrovství světa v cyklistice bude letos v Glasgow. Jak moc se tam těšíš?
Těším se a doufám, že se mi podaří obhájit bronz. Když to vyjde, tak získám třeba i zlatou anebo druhou medaili.
Plánuješ stejnou sestavu, se kterou si na Evropských hrách zvítězila?
Chtěla bych určitě předvést back flip bar spin, díky kterému jsem obhájila titul mistryně Evropy. Jízdu ale pozměním a chtěla bych předvést i těžší triky.
Byl ten trik back flip bar spin trick, díky kterému jsi v polském Krakowě zvítězila?
Myslím, že díky tomu triku jsem mohla titul obhájit. Byl klíčový, protože to žádná z holek nedělá, jen jedna Američanka Hannah Robertsová, a určitě bych to bez něj nezvládla. Dost mi to pomohlo.
Co vše se ve vaší jízdě od rozhodčích hodnotí?
Jestli projedu celý park, jestli někde nehraním, tedy jestli nechávám zadní kolo na hranách. Pak výška, styl, jestli jezdím s brzdou nebo bez, na to se teď hodně přihlíží hlavně u salta dopředu, protože když si zabrzdíte, je to snazší. Pak taky celková flow, tedy jak se na kole celkově hýbete.
Potřebuješ pro svůj sportovní život být originální a posouvat hranice?
Ano, snažím se posouvat hranice a být originální, vymýšlet vlastní triky. Je to ale už docela náročné, protože BMX je tak zběhlé s těmi triky, že nějaký vlastní vymyslet je takřka nemožné. Je to ale určitě jeden z mých velkých snů vymyslet si vlastní trik.
Skákala jsi back flip bar spin na jistotu, nebo je to prostě trik, při kterém se chyby dělají?
Když jsem ho zkoušela před odjezdem do Krakova, tak jsem se při něm zranila. Strhla jsem si ruku na dlani a nemohla držet řídítka. Bylo to na psychiku hodně náročné, protože nebudu moct jet a co budu dělat. Jela jsem přes bolest, neměla jsem ten trik vůbec v ruce a jen doufala, že to zvládnu.
Znamená to tedy, že do dalších soutěžích na něm zapracuješ?
Chtěla bych si ho více najet, abych ho mohla dělat kdykoliv a kdekoliv.
Kdy jsi k sobě objevila lásku ke sportu? Hrála jsi úspěšně fotbal, teď děláš BMX?
Od mala jsem se věnovala různým sportům, dělala jsem i atletiku. Za školu jsem dělala různé pětiboje, pak fotbal. BMX jsem sledovala odmala, takže jsem celou dobu chtěla dělat to, ale je to extrémní a nebezpečný sport, tak mi bylo řečeno, že ne...
Asi od rodičů, že?
Ano. Začala jsem tedy hrát fotbal, ale když pak u nás v Kostelci nad Orlicí otevřeli nový skatepark, tak jsem si řekla, že teď je ta příležitost a v tu dobu jsem začala jezdit.
Rodiče se bojí pořád?
Bojí se stále, ale jsou s tím smíření, že přijdu potlučená a že úrazy k tomuhle sportu patří.
Dokážeš popsat důvod, proč zrovna tenhle typ sportů je pro tebe zajímavý?
Je tam velký nával adrenalinu, baví mě riskovat a zkoušet nové věci. Je to extrémní sport, takže to můžete neustále posouvat, vymýšlet nové triky a to je pecka.
Postavili vám skatepark v Kostelci nad Orlicí. Kde ale trénuješ, aby to pak bylo srovnatelné s tím, co je pak na mistrovství světa nebo Evropy?
Tady v Česku tréninkové podmínky nemám, abych se mohla připravit na světové závody. Často vyjíždím po Evropě do různých parků. Nedávno jsem přijela z Holandska, tam jsem trénovala v hale, a teď se chystám do Německa.
Čtěte také
Jak musí vypadat takový park, do kterého jezdíš trénovat?
Je to velice individuální, každý park je jiný. Něco je betonové, něco ze dřeva a každý park je jinak velký. Největší překážka může mít deset metrů, dva metry vyskočíte... je to různé, nedá se to přesně říct.
U vás doma sis prosadila, že se budeš věnovat tomuhle sportu. Jak to ale bylo? Začala jsi v nějakém oddíle?
Kamarádi už měli BMX kolo, já tam vždycky po škole běžela a půjčovala si ho, tak jsem si to zkoušela. Na Vánoce jsem pak od rodičů dostala vlastní BMX kolo, začala jezdit v parku, zkoušet sjíždět rampy a hlavně se tím bavila. Pak jsem se rozhodla závodit.
Byla jsi od začátku lepší než kluci?
Ne úplně od začátku, protože jezdili déle, ale pak jsem je už přejela, protože to flákali.
Pamatuješ si na první trik?
To byl asi kondor. Pustí se řídítka, přitáhnete je do klína, abyste je držela, a roztáhnete ruce.
Co bys potřebovala v Česku, abys tady měla dobré podmínky?
Chybí mi tu taková dřevěná stavba, co je pokrytá molitanem a to je potažené černou gumou. Je to překážka, po které se dá jezdit, ale když do ní spadnete, tak je to měkké. Přála bych si tady vybudovat park na světové úrovni tou velikostí, aby ty rampy byly velké a všechny možné typy překážek. Funboxy, radiusy a další. Z toho se vlastně skládá celý skatepark.
Bereš zranění jako nedílnou součást sportu, který děláš? Bojíš se, že tě mohou vyřadit na delší dobu?
Bojím, ale k tomu sportu to patří, takže se s tím vždy poperu, i když je to občas těžké. Když mám zranění delší než měsíc, tak mi kolo chybí a už nevím, co by.
Z čeho jsou největší obavy, když zkoušíš nový trik?
Když se jedná o trik, který spočívá v nějakém saltu, tak mám často strach, že spadnu na hlavu. To je můj největší strach, že padám na hlavu nebo na záda a už to nepůjde vrátit. Jinak to jsou třeba řídítka zapíchnutá do břicha, prostě takové už menší věci.
Můžeš skákat někam, aby to bolelo méně? Třeba jako gymnasté, co skáčou do vany s molitanem?
Taky máme molitanové jámy. Je to díra, kde je naházený molitan nastříhaný na kostičky, před tím je rampa, já se rozjedu a skočím do molitanu. Tam to tolik nebolí.
Za kým chodíš s těmi odřeninami a úrazy? Máš nějakého lékaře?
Nemám žádného svého lékaře, ale řeším to, až když je to opravdu vážné a nemohu třeba hýbat rukou. Naraženiny jsou běžné, s tím už ani k lékaři nechodím.
Musíš být stoprocentně koncentrovaná na triky, protože chyby se neodpouští. Trénuješ speciálně koncentraci?
Ne, už to beru tak nějak automaticky. Když mám trik perfektně najetý, zvládám ho, tak se ani nesoustředím na to, jak ho provést, a jen se soustředím na tu choreografii, kterou mám složenou, kde jaký trik předvést.
Jak zvládáš to, že trénuješ v parku sama a pak při závodech tam jsou diváci a ostatní závodníci?
Dokážu to skvěle vytěsnit. Vždy se zavřu sama do sebe a soustředím se jen sama na sebe a svojí jízdu, jak nejlépe to provést a zajet.
Učila ses to, nebo je to druh talentu?
Mám to od dětství. Když jsem dělala atletiku, byla jsem vždy strašně nervózní a nechtělo se mi a z té doby si nesu to, že nervozita akorát kazí výsledky.
Jak ses jí naučila zbavit?
Většinou si pustím hudbu. Poslouchám hudbu, nekoukám se na konkurenci, protože i kdyby byla sebelepší, tak já zajedu jen to, co umím. Z minuty na minutu nebudu lepší. Beru to jako zábavu, neberu to tak, že musím, ale je to prostě zábava.
Dokáže tě publikum na závodech vyhecovat k lepšímu výkonu?
To jo, ale jen v té chvíli, kdy mám jízdu zajištěnou. Pokud jsem v předchozí jízdě spadla, tak si jedu zajišťovací jízdu a neriskuji.
Iveto, je ti 17 let, studuješ obor požární ochrana na střední průmyslové škole chemické v Pardubicích. Budeš tedy hasičkou?
Chtěla bych se dostat k hasičům profesionálům, ale holky v tomto oboru nejsou moc žádané. Ani vlastně nejsou vůbec, je jen jedna hasička v Česku. Je velice náročné složit zkoušky, abych se k nim mohla dostat.
To, co ale skáčeš na kole, tak nezvládne skoro žádný chlap, tak by to mohla zkusit, ne?
Zkusím to, ale pokud to nevyjde, tak bych se do budoucna věnovat trénování malých dětí na BMX.
Jsi natolik úspěšná, že se můžeš sportem i živit. Je to tvým cílem být sportovní profesionál?
Chtěla bych se tím živit, protože to kolo miluji a živit se něčím, co vás baví, je prostě sen.
Měla bys jako profesionál víc času na trénink?
Až dostuduji, tak budu mít víc času hlavně i na svůj prostor, třeba na procházky. Budu se moct lépe třeba uzdravit, kdybych si zlomila nohu, tak nebudu muset chodit do školy, ale budu odpočívat doma. Určitě mi to pomůže.
Čtěte také
Už za rok budou olympijské hry v Paříži a pro tebe snad olympijská premiéra. Co pro tebe tahle výzva znamená?
Je to můj největší cíl a taky sen. Chtěla bych se nominovat přímo, vybojovat si to a urvat tam třeba nějaký dobrý výsledek.
Kde si můžeš vyjet nominaci do Paříže?
To ještě není upřesněné. Vím, že se nominační závody budou otevírat příští rok na jaře, bude vybraný určitý počet holek a první tři budou mít přímý postup.
Kolik míst je postupových na olympiádu?
Postupových míst je dvanáct.
Odkud jsou tvé největší soupeřky?
Největší soupeřkou je Angličanka Charlotte Worthingtonová a Nikita Ducarrozová ze Švýcarska. Ze světa pak holky z Číny, ty jsou velkou konkurencí nejen pro mě. Nesmím zapomenout na Američanku Hannah Robertsovou.
Budeš chtít směrem k olympijským hrám hledat další prvky? Posouvat kvalitu jízdy, nebo to, co umíš, je dostatečně dobré?
Ještě mám na sobě hodně práce do olympiády. Chtěla bych se naučit spoustu nových triků, třeba flare, což je salto vzad s otočením o 180 stupňů a dělá se v rampě. Z místa odrazu se stává i místo dopadu.
Co se bude dít po mistrovství světa až do olympijských her?
V září mě čeká mistrovství České republiky a pak spousta tréninků, výjezdy do Ameriky a do Holandska a do Německa.
Potřebuješ k tréninku teplo? Co vlastně potřebuje závodnice BMX freestyle?
Teplo nehraje až takovou roli, dá se jezdit i v zimě, protože člověk se při tomto sportu docela dost zahřeje.
Víš, jak bude vypadat trať na olympijských hrách?
Zatím nevím, protože se teprve bude stavět.
Jsou nějaké propozice, co tam být může, musí? Abys mohla na podobných skocích trénovat, co potřebuješ?
To vůbec netuším, nicméně každý park je skoro stejný, protože se skládá ze stejných překážek. Liší se jen velikost a typ parku, jestli je celý hranatý, nebo tam jsou nějaké boule, jestli tam jsou transfery, to je skákání z překážky do překážky.
Jaké tratě ti více vyhovují?
Více mi vyhovují ty s boulemi, protože když dělám nějaký trik a nechám tam zadní kolo, tak nespadnu. Když se vám to stane na hraně, tak vás ta hrana sundá na zem.
Je tvé kolo vyrobené na míru? Připravuje ti kolo někdo?
Kolo si připravuji sama. Každý díl mám ten nejlepší a nejlehčí. Je to od každé značky něco jiného, takže je to jediné kolo na světě, protože každý má kolo jinak poskládané. Skládám si ho sama.
Takže nemáš doma pět dalších kol v garáži?
Mám jen jedno, ale chtěla bych si postavit i druhé, kdyby se mi při závodě stal defekt, tak abych je vyměnila a mohla zase jet.
Může se to kolo nějak rozbít?
Je to docela běžné. Často praskají řídítka, jsou defekty a praskají i rámy. Jsou to velké tlaky na materiál a únavou ty věci praskají.
Jak vypadá tvůj doplňkový trénink? Potřebuješ třeba jezdit na silničním nebo horském kole?
Nijak specificky se nepřipravuji. V zimě jezdím na snowboardu, v létě občas na vodním skútru a jinak se věnuji jen BMX. V parku trénuji tak, jak se na to cítím.
Takže nějaká gymnastika nebo kondiční příprava?
To ne, ale mám teď nově kondičního trenéra a s tím trénuji výbušnost, protože to je u tohohle sportu velice důležitá věc.
Věnuješ se i regeneraci? Potřebuješ masáže nebo něco podobného?
Potřebuji, protože když jsem s tím sportem začínala, tak jsem tělu nedala odpočinout. Vše mě bolelo a neměla jsem tak kvalitní výkony. Když dám teď den pauzu, odpočinu si, tak je další den mnohem produktivnější, než kdybych jezdila týden v kuse.
Co tě jako mladou slečnu baví kromě sportu?
To nedokážu říct, protože sport mě naplňuje a věnuji se jen sportu. Kolo, snowboard, jezdila jsem i na motorce, hrála jsem fotbal. Odmalička sportuji a naplňuje mě to.
Takže ti sport a škola vezme veškerý čas?
Ano, věnuji se tomu naplno a doufám, že se tomu budu moct naplno věnovat i dál.
A je to pro tebe stále zábavou?
Pořád a myslím, že to je klíčem k úspěchu, aby mě to bavilo. Nechci dělat něco, co mě nebaví.
Dočetla jsem se, že ses během Evropských her v Krakově nechala v lunaparku vystřelit na nějaké atrakci do výšky? Trenér ti to nezakazuje?
Ano, ale trenér mi to nezakazuje, protože na sebe dávám pozor. Snažím se i dobře stravovat, udržovat si stravu během závodu, abych neměla hlad. Celkově na sebe dávám pozor.
Jak to máš vlastně s trenérem? S kým konzultuješ svůj posun?
Do teď jsem trenéra neměla, ale od září budu spolupracovat s Michalem Beranem, který je bývalý jezdec freestyle BMX, má i několik svých triků. Doufám, že to bude přínosné a že to posuneme ještě na vyšší level.
Takže ses stala mistryní Evropy, aniž bys měla trenéra?
Ano. Já, když chci něco dokázat, tak nad tím strávím celé dny a makám, makám, dokud to nedokážu.
Jak dlouho se sport, který děláš, dá provozovat? Je to sport pro mladou generaci, nebo i pro starší?
Jezdí i starší, ale pak váš začnou bolet svaly a klouby, takže se to dá dělat do té doby, dokud vám tělo slouží.
Poznávají tě třeba fanoušci?
Poznávají. Hlavně děcka, co chodí jezdit do skateparku, tak si třeba přijdou pro radu, tak jim pomůžu. Nově teď trénuji malou holku u nás v Kostelci nad Orlicí, jezdí se mnou na BMX a tak se spolu učíme.
Hrála jsi i fotbal. Jsi fanynkou nějakého fotbalového klubu a chodíš si třeba občas ještě zakopat?
Fandila jsem Spartě, protože to je podle mě nejlepší klub a taky Real Madrid. Kopnout si už ale nechodím.
Související
-
Nedokážu ani hodinu na basketbal nemyslet, říká trenérka Ptáčková. Prohry ze šampionátu bolí dlouho
Ve studiu Radiožurnálu Sport basketbalová trenérka české reprezentace mluvila nejen o její velké vášni pro sport, ale také o tom, jestli jí zbývá čas na dovolenou.
-
‚Nejezdím proti klukům, jezdím proti vodě.‘ Přindiš neřeší, kdo bude na olympiádě, ale přeje úspěch
Jak si užil Evropské hry? V čem je kouzlo reprezentačního výběru Česka, kterému se tolik daří? Jak zvládá roli otce a tréninkového parťáka Jiřího Prskavce? Poslechněte si.
-
Holky mají hrát s klukama co nejdéle, říká hokejistka Mills. Po konci v reprezentaci míří na Aljašku
V pořadu Páteční finiš zavzpomínala na své začátky v národním týmu, ale také vysvětlila, kam povedou její další hokejové kroky poté, co oznámila konec v reprezentaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.