Táta měl vynikající fyzičku, z horolezců ale byl vždy nejstarší, vzpomíná dcera slavného fotografa Viléma Heckela

3. říjen 2018

Když se řekne Vilém Heckel, vybaví se většině lidí ty nejkrásnější fotky hor. Známý fotograf a horolezec jich tu po sobě nechal neuvěřitelných 70 tisíc. 

Už ve čtvrtek otevírá Západočeské muzeum v Plzni retrospektivní výstavu Viléma Heckela. Kromě fotografií na ní návštěvníci najdou i řadu artefaktů ze života samotného fotografa, kterému se jeho láska k horám stala osudnou. V květnu roku 1970 zemřel i se všemi členy výpravy při zemětřesení pod lavinou v Peru.

Hory přitom byly jeho celoživotní láska. „Táta hodně lezl po skalách a pískovcích a hodně chodil po horách, kondičku tedy měl úžasnou. Vždy ale byl z horolezců nejstarší,“ usmívá se fotografova dcera Helena Heckelová.

Vždy, když se vrátím z expedice, říkám, že už na žádnou nepojedu. A pak přijdou kamarádi, řeknou: Pojeď s námi! … a mně to stačí a jedu.
Vilém Heckel na archivní nahrávce

Dnes je fotografkou i ona sama. A jak vzpomíná, její otec ji od toho velmi intenzivně odrazoval. „Říkal, že to není povolání pro ženu, fotografické vybavení je totiž hodně těžké.“

Neposlechla. A tak dnes může některé z tipů a triků svého otce používat i při vlastní práci. „V té době například neexistovaly externí blesky, používal tedy hlavně odrazové blesky. A používám je dodnes i já, neumím pracovat s bleskem,“ přiznává.