Svoboda jako dar a úkol

Vždycky se dá nějak žít. I v čase totality samozřejmě lidé žili. Rodili se, zráli, milovali, měli sny a touhy. Mezi nejsilnější tužby patřila v oněch časech touha po svobodě a spravedlnosti...

Spirituál kvintet:
„Už se těším, až se narovnám
Až se k nám právo vrátí
Své věci rozhodnu si sám
Až se k nám právo vrátí..."

Je 17. listopad, svátek svobody. Profesor Tomáš Halík říká:

„Svoboda přišla k většině lidí v naší zemi jako dar. Dar, o který se příliš nepřičinili. Přišla jako dar a zároveň jako úkol. A já myslím, že je to dobrá příležitost si uvědomit a rekapitulovat, jakým způsobem jsme s tímto darem a s tímto úkolem naložili: dnes politická kultura a stav politické scény je skutečně snad na tom nejnižším bodě od roku 1989. A ten veliký kapitál důvěry, který je hlavním předpokladem toho, aby demokracie fungovala, ten je téměř prohospodařen...“

Těžkooděnci na Národní třídě v listopadu 1989|foto: Jiří Venclík, Ústav pro studium totalitních režimů

Prof. Halík připomíná, že o pád totality v zemích východního bloku se zasloužily také významné osobnosti mezinárodní scény.

„Ať to byl prezident Reagan a později Bush starší, ať to byla paní Thatcherová a také ohromná morální autorita Jana Pavla II., který postavil myšlenku lidských práv do centra svého učení a tím vlastně souzněl s tím, o čem mluvila už od prezidenta Cartera americká zahraniční politika a po čem toužily disidentské směry ve východní Evropě. A papež Jan Pavel II. také vždycky zdůrazňoval jednotu Evropy.“

Nejpozitivnějším důsledkem sametové revoluce je podle Tomáše Halíka jednoznačně fakt, že jsme součástí Evropské unie.

„Myslím si, že to nejhorší, co je, je to, že tento rozhovor o Evropské unii ovládli lidé, kteří ji neustále pomlouvají. Ano – EU má své problémy, ale my jsme její součástí proto, abychom napomáhali řešení těch problémů a ne abychom jenom s nastavenou rukou čerpali miliardy, které přicházejí z Evropské unie, abychom dopustili, že je mnozí lidé u nás rozkradou a abychom na tu Unii stále nadávali a nebyli vůči ní vůbec solidární. Musíme převzít zodpovědnost za to, že jsme Evropané.“

V naší zemi se jádro intelektuálního disentu v listopadu 1989 spojilo s mladými lidmi, podotýká Tomáš Halík. A jako vysokoškolský profesor i dnes opatruje tuto naději:

Že mezi studenty budou lidé, pro které demokracie bude závazek. Kteří nebudou mluvit jenom o lidských právech, ale budou si uvědomovat také lidské povinnosti!

Neboť všichni neseme odpovědnost za to, aby demokracie přežila. A – jak zdůrazňuje Tomáš Halík – demokracie může přežít jenom v jisté morální atmosféře. A není pochyb o tom, že na ní se podílíme všichni.