Státní hokej v Tatarstánu

Utkání zahajuje ruská hymna. Pak už se může vhodit úvodní bully. Zvláštností místního klubu AK Bars Kazaň je to, že nad ním ochrannou a finanční ruku drží stát. Prezident Republiky Tatarstánu, pak šéf parlamentu, který je zároveň prezidentem klubu, pumpují ze státních peněz do týmu opravdu hodně.

Zatímco učitelka na základní škole si vydělá maximálně 3 tisíce rublů měsíčně, to hokejista dostane až 500krát víc. Od takové podpory samozřejmě politici očekávají výsledky, a tak se nezřídka kdy stane, že se během zápasu objeví v šatně trenérů prezident země a dost jasně dává najevo nespokojenost s průběhem mače. Trenér Vladimír Vujtek si už na to zvykl:

"Všechno vlastně řeší vláda, vláda Tatarstánu. Vlastně když oni řeknou, že hokej nebude, tak hokej nebude - a když řeknou, že bude dobrý hokej, tak na to musí vydělit peníze a bude dobrý hokej. Takže tento klub je řízen trošku na vládní úrovni."

Trenéři a hráči ale musí někdy zatnout zuby, myslet si své a uvědomit si, že je v Rusky královsky platí a nabízí jim maximální životní standard. S normálním životem Rusů se to nedá srovnat, ani kdybyste si nasadili tisíc růžových brýlí.

"Vytvořili mi takové podmínky, že se starám jenom o hokej. Mám 3pokojový byt, komplet zařízený, se vším, co k tomu patří. Mám auto s řidičem, řidič je mi k dispozici 24 hodin denně. Po finanční stránce o tom nebudeme hovořit, protože všichni už znají, že v Rusku jsou pro hráče a trenéry samé lepší podmínky než v Evropě," říká trenér Vůjtek.

Možnosti vydělat si v ruské superlize superpeníze si je vědom také útočník Radek Duda. Za tři čtvrtě roku pobytu v Rusku našel v sobě i trochu pokory:

"Málokdo se takhle dobře má. Z normálních lidí tady mne bolí oči. Když vidím, jak u nás doma si třeba lidi nadávaj... - kdyby viděli, co tady ti lidi zažívaj, prožívaj, tak by možná změnili názor. Člověk si toho všeho určitě víc váží a může být rád za to, že mu vůbec dovolej tady vydělat peníze."

Jenomže luxus a peníze jsou vykoupené poměrně nudným životem, pokud teď odhlédneme od sportu. Co taky chcete dělat ve městech, kde kromě zimního stadionu je ještě desítka paneláků a pak továrna, která hokej dotuje. Kazaň je v tomto ohledu, stejně jako Moskva, výjimkou. Ale i tak se trenér Vůjtek drží osvědčeného denního scénáře. Stadion, cesta do bytu, odlet na zápas, byt, kabina.

"Žiju na sídlišti, bydlím na sídlišti a dá se říct, že graf zápasů je tak nahuštěný, že v podstatě není na to čas. Neříkám, že není čas zajít do restaurace posedět, povečeřet. Ale procházet se, někam zajít, na to moc času není," popisuje svůj život Vůjtek.

Ani Radek Duda si zeměpis, přírodopis nebo nauku o lidech v Rusku moc neobohatí:

"Jediné, co tady znám, je buď trénink, tahle sportovní hala, a domů, do restaurace se najíst, odpočívat. Nějaký vyžití nebo kulturní věci, na to moc nejsem, kina taky za moc nestojí. Spíš je to o cestování, hraní je hodně, jinak člověk spíš jen odpočívá."

A není to hodně stereotypní, ptám se Radka Dudy?

"Je to stereotypní, je to nudný, ale, říkám, každá práce má svý pro a proti. Můžete být rád, že děláte svoji zábavu a ještě za to dostanete zaplacíno."

Zpátky na zápas. Je přestávka mezi třetinami, a tak se ptám místních fandů, co říkají na české hokejisty v týmu.

"Benda je dobrý hráč, pomohl nám. Duda je taky dobrý a taky ten nový brankář, kterého koupili, Orct, ten se jeví taky velmi dobře. No a trenér Vůjtek, ten je ideální. Je chytrý a hokeji hodně rozumí. Češi tady prostě odváděj výbornou práci," říká jeden z fanoušků.

Vladimír Vůjtek byl prvním zahraničním trenérem, který do ruské superligy přišel. tehdy si všichni klepali na čelo, že je blázen, chodit do Ruska. Jako by si mysleli, že ho tím chtěl někdo potrestat. Dnes by ale mohl být reklamou na ruskou soutěž:

"Já bych řek, že v některých věcech je lepší než NHL, že je pro hokej nejlepší na světě. Mám tady všechno zabezpečení. Jsem tady v Rusku velice spokojen a každý takový pobyt v cizině člověka obohatí pro další život."

A nelituje ani Radek Duda:

"Určitě ne. Všechno špatný je k něčemu dobrý. Zažil jsem tady dobrý časy i horší časy a charakterizoval bych to jako takovou vojnu, kdy vás to očistí a hodně věcí se tu naučíte. Je to velká zkušenost do života."