Stát nemá nástroj proti podvodným univerzitám, jejichž tituly nikdo neuznává!

MBA online

Praha, prosinec 2012. Pět studentů v černých talárech s placatou čepicí na hlavě čeká na diplom. Promoce na Svobodné švýcarské univerzitě St. George's. Video našel Český rozhlas na internetu – jde o jednu z mála informací, která je o této škole k dispozici. A to v Česku instituce působí už více než deset let. Titul MBA získala na této škole i šestadvacetiletá slečna. Její pravé jméno Český rozhlas zná, ale na její přání jí budeme říkat jinak, třeba Monika. „Je to vyloženě individuální. Kantoři, kteří mě učili, byli většinou ze státních vysokých škol, z ekonomické, z právnické fakulty, ze zemědělské,“ vzpomíná Monika.

„Taková univerzita pod akreditační komisi nespadá a my nemůžeme zjišťovat, kdo z našich kolegů tam ,učí‘. Ono většinou nejde ani o výuku, protože je to ve formě kurzů nebo online programů,“ říká předsedkyně Akreditační komise a také profesorka VŠE Vladimíra Dvořáková. Podle ní ve světě a to i ve Spojených státech řeší podobné problémy.

Šéfka akreditační komise upozorňuje na další problém, kterým jsou pobočky vysokých škol, u nichž nemůže akreditační komise kontrolovat jejich kvalitu. Neumožňuje to totiž vysokoškolský zákon. „Při novelizaci jsme tlačili na změnu, ale zákon nakonec neprošel. Česká konference rektorů k tomu také zaujala kritické stanovisko, protože působení těchto poboček v Česku snižuje kvalitu vysokoškolského vzdělání u nás,“ dodává Dvořáková.

Webové stránky Svobodné švýcarské univerzitě St. George's aktuálně nefungují. Je na nich fotografie mladého muže, který se dívá na displej svého notebooku. Pod tím je text ve třech jazycích – Připravujeme nové stránky. Na těch dnes už nedostupných nabízela ještě loni MBA, magisterské a doktorandské studium. Semestr stál dva tisíce švýcarských franků.

„Nejde o českou vysokou školu, nemá českou akreditaci a nemá ani udělený státní souhlas k oprávnění působit jako soukromá vysoká škola,“ vysvětluje Jiří Smrčka, tajemník české Akreditační komise. „Zákon o vysokých školách působení zahraničních vysokých škol nezapovídá, není ani povinnost nějaké registrace nebo povinnost žádat o nějaké povolení k tomu, aby zde tato pobočka mohla působit, čili neexistuje ani jejich evidence,“ dodává.

Mezinárodní akreditace z Karibiku

Pokud škola nemá v Česku akreditaci, předpokládáme, že ji bude mít ve Švýcarsku. Ale ani tam není, říká právní poradkyně švýcarského svazu univerzit Ursula Theilerová. Přestože má univerzita v názvu švýcarská, registrovaná je na Granadě v Karibiku. Jejím prorektorem je Zbyněk Trojan. Mluvit na mikrofon při osobní schůzce odmítl. Univerzita má podle něj mezinárodní akreditaci. Jakou, to ale neřekl ani později v telefonátu. „Na otázky novinářů už nebudeme odpovídat,“ uvedl.

Český rozhlas zjistil, že je to jistá Mezinárodní asociace univerzit a vysokých škol. Se sídlem opět v Karibiku, tentokrát na Britských panenských ostrovech. Na jejích stránkách nejsou uvedené akreditované školy, nejsou tam žádné reference ani žádný telefonní kontakt. Jiří Smrčka z české Akreditační komise se tomu nediví. „Po celém světě působí akreditační asociace, které nejsou uznávané a nabízejí vysokým školám akreditace, které nejsou udělované podle práva žádné země.“

Přestože má univerzita v názvu švýcarská, registrovaná je na Granadě v Karibiku.|foto: Klára Škodová

Není to nelegální, systém to umožňuje. Pobočka zahraniční školy v Česku může bez české akreditace nabízet studium, včetně titulů. Potíž může být jenom s diplomy. Třeba Monika si později a k velkému překvapení musela svůj titul složitě ověřit a doplnit na české veřejné vysoké škole. V Česku už Akreditační komise upozornila vysokou školu, která se podobnou akreditací chlubila, na neuznávané akreditační agentury.

Také studenti by si podle ní dávat pozor na podezřelá spojení univerzit a akreditačních agentur. Snadno dostupný seznam těch uznávaných agentur, ale neexistuje. „Podezřelá je švýcarská univerzita se sídlem v Karibiku a navíc s akreditací od komise se sídlem na Britských panenských ostrovech. To už musí vyvolávat velké obavy. Švýcarská kvalitní škola by asi hledala akreditaci jinde,“ říká Vladimíra Dvořáková.

Systémová chyba

Vypadá to, že tu je systém globálního vzdělávání. Lze studovat de facto cokoli a kdekoli – za předpokladu, že student má na to peníze a možná také předpoklady. Evidentně tu ale chybí globální kontrola. Byznys s tituly může využívat skuliny v zákonech velmi chytře. V Česku smí název univerzita používat jen akreditovaná škola, a to už od roku 2003. Na zahraniční vzdělávací instituce je český vysokoškolský zákon krátký.

Lze tedy očekávat, že si kvalitu vzdělání pohlídá země, kde má škola sídlo – v tomto případě Švýcarsko. Ursula Theiler, právní poradkyně švýcarského svazu univerzit, říká: „V tuto chvíli to není ve Švýcarsku příliš přehledné, protože za vzdělání zodpovídají jednotlivé kantony. Jejich pravidla se můžou lišit. V současnosti máte 26 rozdílných vzdělávacích systémů.“

V minulosti řešili ve Švýcarsku několik afér se vzdělávacími institucemi, které prodávaly doktorské tituly. Před třemi lety se psalo i Svobodné švýcarské univerzitě. Problém má vyřešit nový vysokoškolský zákon, který bude platný pro všechny kantony. „V platnost by měl vstoupit začátkem roku 2015 nebo možná ještě později. A tam stojí, že kdo se chce nazývat univerzitou, musí se nechat akreditovat.“

Kdo bude nadále používat název univerzita bez akreditace, tomu hrozí sankce a pokuty. Svobodná švýcarská univerzita svatého Jiří si ale s tímto zákonem snadno poradí. Svobodná švýcarská univerzita už nebude univerzitou, údajně má vzniknout nový právnický subjekt Swiss Academy of Managment. Místo univerzity akademie. A na tu se švýcarská povinnost akreditace nevztahuje. Tudíž: Vše – kromě názvu – zůstane při starém.