Srbsko ani Chorvatsko za války v 90. letech genocidu nespáchaly, rozhodl soud
Srbsko za války v bývalé Jugoslávii nespáchalo v Chorvatsku genocidu, rozhodl Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Stejný verdikt vynesl i v opačném případě, ve kterém Srbsko vinilo z genocidy Chorvatsko. Rozhodnutí soudu je konečné a nelze se proti němu odvolat. V letech 1991 až 1995 při bojích na Balkáně zemřelo 20 tisíc lidí.
Podle soudce se obě země během konfliktu dopouštěly zločinů, žádná ale nepřinesla důkazy, které by prokázaly genocidu té druhé.
Žaloby z údajného vraždění a vyhánění civilního obyvatelstva se týkají událostí na chorvatském území. Ze srbské strany především roku 1995 a operace Bouře, kterou chorvatská strana nazývá „vojensko-pořádkovou operací“ a která vedla k vyhnání 200 tisíc Srbů z chorvatského území většinou směrem do Srbska.
Chorvaté se především snažili dokázat, že Srbsko, tedy tehdejší Jugoslávie, chtělo zničit chorvatské obyvatelstvo ve Vukovaru v roce 1991, ale potom i na dalších místech.
Projednávání žalob trvalo více než 15 let. Genocida se totiž těžko dokazuje a kvalifikuje. Navíc první obžaloba před mezinárodní justicí za genocidu padla ze strany Bosny a Hercegoviny vůči Jugoslávii v roce 1993 a verdikt byl vyřčen teprve před několika lety.
Dnešní případ Srbska a Chorvatska byl ještě složitější, protože Chorvatsko zažalovalo Jugoslávii v roce 1999 a teprve 10 let poté Srbsko, tedy následnický stát Jugoslávie, podalo protižalobu vůči Chorvatsku, čímž se proces protáhl.
Komplikací bylo také to, že žádná konkrétní osoba nebyla ani odsouzena, ani obžalována z toho, že by se podílela na genocidě na chorvatském nebo srbském území. Tribunál tedy nedisponoval žádným předchozím rozsudkem, že by genocida na zmíněném území byla spáchána.
Jediný případ genocidy z balkánských válek z 90. let, který figuruje v mnoha rozsudcích mezinárodní justice, je masakr v bosenské Srebrenici z roku 1995, kde bylo vyhlazeno 8 tisíc muslimských mužů, což se potvrzuje jako útok na chráněnou skupinu obyvatelstva s cílem ji zlikvidovat. V případě chorvatských a srbských území nic takového dokázáno není, ať už jde o etnické Srby nebo o etnické Chorvaty.
Problémem je i to, že Srbsko, respektive bývalá Jugoslávie, podepsalo mezinárodní konvenci o genocidě až v roce 1992, jenže události ve Vukovaru, kdy se útočilo proti chorvatskému obyvatelstvu, se staly o rok dříve.
V tomto smyslu dokonce musel Mezinárodní soudní dvůr OSN konstatovat, že není možné čin z hlediska konvence vůbec posuzovat, protože Srbsko v té době ještě nebylo členem, a tím pádem není možné připustit retroaktivitu.
Rozsudek haagského soudu bude nejspíš pro další vztahy Srbska a Chorvatska znamenat další ochlazení. Politická nálada mezi nejvyššími činiteli obou zemí se už tak oproti posledním letům zhoršila a obě proti sobě rétoricky útočily, ať už nová chorvatská prezidentka, nebo srbský prezident.
Zamítnutí oboustranných žalob z genocidy na obou vnitropolitických scénách navíc zřejmě u určitých skupin narazí na rozhořčenou reakci, protože ti, kteří před vojsky druhé strany museli například prchat a doteď se nemohli vrátit, se budou cítit dotčeni.