Skamarádit se s někým, kdo žil v jiné době? Jde to!

Některé z terezínských časopisů byly určeny především dětem. Obsahovaly hry a hádanky. Jiné měly zaměření výrazně hlubší. Jako například časopis Vedem, vysvětluje jeden ze studentů Matouš Bičák:

Matouš Bičák: „My postupně odhalujeme spolu s učiteli, že ty texty mají i třeba náboženský charakter, že se nezabývali jenom prostými věcmi jako byla samospráva anebo život v tom ghettu, ale že se zajímali prostě o buddhismus, zejména teda Petr Ginz.“

Stránky časopisu Vedem|foto: Vedem

Právě zmíněný Petr Ginz se jakožto syn ze smíšeného židovsko/árijského manželství dostal ve 14ti letech do židovského ghetta v Terezíně. Každý pátek tam pak díky němu vycházel časopis Vedem. Na podzim 1944 ale odvezl Petra jeden z posledních transportů do Osvětimi. A odtud se už nevrátil, pověděla mi další studentka Michaela Semotánová:

Michaela Semotánová: „Byl to úžasný nadaný spisovatel, který se zabýval všemi možnými tématy. Miloval přírodní vědy a miloval vesmír. Sepsal několik románů. Hodně byl třeba inspirovaný Julesem Vernem. Je tam hodně cítit taková ta touha po dobrodružství a úžasná představivost, kterou měl. Ale zároveň to byl kluk neuvěřitelně organizačně zdatný.“

Přestože měl původně projekt o holocaustu trvat rok, rozhodli se studenti pokračovat i v dalších letech.

Matouš Bičák: „Chtěli jsme ten časopis dostat mezi lidi a zejména lidi našeho věku. Toto téma je může oslovit nejen z nějakého historického hlediska, v dějepise, ale může jim dát jakoby určitý náhled na ten jejich život, že v těch těžkých chvílích se dají dělat úžasné věci. A má to taky určité morální poselství.“

2. číslo časopisu Vedem z 25. 12. 1942|foto: Vedem

Školáci proto spustili webové stránky www.vedem-terezin.cz. Ty mají kromě české i anglickou verzi. Podařilo se na nich zveřejnit také skeny časopisů „Domov“ a „Kamarád, které v Terezíně vycházely. Najdete tam i poezii a to na velmi vysoké úrovni. Ještě jednou Michaela Semotánová:

Michaela Semotánová: „Zároveň se podařilo vybrat z těch textů básně velice nadaného básníka Hanuše Hachenburga. A ty básně jsme posléze ve spolupráci s nakladatelství Baobab vydali. Recitujeme v rámci vzpomínkových pásem na Hanuše, secvičili jsme jeho divadelní hru.“

A jak celý projekt hodnotí ředitel gymnázia František Tichý?

František Tichý: “Tak jako se říká o dětech z Terezína, že hodně rychle dozráli, že ta těžká zkušenost toho ghetta vedla k tomu, že zmoudřely, tak podobným způsobem je to i u těch našich dětí. Přes tu zkušenost těch jejich vrstevníků najednou jakoby byli trošku zralejší a jakoby dokázali i trošku líp přistupovat tady k těm věcem, který tady ve škole nebo jinde v životě dělají.”

Ukázka z deníku Petra Ginze|foto: Vedem

A nejnovější počinem studentů je soutěž Převezměte Terezínskou štafetu. Chtějí tak nejen vzdát hold klukům vězněným nacisty v Terezíně, ale i přimět další generaci k pokračování v tom, co oni již nestačili.