Šéf F1 v příštích pěti letech neočekává mezi závodníky žádnou ženu

Oblast později ovládli Inkové. Když do Palaspata v 15. století přišli, byl už dávno v troskách. Píše o tom americký server Newsweek. V říši Tiwanaku lidi používali pokročilé systémy zavlažování, velmi zdatně stavěli a zvládli dokonce zakládat kolonie. Odtud dováželi plodiny tak jako řada jiných koloniálních impérií.

Výzkumníci z americké Pensylvánské státní univerzity si všimli, že zapomněli zmapovat část území. S pomocí satelitních snímků a 3D modelů dokázali zjistit, jak byla stavba strukturovaná. Bolivijský archeolog Luis Miguel Callisaya španělské redakci BBC řekl, že je současný nález průlomový. Kultura Tiwanaku totiž zmizela a nezanechala za sebou mnoho stop.

Za zkázou Tiwanaku pravděpodobně stojí extrémní sucho. Archeologové v čele s Callisayou totiž objevili kosti 19 žen, které nejspíš jejich soukmenovci obětovali bohům. Doufali, že jim za to přinesou déšť. Podle Newsweeku je ale pořád co objevovat. Víc než 90 % ruin pořád čeká pod zemí na odhalení.

Zprávě Evropské agentury pro životní prostředí se věnuje německý zpravodajský web Deutsche Welle. Podle něj hlukové znečištění negativně působí hlavně na děti a mladé. Podepsat se může třeba na jejich známkách ve škole. Děti žijící v příliš hlasitém prostředí taky častěji přibírají na váze.

Problém se týká i zvířeny. Studie zjistily, že městské sýkory v Evropě, Japonsku nebo Velké Británii zpívají výš než ty, které žijí na venkově.

Server European Newsroom píše, že hlavní příčinou problémů je doprava. Ta je po znečištění ovzduší a vysokých teplotách jednou z největších hrozeb pro zdraví. Evropskou ekonomiku to stojí 82 miliard eur ročně, to jsou v přepočtu víc než 2 miliardy korun, protože zaměstnanci potřebují čas na léčení.

Řešení je podle zprávy několik. Všechna jsou spojená s reformou dopravy. Agentura navrhuje třeba snížení rychlostních limitů, podporu veřejné dopravy, elektromobility nebo výstavbu cyklostezek. Unie by taky měla podpořit rozvoj parků a dalších zelených ploch ve městech nebo opravu železnic tak, aby méně drncaly.

Řecký deník Kathimerini na svém webu píše, že za parkování na zakázaných místech teď hrozí pokuta 300 eur, to je přepočtu 7420 korun. V extrémním případě pak musí neposlušní cestovatelé počítat i s třemi roky za mřížemi.

Ministryně cestovního ruchu Olga Kefalogianni řekla, že bylo potřeba „zavést určitý řád“. Podle ní je rozdíl mezi krátkodobým parkováním a několikadenním pobytem. Dosavadní vyhlášky z let 1976 a 2014 jsou podle ní děravé a bylo potřeba je zpřísnit. Nově proto platí zákaz parkování i na obyčejných parkovištích nebo ulicích. Obytné vozy smějí stát jen tam, kde je přípojka k pitné vodě, odtok na šedou vodu (použitou třeba na sprchování nebo mytí nádobí) a černou vodu (z toalety).

Server Greek Reporter píše, že zákon omezuje i práva soukromníků. Na své zahradě můžou bezplatně hostit jen jediný obytňák nebo karavan. Řecký automotoklub v reakci na to uvedl, že nová legislativa poškodí nejen samotné cestovatele, ale i lokální byznys. Na turisty v karavanech totiž spoléhá řada malých měst nebo tavern, tedy typických řeckých hospůdek. Utrpět tím můžou hlavně města mimo hlavní turistické trasy.

Podle studie mezinárodního Max Planckova institutu se jazyk na internetu, hlavně v akademickém prostředí, začal po nástupu AI nápadně podobat výstupům samotných chatbotů. Vědci mluví o postupném, ale zásadním vlivu – nejen na výběr výrazů, ale i na celkové vyznění komunikace. Umělá inteligence nás podle nich posouvá směrem k jazykové neutralitě, uhlazenosti a textové dokonalosti, která je precizní, ale citově prázdná. Informoval o tom web Vice.

Jde o součást širšího trendu, který se neomezuje jen na velké jazykové modely. I zdánlivě nenápadné nástroje jako automatické opravy, chytré odpovědi nebo prediktivní psaní formují, co a jak říkáme. A podle výzkumů se ukazuje, že jakmile lidé zjistí, že se s nimi baví stroj – nebo že druhá strana používá AI – mění se celá atmosféra konverzace. Mizí důvěra i spontánnost.

Z lidské komunikace se tak pomalu ztrácí právě to, co ji dělá lidskou: nejistota, nedokonalost, osobní styl. AI totiž nemá problém s tím najít správná slova – ale neumí se projevit jako člověk. Nedokáže napodobit jazykové odchylky, regionální výrazy ani jemné nuance, které dělají každého z nás jazykově jedinečným. A tak hrozí, že jednou budeme všichni znít stejně. Správně, bezchybně – a trochu jako klon někoho, kým jsme nikdy nebyli.

Nová studie publikovaná v časopise Nature Ecology and Evolution varuje, že do roku 2124 může vyhynout přes 500 ptačích druhů. To je trojnásobek úbytku, který lidstvo zaznamenalo za posledních 500 let. Vědci z britské Univerzity v Readingu a Centra pro výzkum velryb v USA analyzovali údaje o téměř všech známých ptačích druzích a došli k závěru, že i kdyby ničení přírody, lov a klimatická krize skončily v tento okamžik, asi 250 druhů už stejně nepůjde zachránit. Už teď jsou totiž na samé hranici vyhynutí.

Za hlavní příčinu vymírání ptáků označují vědci úbytek přirozeného prostředí, způsobený hlavně zemědělskou expanzí. „Mnoho druhů už je tak ohrožených, že nestačí jen omezit lidské zásahy. Potřebují aktivní záchranné programy, odchov v zajetí a obnovu přirozených stanovišť,” říká pro web The Guardian hlavní autorka studie Kerry Stewartová.

Příklady z praxe ukazují, že to jde. Kondor kalifornský v 80. letech v přírodě vymřel, ale díky umělému odchovu a vypouštění do přírody dnes žije přes 350 jedinců. V Británii se díky obnově mokřadů do přírody vrátil třeba bukač velký, jehož populace je dnes nejvyšší za dvě staletí.

Podle vědců ale jen izolované zásahy nestačí. Je třeba systémově chránit přírodu a radikálně snížit dopady zemědělství, těžby, lovu i klimatických změn. Jinak ptačí zpěv z mnoha koutů planety zmizí nadobro.

Pozorování probíhalo mezi dubnem a červencem 2024 v oblasti jižní části Sališského moře, kde žije ohrožená populace tzv. Southern Residents – 73 kosatek, které se dlouhodobě pohybují mezi kanadským Vancouverem a americkým státem Washington. Vědci během dvanácti dnů zaznamenali 30 případů, kdy si kosatky trubicovité kusy chaluh, zvaných kelp, pokládaly na záda nebo si je navzájem třely o tělo. 

Podle výzkumného týmu může jít o formu společenského chování podobnou vzájemnému čištění srsti u primátů. U savců se takové doteky často pojí s budováním a udržováním vztahů ve skupině. Výzkumníci proto chování pojmenovali „allokelping” – po vzoru allogroomingu, známého třeba u opic. „Nepřekvapuje mě, že mají tak sofistikované způsoby interakce. Víme, že mezi sebou vytvářejí hluboké vztahy, jsou velmi inteligentní a dokážou řešit problémy,“ uvedl pro BBC hlavní autor studie Michael Weiss.

Díky leteckým záběrům z dronů, které vědci používají už téměř deset let, získal výzkumný tým jedinečný pohled do podvodního života kosatek. Nově zachycené používání chaluh jako jednoduchých nástrojů ukazuje, jak komplexní a vyspělou společnost tito mořští savci tvoří. V některých případech se navíc do kelpových masáží zapojovali jedinci s olupující se kůží, což naznačuje i možnou zdravotní funkci allokelpingu – třeba jako způsob, jak si ulevit od svědění.

Výzkum, na kterém spolupracovali vědci z Centra pro výzkum velryb ve Washingtonu a britské Exeterské univerzity, navazuje na práci biologa Kena Balcomba, který začal tuto jižní populaci kosatek sledovat už v 70. letech, kdy čelila hrozbě odchytu pro mořské parky.

Osmatřicetiletá Anika se do pohraničního města Guben přestěhovala před osmi měsíci. Narodila se ve východním Berlíně a na stejném sídlišti strávila většinu života. Serveru Deutsche Welle řekla, že ji čím dál víc trápilo zdražování a rostoucí nerovnosti v německé metropoli. Když zjistila, že Guben nabízí bydlení na zkoušku zdarma, neváhala prý dlouho. Město úplně zdarma pronajímá byty na 4 týdny v naději, že se tam lidem zalíbí a budou chtít na východě Německa zůstat.

Podobný program už poněkolikáté spouští taky Eisenhüttenstadt, který v průmyslové Lužici vznikl jako první německé město „na zelené louce.“ Jak jeho název napovídá, za socialismu v něm fungovala velká ocelárna. Vzniklo ve stylu socialistického realismu a dalo by se přirovnat k ostravské čtvrti Poruba nebo městu Havířov. Z informací na webu Eisenhüttenstadtu vyplývá, že byt zdarma může získat každý, kdo má trvalý pobyt v Německu nebo v jiné zemi EU a zároveň platné pracovní povolení.

Anika si podle svých slov může dovolit 100metrový byt v Gubenu za méně peněz, než by v Berlíně platila za garsoniéru. Celá oblast bývalé NDR prochází od sjednocení se Západním Německem demografickými změnami. V Gubenu žilo v roce 1995 podle Deutsche Welle 29 100 lidí, teď je to asi 16 600 a počítá se s dalším úbytkem. Podle starosty Freda Mahro městu chybí celá generace. Mladí lidé totiž odešli a stále odcházejí do západních spolkových zemí, které nabízejí lepší podmínky k životu. V oblasti chybí taky pracovní příležitosti, velké průmyslové podniky totiž po sjednocení často zkrachovaly.

Mezi státy Evropské unie vyčnívá Litva, která má nejvyšší věkovou hranici pro prodej alkoholu. Koupit si ho můžou jen lidi starší 20 let. Podle serveru Euronews taky přísně omezuje dobu, kdy se smí alkohol prodávat. V supermarketu ho neseženete před 10. hodinou dopoledne a po 8. hodině večer. V neděli prohibice začíná už v 15 hodin. Švédsko nebo Finsko prodávají alkohol ve speciálních prodejnách s názvem Systembolaget, respektive Alko. I ony mají velmi omezenou otevírací dobu, v neděli mají zavřeno úplně.

V Turecku zase zakázali většinu nikotinových alternativ k cigaretám. V obchodech už se nedají sehnat vaporizéry, tabákové sáčky ani nahřívaný tabák. Klasické cigarety se prodávají v černých krabičkách bez atraktivních obalů. Velká Británie šla cestou postupného zvyšování věkové hranice. Lidi, kteří se narodili po roce 2009 si tak už cigarety v obchodě nekoupí.

Česko podle žebříčku agentury Epicenter stojí na 26. místě z 29. Snáz se dá k neřestem dostat jen v Itálii, Lucembursku a Německu. U našich západních sousedů se slabší alkohol dá sehnat už od 16 let. Tuzemská poslanecká sněmovna teď schválila zákon, který omezí prodej energetických nápojů. Nově by se měly dát pořídit až od 16 let věku. Server idnes.cz píše, že návrh počítá se zákazem prodeje ve školách. Třeba v Polsku jsou dostupné až od 18 let. Finsko zase zvýhodňuje v obchodech nápoje v zero verzích, tedy ty s umělými sladidly namísto cukru.

Podle serveru Ekonews se samosprávy na stále teplejší počasí snaží připravovat systematicky. Například hlavní město má zpracované dva klíčové dokumenty, Strategii adaptace na změnu klimatu a Klimatický plán. Na základě nich do dříve vydlážděných ulic přidává stromořadí a experimentuje taky s odolnějšími druhy.

Dvě největší česká města chystají mapy, které obyvatele navedou na veřejně přístupná místa, kde se dá ochladit – tedy třeba vnitrobloky nebo pasáže. Mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek Ekonews řekl: „Naše tiskové středisko v letních měsících publikuje na webu a na sociálních sítích články a příspěvky týkající se ‚cool zón‘. Například které kostely nebo jiné chladivé prostory mohou lidé navštívit, texty s přehledy koupališť.“

Do boje proti vedru se ale vydávají i soukromníci. Na Facebooku vznikla iniciativa Dolej si, která mapuje restaurace, kde lidem zdarma dolijí vodu v případě, že jim došla. Místa pak do databáze můžou přidávat i sami uživatelé. Server Mapy.cz zase po zadání hesla „voda“ najde nejbližší fontánku, kde se lidi můžou zchladit.

Podle Českého hydrometeorologického ústavu u nás postupně přibývá tropických dnů i nocí. Průměr mezi lety 1990 a 2023 byl 41 tropických dnů ročně.