Šárka Záhrobská boduje a je v pohodě
Lukáš Bauer zápasí s jednou nemocí za druhou, Tomáš Verner s vlastní nervozitou. Není lehké nenechat se v olympijské sezóně srážet, zůstat sebevědomý a udržovat soupeře v napětí. Z českých olympijských nadějí pro Vancouver se to dlouhodobě daří v podstatě jen dvěma ženám - Martině Sáblíkové a Šárce Záhrobské. Ta má ve sjezdovém lyžování větší konkurenci, se kterou se zatím dokázala popasovat dobře a patří jí druhé místo v hodnocení slalomu Světového poháru. Zásadní roli hraje zvláště v této disciplíně psychická odolnost Šárky Záhrobské.
Alpská lyžařka má také svoje fanoušky, ale na rozdíl od fotbalistů nebo hokejistů je při závodě příliš nevnímá, takže jí nemohou rozhodit. Až po dojezdu může upnout pozornost i na ně a pozdravit se s nimi. "Je to příjemné. Když přijedou, baví je to a mají to jako výlet," říkala Šárka Záhrobská ve švédském Are, kde v březnu vystoupala na druhé místo v celkovém hodnocení slalomu Světového poháru.
Také připojila slova, která jsou pro ni poslední dobou typická. Sice je známá tím, že hodnotí své výkony podle vlastního pocitu a nikoli podle umístění, ale hned po dojezdu posledního slalomu minulé sezóny neváhala jasně vyřknout přání i cíl pro tu letošní.
"Cíle se pořád vyvíjejí. Pokud jsem byla druhá a zajela jsem třikrát na stupně vítězů, určitě bych chtěla slalom posunout tak, aby to stupně vítězů byly stabilně. Potom se dá počítat s celkovým vítězstvím ve slalomu, samozřejmě ne v celkovém vítězství ve všech disciplínách," svěřila se.
Od novinářů dostává Záhrobská často otázku, jestli jí svazuje nohy, když je po prvním kole ve vedení nebo v podobně nadějné pozici. Případně jak zarputile sleduje své soupeřky, když už je sama dole v cíli. A 24letá závodnice pravidelně odpovídá jako po stříbrné jízdě na světovém šampionátu ve Val d'Isere.
"Nikdy to neprožívám, protože už to nemohu ovlivnit. Na kopci jsem odvedla, co jsem mohla. Pokud něco nemůžete ovlivnit, nemá cenu to nějak prožívat," odpovídá.
Inu, být flegmatičkou se vyplácí. O svém olympijském slalomu se Šárka Záhrobská dlouho vyjadřovala jako o pouhém jednom závodu z mnoha, na který se nedá příliš speciálně připravovat a ve kterém bude hodně záležet na štěstí a momentálních podmínkách. Jenže z mistrovství světa už má všechny medaile, kdežto olympijská jí ještě ve sbírce chybí. A tak se sebevědomím sobě vlastním před touto sezónou o cílech pro Vancouver jasně vyhlásila: "Budu tam usilovat o to, abych uspěla. Bylo by pro mě ohromným úspěchem, vrátit se s medailí."
V olympijské sezóně už dokázala vyhrát slalom Světového poháru v americkém Aspenu a celkově působí uvolněněji, což poznáte i podle toho, jak se baví s novináři. Je vstřícnější, ochotnější, stanovila si také pro tuhle část své profese jasný řád a pravidla.
Její dlouholetý kouč, vlastní otec Petr, už se o ni stará jen po marketingové stránce a už například není filtrem jejích vyjádření. I to Šárce Záhrobské v psychologické rovině pomáhá. "Je dobře, že vystupuji sama za sebe i za tým. Ráda bych o pocitech ze závodů mluvila sama za sebe. Změna mi může jedině prospět. Beru to jako výzvu. Dostala jsem novou chuť do tréninku a dalších věcí. Možná proto se zdám i uvolněnější," vysvětluje s úsměvem.
Na trati má však Šárka Záhrobská s uvolněností dlouhodobě problémy v tom smyslu, že se jí nedaří jet na hraně rizika, což je leckdy k umístění mezi nejlepšími potřeba. Celkově se dá ovšem říct, že Šárka Záhrobská patří mezi nejvíce cílevědomé a psychicky vyrovnané české sportovce, což je nutná základní kvalifikace pro aspiranty na olympijskou medaili.
"Šárka je bez jakýchkoliv psychických problémů. Ví, že když vyhrála v Aspenu, je v pohodě," říká Petr Záhrobský starší. Můžeme přidat, že má i v těžké době sezónu finančně zajištěnou a v jejím týmu je o ni špičkově postaráno. Teď už je pouze na ní, aby i olympijským areálem ve Whistleru znělo 26. února na její počest skandování fanoušků.
