„Uřízli mu nohy, přivítal to jen Čepelka.“ Bez kecpultu se neobejde žádné představení Cimrmanů

„Je to vlastně druh dřevěného nábytku, kterému někdo říká pultík, někdo kecpult. A poslední dobou si Zdeněk Svěrák vymyslel jazykolam a v některým ze seminářů praví, že se ještě několikrát k řečništi vrátí.“

Čtěte také

Stopy Járy Cimrmana zavedou diváky do míst věnovaných géniovi. Průvodci budou Táborský i další herci divadla Járy Cimrmana

Historii pultíku probíráme s jevištním mistrem Robertem Bártou. „Kecpult se nechal vyrobit při příležitosti natáčení filmu Nejistá sezona.“

Ale vidíme, že místy je už ošoupaný, oprýskaný. „Zažívá krušné chvíle, kdy ho nakládáme do auta mezi ostatní nábytek a kulisy, když jedeme na zájezd. Snažím se ho každé prázdniny renovovat alespoň barvou, aby otlučená místa příliš nesvítila.“

Divadlo Járy Cimrmana - České nebe|foto:Kateřina Scheuflerová

Přestože už dnes divadlo využívá v Praze i na zájezdech jen tento pult, mají ve skladu kulis ještě jeden. Jeho minulost ale interpretují herci divadla různě.

„Jeden je nižší, a Láďa jak stárnul, tak se trošku zmenšoval a furt nadával, že ten kecpult je velký. Tak jsme mu dávali, aniž by to věděl, kecpult menší a on si myslel, že je furt u toho samého,“ říká Marek Šimon.

Že byl pult pro Ladislava Smoljaka příliš vysoký, připomíná i Zdeněk Svěrák, ale už v trochu jiné verzi této historky. „Láďa mu dal uříznout nohy a přivítal to jenom Čepelka. Protože si někdy dávali k tomu vysokému pultíku cihlu, na tu se postavili, a to bylo takový nepohodlný, tak mu uřízli nohy.“

A herec Jan Hraběta připomíná: „Někteří se o něj krásně opírali. Co si vzpomínám, tak Jarda Weigel, i pan Svěrák se také opírá ve Švestce. Je to takové hezké, přirozené.“

V dalším díle vás vezmeme do zákulisí narozeninového představení v den osmdesátin Petra Bruknera.