S Afghánci musíme jednat v rukavičkách, říká muž, který v Kábulu cvičí nové piloty helikoptér
Tento rozhovor byl unikátní. Moderátorka Lucie Výborná ho totiž vedla přímo na vojenské základně v Kábulu. Jejím hostem byl velitel 311. AEAS – český voják, který má na základně na starosti výcvik nových afghánských pilotů helikoptér.
Létat s helikoptérou se tu učí kolem 150 afghánských pilotů, palubních techniků i palubních střelců. A jak jejich velitel potvrzuje, práce s nimi se od práce s českými vojáky v mnohém liší.
Lucie Výborná: Mise Afghánistán

Jak žijí čeští vojáci na misi v Afghánistánu? Co všechno obnáší příprava na patrolu mimo základnu? A nakolik se vojáci přátelí s místními obyvateli? Lucie Výborná a reportér Tomáš Černý se to vydali zjistit na vojenské základny v Kábulu a Bagrámu. Poslechněte si jejich reportáže.
„Je tu jiná kultura, tito lidé mají jiný přístup k plnění povinností. Musíme s nimi jednat jinak, než jsme zvyklí. U nás to funguje jednoduše stylem ‚rozkaz‘ a ‚splnění rozkazu‘. Tady s nimi musíme jednat v rukavičkách – jemným způsobem je dotlačit k tomu, aby udělali, co po nich chceme. Jsou to ale dobří piloti,“ shrnuje český pilot helikoptéry.
Létání v Afghánistánu přitom není pro každého. Naopak. Host Lucie Výborné ho dokonce označuje za jedno z nejsložitějších létání na světě. „Pro afghánský terén jsou typické vysoké, prašné hory. Veškerá přistání se tu provádí buď do prachu, nebo do sněhu. Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že afghánští piloti to zvládají velmi dobře,“ shrnuje.
Přísně tu dodržují hierarchii – starší nemůže udělat chybu, starší se před mladším nemůže shodit.
Létání v Afghánistánu si ale podle vlastních slov užívá. Jde totiž o skutečně krásnou zemi. „A jsme tu všichni na jedné lodi. Cítím povinnost zajistit bezpečnost afghánských pilotů. Proto je učíme věci, které se tu třeba dosud nedělaly.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Okamura: Majitelé této země jsou voliči, ne Tomio Okamura ani Český rozhlas. Lidé už poplatky nechtějí
-
Sinolog: Čína těží z kolosálních narativních chyb USA, stírají se morální rozdíly
-
Zrušení poplatků není šťastné. Máme funkční model financování veřejnoprávních médií, říká expertka
-
Česká vláda velice kreativně zapojila do obranných výdajů ledacos, myslí si Landovský