Romské děti je ve školách potřeba chápat jako bilingvní, vyplývá ze studie Univerzity Karlovy
Tým výzkumníků z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se v minulém roce vydal do šesti českých měst, ve kterých zjišťoval s čím se setkávají romsky mluvící děti při nástupu na základní školy. Doporučení nepoužívat vlastní mateřský jazyk, se kterým mají některé rodiny zkušenosti, škodí podle vědců jak dětem, tak jejich rodnému jazyku.
Přestože romsky mluví v České republice stále méně obyvatel, existují místa, kde rodiče v komunikaci se svými předškolními dětmi dodnes používají romštinu, a ta je také jejich prvním jazykem.
Podle poslední zprávy o plnění závazků vyplývající z Evropské charty regionálních či menšinových jazyků byly ale zaznamenány případy, kdy pedagogicko psychologičtí poradci doporučovaly romským dětem, aby romština nepoužívaly pokud se chtějí naučit správně česky.
A právě na tuto praxi se zaměřili pracovníci Ústavu etnologie a středoevropských a balkánských studií Univerzity Karlovy. S čím se romsky mluvící děti setkávají při nástupu do českých škol popisuje jedna z autorek výzkumu, romistka Markéta Hajská:
„Dochází k tomu, že je rodičům doporučováno, více s dětmi mluvit česky. To může vést k rozhodnutí, že rodiče raději mluví s dětmi česky a neučí je romsky.”
S různými formami zákazů používání romštiny nebo doporučení soustředit se na češtinu se ale setkávali už rodiče dnešních dětí.
„Tato věc má u nás hluboké kořeny, minimálně z dob komunismu. Setkávala se s tím nejen generace rodičů dnešních dětí, ale často i generace prarodičů. Takže jsou rodiny, kde k tomu rozhodnutí opustit romštinu došlo už před dvěma generacemi.”
„Čím dál tím víc rodičů se rozhoduje o tom, zda na děti romsky nemluvit,a nebo děti velmi jasně instruovat, že spolu ve škole romsky mluvit nemají. Kvůli strachu, co by se mohlo stát. Takže romština se sice doma drží, ale ve škole o tom představu nemají.”
Otázkou je, jestli má doporučení nepoužívat romštinu dětem pomoci nebo jestli jde spíš o snahu přizpůsobit je většinové české společnosti. Důsledky jsou ale podle Markéty Hajské jasné:
„Jakýkoliv mateřský jazyk, pokud se s ním nemluví v raném dětství, přestává být mateřským jazykem. Je to první krok k tomu, aby jazyk vymizel. Rozhodnutí zda více s dětmi mluvit česky, nebo dokonce od narození na ně mluvit česky, může mít fatální dopad na udržování romského jazyka.”
A ztrátou romštiny přichází o důležitou výhodu především sami romské děti.
„Výzkumy hovoří o tom, že bilingvní dítě má lepší tvořivé uvažování, lepší způsob práce s jazykem, větší senzitivitu v mezilidské komunikaci, atd.”
Co tedy autorky a autoři výzkumu doporučují?
„Doporučovali bychom zahrnout děti mezi děti vícejazyčné, vnímat je skutečně jako děti s odlišným mateřským jazykem, což klade další nároky na nástroje a přístup školy, ale vlastně i z hlediska pozitivního využívání bilingvismu ze strany škol.”
U neromů často přetrvává názor, že romština je jakousi hantýrkou. Jde ale, úplně stejně jako v případě češtiny nebo například angličtiny, o plnohodnotný a svébytný jazyk.
„Měli bychom se snažit romštině zajistit postavení plnohodnotného jazyka. Umožnit jejím mluvčím právo vychovávat děti v romském jazyce a nenutit je k přijetí dominatního monolingvismu v češtině, který znamená odstřihnutí se od vlastního mateřského jazyka.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.