Roman Šebrle má slušný handicap

26. říjen 2011
Zblízka

Roman Šebrle už jednou olympijské hry vyhrál a vybojoval na nich i stříbrnou medaili. Desetiboj však není jediný sport, kterému se věnuje. Osm let už hraje golf, který se stal jeho vášní. A handicap 4,9 svědčí o tom, že mu jde. Vak s holemi s sebou vezl i na atletická soustředění do Jihoafrické republiky a nenechává ho zahálet ani doma.

„Lidé si jezdí zahrát golf do Skotska, aby si zahráli v originálních podmínkách. Tady je mají také,“ říká kněz Zbigniew Czendlik, pořadatel charitativního Zibi Golf Cupu pro Cestu 121. Na hřišti u Mladé Boleslavi se přesouval od jamky k jamce také Roman Šebrle.

Golf na procvičení koncentrace

Odpal se Romanu Šebrlemu líbil, přesto míčku domlouval. „Hlavně netref stromy. Dobrý, trošku doleva, ale to nevadí. Alespoň je blíž k jamce. Druhou můžu dát na green, krátký pětipar,“ komentuje.

Možná se vám smršť golfových výrazů zdá hutná. Roman Šebrle zjistil, že odpaliště není od jamky daleko. Míček by se do ní měl dokutálet na pět a méně ran. Jemu by se to mohlo povést už při třetí. Dařilo se mu a u deváté jamky počítal výsledky trenérovi Daliboru Kupkovi a běžci Richardu Svobodovi.

Na deváté jamce se Roman Šebrle trápil

„To je dobré. Richard 45. Nejlépe jsem na tom zatím já, jenže mám docela jiný handicap než oni, totiž já mám pět a oni kolem dvaceti,“ vysvětluje Roman Šebrle, podle něhož je golf něco úplně jiného než desetiboj „Člověk jen na chvíli ztratí koncentraci a hned má několik úderů navíc. Myslím, že jde o vynikající trénink koncentrace,“ říká s úsměvem.

Poté však tvrdé míčky jako by začaly žárlit, že se věnuje i velké měkké bambuli na mikrofonu, a odmítaly olympijského vítěze v desetiboji poslouchat. „Pojďte se podívat tady, někde musí být,“ vyzýval Roman Šebrle k pomoci při hledání míčku své spoluhráče.

Na čtrnáctce se Romanu Šebrlemu přestalo dařit při patování, tedy posledním doťuknutí míčku do jamky. „Devítkou to nedopatuji,“ nadával si Roman Šebrle. Snažil se krotit emoce, aby zůstal golfovým gentlemanem, ale zloba musela ven. Vzápětí vysvětlil, že se mu nedaří číst zvlněný terén kolem jamky a podle toho do míčku správně udeřit.

Olympiáda v roce 2020?

„Putty se někdy lámou, někdy jen úplně decentně, ale i to udělá deset centimetrů a najednou míček ze dvou metrů objede jamku. Dneska nevidím, kam se terén svažuje,“ uvažuje. Prokleté vlny dávaly světovému rekordmanovi lekci v trpělivosti.

Když pak mohl těžit při dlouhém odpalu ze síly svých paží a švihu, musel varovat další golfisty hrající na protilehlém odpališti. „Bacha!“ křičel Roman Šebrle spolu s trenérem Daliborem Kupkou.

Roman Šebrle s Daliborem Kupkou

„Netrefilo ji to?“ obává se Richard Svoboda. „Ne, ale lekla se,“ uklidňuje atlety Milan Kočí. Oddechla si i ona dáma, které se později Roman Šebrle omluvil.

Pokud si myslíte, že je Roman Šebrle prachbídný golfista, vyvedeme vás z omylu. Jeho handicap 4,9 je velmi slušný, a tak se není co divit, že turnaj nakonec vyhrál. Kdyby mu golf nešel, těžko by mohl před pár lety prohlásit, že by se chtěl zúčastnil olympijského turnaje.

„Ptali se mě, co budu dělat po ukončení kariéry. Odpověděl jsem, že golf. Všichni se hned začali ptát na olympiádu. Zkuste odpovědět, že ne. Tak jsem řekl, že se o ni pokusím. Z mé odpovědi pak vyplynulo, že se připravuji na olympiádu, ale tak to není. A kdyby ano, tak ne na hry v roce 2016. Za čtyři roky se na golf z desetiboje přejít nedá. Ale olympiáda v roce 2020… Uvidíme,“ zamýšlí se.

Dumejte, jak to Roman Šebrle myslel.


Zvětšit mapu: charitativní turnaj pro Cestu 121 Roman Šebrle vyhrál na hřišti u Mladé Boleslavi

autor: kyk
Spustit audio