Rodiče nepochopí, když jim budeme vyčítat chyby ve výchově. Odpovědnost za život musí převzít dospělé děti

„Zdravý vztah nikoho nepoškozuje, je spojený se vzájemným respektem.“ Ideální vztahy nejsou, ale není špatné si je pro sebe definovat a fantazírovat o nich. Abychom lépe věděli, kam chceme směřovat.

V terapii se lidé nejvíce věnují zátěži, kterou od rodičů dostali. Není povinností se se vším vyrovnat a vše přijmout, zejména docházelo-li v rodině k násilí nebo sexuálnímu zneužití. Ale rodiče nám předali i mnoho věcí, vzorců chování, prožívání, které si ani nemusíme uvědomovat.

„Člověk očekává, že okolí bude chápat jeho potřeby. Tak to ale není, okolí zná především své potřeby.“ Pro mladší generace je dnes běžné chodit na terapie a rozvíjet svůj charakter, vyrovnávat se s minulostí. Rodiče to nemusí pochopit, snaha dětí opravit a měnit jejich vztahy jim může připadat nepochopitelná.

Čtěte také

Nezdar v terapii je nežádoucí, ale nevyhnutelný, říká psychoanalytik

Nemá smysl nikoho do terapie tlačit, nebude to fungovat. Dobré je, když se v dospělosti obě strany chovají k sobě právě dospěle. I když vztah k rodičům se bude vždy lišit od vztahu k ostatním.

„Jde o kvalitu vztahu a péče. Ani ne tak o to, jestli toho bylo málo či hodně.“ Rodiče jsou vystaveni mnoha nástrahám. Také mají svá slepá místa, nevyřešené problémy. Nejčastěji vychovávají s dobrým úmyslem, pokud ne, mohou dětem zadělat na velké trable.

Když dají dětem příliš volnosti, budou mít pocit, že mohou všechno. V dospělosti se pak budou třeba potýkat se strachem, že bez rodičů, ze kterých čerpali pocit moci, ve světě neobstojí. Na druhou stanu, mají-li děti příliš velká omezení, nepochopí, co je svoboda a odpovědné zralé rozhodování.

Pusťte si celý Balanc o vztahu dospělých dětí k rodičům. Uslyšíte o nástrahách, ale také o návodech k řešení problémů.