Robert Schuster: Koronavirus ve Švýcarsku aneb Jak se nestát druhou Itálií
Pokud jde o boj s koronavirovou pandemií, byly zraky většiny Evropanů v posledních týdnech upřeny především na Itálii.
Tamní hrozivý nárůst počtu infikovaných a lidí, kteří nemoci COVID-19 podlehli, zastínil situaci v mnoha jiných státech.
Čtěte také
V rámci Evropy to platí především pro Švýcarsko. Tedy přímého souseda Itálie, spojeného s ní v mnoha ohledech, nejenom kvůli italsky hovořícímu obyvatelstvu na jihu a jihovýchodě země.
Počet lidí nakažených novým koronavirem tu začal během posledních dvou březnových týdnů strmě narůstat. Převedeno na celkový počet obyvatel země dokonce hrozilo, že na základě suché statistiky by tam mohl být počet nakažených a obětí srovnatelný jako v Itálii.
Jak k tomu mohlo dojít? V případě Švýcarska se jednalo o souhru několika faktorů. Tím prvním bylo, že se dlouho podceňoval vliv otevřené hranice mezi jihošvýcarským kantonem Ticino a severní Itálií. Právě z tamní Lombardie, zasažené v rámci Itálie pandemií nejvíc, proudily až donedávna každý den ráno tisíce lidí do Švýcarska za prací a večer zase zpět.
Aspoň náznak naděje
Čtěte také
Příležitostí pro šíření nákazy tak bylo více než dost. Druhým ohniskem pro předávání infekce byla švýcarská lyžařská střediska, resp. tamní bary a restaurace. Ty hrály vzhledem vysokému procentu zahraničních návštěvníků nezanedbatelnou roli i při šíření nemoci v Evropě. Podobnou zkušenost udělali i v sousedním Rakousku. Jenomže zatímco tam byl provoz středisek předčasně ukončen, v těch švýcarských se smělo jezdit ještě několik dní dál.
O to větší pak bylo procitnutí. Spolková vláda prakticky ze dne na den vyhlásila mimořádnou situaci a od té doby řídí Švýcarsko prakticky centrálně, což bylo naposledy za války. Kantony, které mají v rámci švýcarského politického systému velmi silné postavení, jsou najednou na vedlejší koleji. Do služby byli povoláni vojáci v záloze.
Čtěte také
Lidé se nesmějí zdržovat na veřejnosti ve větších skupinkách, než je pět lidí. I to je důvod, proč vláda dokonce přesunula termín svých referend, která se konají pravidelně několikrát do roka, mimo jiné i na jaře. A slíbila také velkorysé podpory pro malé firmy a pro osoby samostatně výdělečně činné. Podle zveřejněných odhadů hrozí až každé šesté takovéto společnosti zánik v důsledku toho, že mají nyní omezenou působnost, nevykazují žádné příjmy, a tím pádem nemohou například ani platit nájmy.
Mimořádná situace zatím platí do 19. dubna a nikdo neví, co bude dál. Podobně jako například v sousedním Německu, i ve Švýcarsku jsou slyšet stále silněji hlasy požadující, aby občané dostali aspoň náznak naděje, že doba odříkání a omezených mezilidských kontaktů skončí. K normalitě ale bude patřit i ukončení stávajícího mimořádného stavu.
Stejně tak, že nejpozději po šesti měsících musejí zákonodárci všechno, co vláda přijala za mimořádných okolností, posvětit. Podobně jako pro jiné země, i pro Švýcarsko platí, že je dobré, jestliže mají vlády v krizových situacích v rukách dostatek nástrojů, aby je dokázaly rychle zvládnout. Ještě lepší ale je, když o ně po nějaké době automaticky přijdou, aby nečelily pokušení uzurpovat si je navždy.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
