„Kroky ve sněhu se dají vyrobit pomocí prezervativu s moukou.“ Jak vypadá práce filmových zvukařů?

Ruchům u filmu se údajně říká brunclíci. Je to pravda? „Ano, je to pravda. Ruchy u filmu vytváří ruchaři. A je to poměrně náročná profese. A propagátor ruchů byl pan Brunclík. Takže po panu Brunclíkovi je pojmenován celý tenhle obor.“

Čtěte také

O malých věcech: civilní herectví s bizarním scénářem je v českém filmu příjemná změna, říká kritik

S mistrem zvuku Petrem Stýblem jsme v pražském studiu nedaleko Kavčích hor. Uprostřed místnosti stojí mixážní pult, několik monitorů a reproduktorů.

„Zvukaři u filmu bývají dva až tři. Vždycky říkáme, že obraz dělá 30 až 60 lidí, zvuk dělají dva až tři lidé.“ Pro zvukaře je nejdůležitější odvézt si z natáčení hlasy herců, všechno ostatní dokáží vytvořit během postprodukce.

Postprodukce

Po natáčení střihači sesynchonizují obraz se zvukem. „Jeden záběr mají třeba desetkrát, střihač vybere správná jetí. A putuje to k nám do zvuku na postprodukci. A my jsme potom schopni ty zvuky čistit, míchat a různě s nimi pracovat.“

Vyčistit dialogy u hodinu a půl dlouhého filmu trvá zhruba čtrnáct dní. Pak začnou zvukaři pracovat na takzvaných atmosférách, které diváka přenesou do místa děje. „Atmosféra v lese jsou ptáčci, nebo ve sklepě kapání vody.“

Míchací hala

Čtěte také

Film Erhart: Devadesátky lákají k akčním až westernovým scénám, v českém prostředí to ale nefunguje, říká filmový kritik

Souběžně ruchaři připravují všechny ostatní zvuky, jako je zavírání dveří nebo šustot oblečení. „Mimochodem chůze ve sněhu se dělá tak, že se dá mouka do prezervativu a hýbe se s ním, zní to jako kroky ve sněhu. Nebo klapání kopyt koně se dělá rozříznutým kokosovým ořechem. Takže spousta zvuků ve filmu byla vytvořená úplně jinak, než si myslíme.“

Nakonec skladatel dodá hudbu a všechno míří na závěrečnou mixáž do míchací haly. „Míchací hala je kino, kde je jenom jedna řada sedadel a veliký míchací pult. A tam potom zvukař s režisérem sedí a míchají to na veliké plátno tak, aby měli stejný poslech, jako mají diváci v opravdovém kině,“ dodává Petr Stýblo.

Zvuková postprodukce většinou trvá zhruba měsíc a půl od odevzdání prvního obrazového střihu.