Přepis pořadu Jak to vidí - 7.9. (Centrum Paraple)
V září se Český rozhlas 2 - Praha zaměřuje ve své pravidelné půlhodince na charitativní organizace a sdružení. Hostem pořadu Jak to vidí byla ředitelka Centra Paraple Alena KÁBRTOVÁ. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)
Jak to vidí lidé dobré vůle: Alena Kábrtová.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Naším prvním hostem do domu je ředitelka Centra Paraple doktorka Alena Kábrtová, která v jeho čele stojí už od samého počátku, tedy 15 let. Vítejte, dobrý den.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdy a jak, dá-li se to tedy přiblížit stručně, vznikl nápad založit Centrum Paraple, kterému se o publicistu stará prezident správní Zdeněk Svěrák?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Tak o nějaké pomoci lidem po poranění míchy jsme začali uvažovat už dávno před rokem 89, ale prakticky po roce 89, v únoru 1990 vznikl Svaz paraplegiků, občanské sdružení lidí ochrnutých po poranění míchy, které založili vozíčkáři po poranění míchy a nás několik, kteří jsme jim nějakým způsobem pomáhali. A v roce 1994, kdy v lednu, nebo možná začátkem února jsme se domluvili se Zdeňkem Svěrákem, který nás vlastně od toho 89 roku díky Honzovi Kašparovi, svému kolegovi z Divadla Járy Cimrmana, a kdysi mému pacientovi dá se říct, tak od té doby nás znal a v tom roce 1994 vznikl nápad udělat společně Centrum Paraple. Ten název, to byl nápad Zdeňka Svěráka samozřejmě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vychází tedy ze slova paraplegik. Když se ohlédnete, co se vám za těch 15 let podařilo?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, za těch 15 let se nám všem a je nás už dneska hodně, začínalo nás pár, několik a dneska už Centrum Paraple má vlastně nějakých 33 pracovníků a další externisté nám pomáhají a další dobrovolníci pomáhají našim klientům i nám. Tak to, co se nám všechno společně podařilo, podařilo se nám získat budovu, hnedka v roce 94 se nám podařilo získat do pronájmu kousek prostor na Praze 10, ty jsme rekonstruovali z výtěžku první Dobročinné akademie, který udělal Zdeněk Svěrák s Českou televizí v květnu 1994.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teda ty chystaná bude teď šestnáctá, byť oslavíte 15 let.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Ano, chystaná už bude šestnáctá, ano. A Centrum Paraple bude slavit 15 let, protože pan Zdeněk Svěrák koncem října 1994 slavnostně otevřel ty konstruované prostory, nazval je Centrum Paraple. Pak se nám v roce 1998 podařilo získat tu budovu do vlastnictví a začali jsme rekonstrukci budovy a přístavbu, první takovou přestavbu budovy spíš bych řekla. Tu jsme začátkem roku 2001 otevřeli, v ten okamžik jsme se z takového ambulantního centra, kam chodili a jezdili a vozili jsme tam lidi po poranění míchy, čerstvě po poranění míchy, čerstvě tedy měsíce a roky po poranění míchy a snažili jsme se, aby se s naší pomocí naučili znovu co nejlíp všechny dovednosti, které potřebují k běžnému životu, aby se prostě postupně vyrovnali s tím, že jejich život bohužel narušila taková tragická událost, taková pro ně zásadní a zlá událost, nicméně, že život jde dál a i tak se dá žít a dá se žít hezky. No, a když jsme chtěli být s nimi nějakou delší dobu, třeba týden, a prostě učit je některé věci se nedají za dopoledne, i když opakovaná dopoledne, na které lidi přijíždějí, ale je potřeba být s tím člověkem delší dobu, věnovat se mu delší dobu, tak jsme museli pronajímat různě po republice taková malá relativně bezbariérová centra a tam jsme s pár kolegy a pár kamarády dobrovolníky s těmi lidmi jezdili. No, a od roku 2001 máme pokoje v Centru Paraple, kapacitu máme 26 lůžek, ale z toho samozřejmě ne na všechna lůžka můžou jít vozíčkáři, taky tam musí být doprovod a naše služba a tak. Co se nám teď podařilo, tak teďka jsme začali letos na jaře, jsme po řadě let, kdy jsme o to usilovat, tak jsme začali přistavovat, protože lidí, kteří potřebují naši pomoc a kteří se na nás obracejí s žádostí o pomoc, je čím dál víc. Například loni jenom nových lidí, kteří se na nás obrátili s žádostí o pomoc, úplně nových v loňském roce bylo více než 70 a asi 350 lidem jsme se věnovali systematicky v průběhu roku a jezdili s námi na různé pobyty a k nám.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ta přístavba, o které mluvíte, tak pokud vím, spěje do finále. Co tedy v Centru Paraple konkrétně přibude?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, ta přístavba, letí to hrozně, je to dobře. Na jednu stranu jsme strašně rádi, že ta přístavba se daří a myslím si, že splní naše očekávání a naše potřeby, respektive potřeby nás a našich klientů. Na druhou stranu, co se týče peněz, tak to taky pěkně letí. Ale já poprosím, vy jste se ptal?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ptal jsem se na to, co přibude v Centru Paraple, co v tom novém sídle bude?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Já jsem tak zasnila nad tím, jak to strašně letí, že mi utekla odpověď. Co přibude, přibude hlavně veliká tělocvična, kterou strašně moc potřebujeme, protože naprosto nám ta stávající malá už kapacitně nestačí a chybí nám cvičebny, takže tu současnou rozdělíme na, vytvoříme z ní úplně malou tělocvičnu a cvičebny. Ta velká tělocvična umožní mnohem víc věnovat se klientům, umožní taky zkoušet různé druhy sportů, některé přímo u nás, což je pro nás důležité, nebudeme muset jezdit do pronajímaných prostor. Přibudou pokoje pro klienty, přibudou skladové prostory. My půjčujeme lidem po poranění míchy prakticky po celé republice půjčujeme různé pomůcky, ať už rehabilitační pomůcky, třeba i motomet a prostě další rehabilitační vozíky, ale současně půjčujeme taky sportovní pomůcky, když si chce někdo vyjet třeba nás klient nebo klientka si chce vyjet na týden s rodinou, rodina jede na kolech, oni byli zvyklí jezdit společně na kole, jenže teďka klientka je po poranění míchy s námi na kurzu, třeba na našem sportovním kurzu se naučila jezdit na upraveném kole handbiku, ale ten handbike je zpravidla velice drahý, jako vysoko nad 100 tisíc korun. U nás si ho může půjčit, takže díky třeba nadaci Charty 77 a díky lidem, kteří nám pomáhají finančně, tak se nám daří některé sportovní pomůcky kupovat, ale nemáme je kde skladovat, takže tam budou i takovéhle prostory.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Těch sportovních aktivit je celá řada, jenom tak namátkou tady se dívám, že teď v srpnu bylo vodní lyžování vozíčkářů. Provádíte různé výtvarné kurzy, to všechno se dá najít na internetových stránkách Centra Paraple www.paraple.cz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak naším hostem je dnes, tedy v Hostu do domu doktorka Alena Kábrtová. Povídáme si o Centru Paraple, které existuje už 15 let, brzy bude slavit narozeniny a paní doktorka ho vede od začátku. Jakým způsobem se vám daří získávat příspěvky od jednotlivců, tradiční se už staly Běhy pro Paraple. Co dál?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Vlastně takové naše stěžejní akce, respektive, no naše, naše stěžejní akce je Dobročinná akademie, je to ale spíš stěžejní akce pro nás Zdeňka Svěráka a České televize a Českého rozhlasu už řadu let. A tím, že Zdeněk Svěrák, to myslím, že je strašně důležité upřímně řečeno pro to získávání finančních prostředků pro nás, tím, že Zdeněk Svěrák se rozhodl, že prostě pomůže vybudovat centrum pro vozíčkáře, které bude pomáhat lidem po poranění míchy, se s tou situací vyrovnat a zvládnout ji, a oslovil veřejnost, aby se k němu připojila. My jsme tenkrát tak nazvali obrazně, že vlastně roztáhl taková ochranná křídla, takový deštník nad Parapletem, paraple nad Parapletem. No, a tím vlastně, že vyzval lidi, aby nám pomáhali, tak udělal pro vozíčkáře strašně moc, protože si myslím, že to je hodně silná výzva a že lidé, kteří tu výzvu slyší, tak mnoho z nich prostě se k němu opravdu připojí. Řada lidí, kteří nám pomáhají, vědí co děláme, i firmy, řada firem, zejména ty, které nám pomáhají opakovaně, tak vědí, znají nás, chodí k nám, vědí přesně, proč to dělají. Ale pak je taky mnoho těch, kteří prostě nějak někomu chtějí pomoci, nás přímo neznají, ale slyšeli o nás, nebo četli někde o nás, a protože si nás spojují se Zdeňkem Svěrákem, tak jsme pro ně důvěryhodní. My víme, že to je tak, a jsme za to strašně vděčný panu Svěrákovi i těm lidem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co můžete tedy prozradit o té chystané Dobročinné akademie, která je ohlášena na státní svátek jako obvykle 28. září?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, co o ní prozradit. No, tak říct bych o ní chtěla, že je pro nás letos strašně zásadní, protože stavba by měla koncem roku skončit a my moc úpěnlivě čekáme na peníze, které díky Dobročinné akademie věříme, že získáme na stavbu, abychom ten konec stavby zvládli. Já vím, že v dnešní době, kdy je prostě situace hospodářská taková jaká je, tak by snad člověk měl myslet na jiné na věci, než jak ještě vybírat peníze, ale prostě je to tak, že všichni potřebujeme a my tu pomoc chceme udržet děj se co děj a chceme ji rozvíjet, protože víme, že, já to teď řeknu možná, někdo si řekne, že jsme pyšní a hrdí. No, hrdí jsme, pyšní ne, že ta pomoc je nenahraditelná, že to je opravdu velká pomoc. My to slýcháme to strašně moc, intenzivně od těch našich klientů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A přibývá třeba těch prostředků, které se vám podaří díky Dobročinné akademie vybrat, máte třeba v paměti nějaký rekord, anebo je to ta tendence právě kvůli té situaci hospodářské, jak jste řekla, spíš klesající?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Já bych řekla, že těch prostředků s lety začalo velmi přibývat. Nám hodně pomohla možnost posílat darovací SMS, takzvané DMS. A například loni se podařilo získat víc než 6,5 milionu korun díky Dobročinné akademie, což je prostě obrovská částka, ale díky Dobročinné akademie, myslím, že nejenom těsně po dobročinné a při Dobročinné akademie pomáhají, ale i v průběhu roku. No a letos, abychom se vrátili k tomu, na co jste ptal, tak letos při Dobročinné akademii kromě Zdeňka Svěráka samozřejmě, který je autorem pořadu a současně průvodcem tím pořadem, tak letos kromě pana Uhlíře samozřejmě, kterého taky od prvního roku Dobročinné akademie vždycky diváci a i posluchači mohou vidět a slyšet, tak uvidí, uslyší Gabrielu Demeterovou, Radima Hladíka a Blue Effect, Vojtěch Dyka, Tomáše Kluse a další.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a měli bychom připomenout, že tentokrát výjimečně pro pravidelné diváky, tedy diváky České televize prvního programu, že Dobročinná akademie začíná v jednadvacet hodin nikoli ve dvacet, jak bylo zvykem. Opět se bude odehrávat v Divadle Járy Cimrmana?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Ano, ano. Moc zveme diváky i posluchače Českého rozhlasu, protože bude i na vlastně Českém rozhlasu 1 na Radiožurnálu a bude to od devíti hodin, od jednadvaceti hodin hodinový pořad z divadla, přenášený z Divadla Járy Cimrmana.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není to ale samozřejmě jediná možnost, jak mohou lidé přispět. Těch akcí, které se konají, je celá řada. Prodávají se trička pro Paraple, vyšla celá edice CD, vlastně výtěžek z nich přichází právě na vaše konto, ale myslím si, že stěžejní je spíš podpora firem, je to tak?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Je to, řekla bych, tak skoro půl na půl, podpora firem i podpora lidí. Ta podpora lidí je veliká, opravdu veliká.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak za to bychom asi měli poděkovat.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Moc, moc děkujeme všem, kteří nám pomáhají.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha. V Hostu do domu si dnes povídáme s doktorkou Alenou Kábrtovou o Centru Paraple. Detaily najdete na www.paraple.cz. A teď bychom možná měli říci asi to podstatné, jestli existuje něco společného, co provází psychiku lidí, kteří u vás začínají nový život po poranění míchy, anebo je to veskrze individuální záležitost? Teď se vás ptám spíš jako psycholožky.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, každý člověk je samozřejmě individuální, každý člověk se s různými problémy ať už menšími nebo většími, mimochodem to, jak závazný pociťuje, nebo za jak závažný považuje člověk svůj problém, je taky hodně individuální. Někdo se s malým problémem, respektive s problémem, který třeba vy a já budeme považovat za malý, tak pere prostě třeba mnoho měsíc nebo let hroutí se pod ním a někdo zase zdolává obrovské překážky a prostě jde dál a dál a bojuje, to je velmi individuální. A samozřejmě individuální je i způsob, jak zvládají problém, který vzniká poškozením míchy, jak zvládají lidé, kterým se taková věc přihodí v průběhu života buď úraz nebo nějaké onemocnění, které prostě náhle přijde a poškodí míchu a ten člověk ochrne a musí najednou se vyrovnávat s tou situací.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do jaké míry je u vás v centru přítomna právě ta psychologická pomoc, ona jde asi ruku v ruce právě s tou praktickou pomocí, že se učí vlastně se vracet do života a tím, že se jim to daří, tak možná nabývají zpátky sebevědomí?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Já si myslím, u nás samozřejmě tak, jako jsou u nás v Centru Paraple pro naši klienty k dispozici fyzioterapeuti, kteří s ním cvičí, ergoterapeuti, obojí jsou rehabilitační pracovníci, že. Ergoterapeuti, kteří je učí dovednosti nutné prostě k zvládání běžných denních činností, třeba přesedat z lůžka na vozík a prostě dokonce třeba pohybovat se dobře na vozíku a správně sedět na vozíku a tak dále, tak stejně jako jsou fyzioterapeuti, ergoterapeuti, sociální pracovnice a další, tak je tam taky psycholog, respektive jsme tam psychologové, kolegyně, která je tam na část úvazku a já na kousek úvazku taky tam jsem jako psycholog, a já bych chtěla říct, že ta pomoc, ta psychologická pomoc ta je strašně moc provázaná s tou veškerou ostatní pomocí. My jsme prostě tým a myslím si, že to je, je to hodně důležitý být tým. Jednou z našich ctižádostí, protože Centrum Paraple samozřejmě se snaží pomáhat, především pomáhat přímo lidem, ale taky se od začátku snažíme to, co umíme, nebo co se učíme a potom posléze to umíme, tak dávat k dispozici všem ostatním kolegům z různých profesí, kteří taky pracují s lidmi po poranění míchy. A tak i tuhle skutečnost, že to je prostě strašně moc týmová záležitost, že to je propojené, psycholog potřebuje komunikovat se sociální pracovnicí, potřebuje ji radit, zase od ní získávat informace, co všechno ona řeší s klientem a jak by, a v čem a jak by mu mohl být užitečný tomu klientovi psycholog, totéž se s tím fyzioterapeutem, totéž s ergoterapeutem, je to prostě velmi propojené.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíte o týmu, tak jednak takový postřeh, že v tom týmu je nápadně vysoká koncentrace pohledných slečen, jak jsem si všiml při návštěvě Centra Paraple, ale podstatnější je to, že ta práce je velmi fyzicky a možná i psychicky náročná. Odkud se ti lidé a často mladí rekrutují do toho týmu?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Já jenom bych malinko, kdyby nás náhodou poslouchal nějaký náš fyzioterapeut, protože my tam máme taky zdatné muže fyzioterapeuty, pardon...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Samozřejmě, tolik jsem si jich nevšímal.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Kde je bereme do týmu? Tak v mnoho našich kolegů, ať už fyzioterapeutů nebo sociálních pracovnic tedy a ergoterapeutů jsme získali kdysi jako studenty, nebo přednedávnem jako studenty, protože kolegové učí fyzioterapii, ergoterapii. Já jsem kdysi takhle přišla k našim prvním sociálním pracovníkům, že jsem učila na škole práci s lidmi se zdravotním postižením. No, a teďka už pravda, to děláme tak, že se snažíme třeba, když vidíme někoho, kdo je opravdu dobrý, schopný, šikovný student a měl by o tenhle obor, o tuhle tu oblast zájem, tak se snažíme s ním třeba udržet kontakt a potom, co někde absolvuje třeba rok, dva, tři, chceme, aby někde pracovali před tím než jdou k nám, ale potom, co někde prostě několik let pracují, tak třeba, když se u nás uvolní místo, nebo když se rozšiřujeme, tak jim prostě nabízíme uplatnění. Tak takhle většinou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili k tomu poranění míchy, těch případů statisticky kolik ročně?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, kolem 200 až 250 lidí. To kolem 200 je po úrazu s poškozením míchy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď se možná cynicky dá říci, že vám končí jedna sezóna, to znamená léto, kdy často jsou to dopravní nehody, anebo takové ty notoricky známé úrazy, jako je skok do vody po hlavě a tak dále, nebo se mění důvody toho poranění?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, ty skoky do vody jsou hodně časté, takže léto máte pravdu, že je určitě sezóna. Bezprostředně to poznávají spinální jednotky specializovaná pracoviště čtyři, která jsou v republice v Praze, v Liberci, v Brně a v Ostravě, kam ti lidé bezprostředně po úrazu přicházejí, nejdřív na ARO a pak k nim, ale i my samozřejmě to poznáváme následně. No, já bych řekla, že potom samozřejmě se jezdí taky na kole, na kole taky nastává úraz, a to je se jezdí na jaře, v létě, na podzim. V zimě se zase lyžuje, mezitím se pořád jezdí autem, taky se trošku létá na rogalech a Bůh na ví na čem, takže ono to je celý rok.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nedá se mluvit o sezóně, to bylo v uvozovkách.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Je to trošku větší sezóna to léto a zima.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co taková radikální změna v životě znamená pro rodinu postiženého?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Je to samozřejmě obrovská rána jak pro člověka, kterému se to stane, ale úplně stejně tak pro jeho rodinu. My na to někdy, nebo někdy se na to zapomíná. My se snažíme na to nezapomínat, ale někdy se na to zapomíná a vidíme jako pacienta jenom toho člověka, ale já si myslím, že pacientem je ve skutečnosti celá rodina, protože té rodině se, stejně jako tomu člověku zhroutily perspektivy. Oni si dělali nějakou představu, ať už to je mladý člověk, začínající, který ještě nemá, třeba není ženatý, vdaný nebo nemá trvalého partnera, žije s rodiči a oni si dělají, on si dělá nějaká představy o budoucnu, oni si dělají nějaký představy o jeho a svém budoucnu a najednou se to všecko prostě změní, okamžikem se to změní a s tou rodinou je potřeba pracovat, tu rodinu je potřeba podpořit, protože ta rodina je hrozně důležitou podporou. Může být hrozně důležitou podporou pro toho člověka, pokud se z toho samozřejmě nezhroutí, pokud je toho schopná, takže myslím si, že stejně tak, jak je důležité podporovat toho člověka, aby to zvládl, tak je prostě potřeba podpořit tu rodinu, protože ona neví, co bude dál. Já jsem mluvila o rodičích a dítěti, ale samozřejmě manželka, manžel, jehož partner prostě stal se mu úraz a on je nyní ochrnutý, mají děti, co bude dál, kdo se bude starat o rodinu, kdo bude dál plnit tu svou roli v rodině, jakým způsobem. Prostě to jsou všecko prostě strašně těžké otázky. Tam je jednak tou zoufalství z toho, co se stalo a samozřejmě ta nejistota, co bude dál.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paní doktorko, slyšel jsem, že se uvažuje o přehodnocení invalidních důchodů. Jak by se to případně dotklo paraplegiků?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
No, my jsme o tom tak jenom vzdáleně zasloužili, že se o tom jakoby trošičku začíná uvažovat, protože se šetří všude, kde se může, což je strašně důležité a nutné. A jako nemyslím si, že bychom mohli uvažovat tak, ať se šetří, jenom ať to na mě nedopadne, ale myslím si, že je nutné zvažovat, co ty dopady budou znamenat. Některé dopady uneseme, ale některé dopady jako například slyšela jsem úvahy na téma, no, tak když někdo má dobrou kompenzační pomůcku, třeba vozík, tak vlastně už jakoby mu ubylo kus jeho, já teď řeknu ošklivý pojem, který nemám ráda, slovo invalidita, které velmi nemám ráda, ale jakoby mu ubylo kus té invalidity, protože on jako sice nechodí, ale on už jezdí. Takže vlastně by se mohlo to, že má plný invalidní důchod, tak na základě nějakého bodového ohodnocení tohoto zdravotního postižení svého, to je lepší výraz než invalidita, tak jako by se mohlo pár bodů ubrat a on dostane třeba místo toho částečný. Já to teďka možná hrubě zkresluji, já doufám, že třeba ty úvahy už jsou pasé, že už prostě nejsou aktuální, to je strašná úvaha, protože tam ty pomůcky, ty samozřejmě jsou nesmírně důležité, ale zvládnou jenom kousíček, malý kousíček a ta situace toho člověka je prostě strašná oproti komukoli z nás. My jsme v Parapleti, řeknu to zase ošklivě, už hodně otrlí. Já dokonce, když jsem chodívala s kolegyní třeba po nemocnicích, kdysi s kolegyní vedoucí fyzioterapie, ergoterapie a viděli jsme takzvaně dobrého paraplegika, to znamená člověka, který ruce jsme věděli bude mít až prostě proběhne rehabilitace, bude mít v pořádku, ale nebude chodit, tak zatímco všichni, on, jeho rodina, často lékaři a všichni v tom viděli, ano, správně, je to prostě tragédie a je to strašný a jeho život se tragickým způsobem změnil, tak my jsme si říkali, no, zaplať Pán Bůh, mohlo to dopadnout hůř. Je to hrozný, ale prostě je to tak. Ale ve skutečnosti je to opravdu do života prostě strašná změna, strašný problém, se kterým ten člověk ne, že nastane, on se s ním vyrovná a je hotovo, není to tak, protože v průběhu doby tak, jak organismus stárne, tak ten člověk zase samozřejmě bohužel ztrácí mnoho z těch možností, který měl, mnoho z těch dovedností tak jako každý z nás, že jo, opotřebovává se tělo, klouby a tak. A tady to je, čím je ten člověk aktivnější, čím víc se snaží, když třeba chodí pár dní v týdnu do práce, když je aktivnější, vyvíjí aktivitu tím rychleji se ničí to tělo, opotřebovává.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proto pomáhá Centrum Paraple a neobejde bez pomoci vás, i našich posluchačů. Paní doktorko, nakonec připomeňme, jakým způsobem je možno darovat prostřednictvím DMS?
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Je možné, pokud někdo třeba teďka na základě našeho povídání si řekl, že by rád trošičku pomohl třeba naší stavbě, tak moc děkujeme a může poslat darovací SMS, takzvanou DMS ve tvaru DMS, jako Dáša, Milan, Standa, DMS mezera paraple na číslo 87777. A já bych ještě jednou chtěla moc poděkovat všem lidem, i firmám, kteří nám pomáhají i Českému rozhlasu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zbytek na www.paraple.cz. Mluvili jsme s doktorkou Alenou Kábrtovou. Děkujeme a na shledanou.
Alena KÁBRTOVÁ, ředitelka, Centrum Paraple
--------------------
Na shledanou a děkuji.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka