Přepis: Jak to vidí Ladislav Varadzin – 5. července 2019

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Krásné sváteční ráno, milí posluchači. Dnes je mým speciálním hostem pan doktor Ladislav Varadzin. Dobré ráno.

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Dobré ráno.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Dnešní státní svátek odkazuje k počátku našich národních dějin a vy jste zase svou archeologickou prací spojen s jedním z míst české státnosti s Vyšehradem. Je to místo, o kterém hovoří řada pověstí, ale je to i místo historické. Můžeme se v úvodu stručně zmínit o dějinách Vyšehradu?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Vyšehrad je pochopitelně místo pozoruhodné, přitažlivé. Asi každý, kdo kolem šel, tak musí ocenit jeho zvláštnost pozicí uprostřed Prahy v zalidněném městě. Ale když jste tam, tak máte pocit, že jste sice v městě, ale zároveň v nějakém zvláštním prostoru. Ta aura toho místa je nepochybně dána i jeho hlubokými dějinami. Je to hrad, který byl založen někdy v druhé polovině 10. století, někdy možná krátce po roce 950 nebo kolem roku 950. Čili jsme úplně v počátcích českého státu. Je ovšem pozoruhodné, že Vyšehrad patří mezi nejmladší hradiště, nebo hrady přemyslovské, jak tomu říkáme, ve středních Čechách. Čili už tato skutečnost sama o sobě naznačuje, že to místo mělo nějakou speciální úlohu na rozdíl od ostatních hradů, jako je Libušín, Budeč a podobně. My se snažíme jako archeologové spolu s historiky pochopit to zvláštní postavení Vyšehradu. Víme, že v druhé polovině 11. století zde buduje nový typ panovnické rezidence Vratislav II., který se stává v roce 1086 naším prvním korunovaným panovníkem. A ta královská rezidence se nenacházela na tom tradičním místě sídla českých panovníků na Pražském hradě, ale právě na Vyšehradě. Současně je Vyšehrad místem, kde se nachází jedna z nejstarších institucí. Je to knížecí a královská kapitula, která existuje nepřetržitě od 70. let 11. století na Vyšehradě. Je to také místo, na které se vrací Karel IV. a v rámci legitimizme své moci a své pozice mezi Přemyslovci nebo v tom českém panovnickém prostředí zde obnovuje rezidenci těch původně přemyslovských knížat. On jako Lucemburk, i když po matce tedy také Přemyslovec. Pak sledujeme prudký pád toho významu Vyšehradu. Takovou tvrdou ránu mu zasadilo husitské revoluční hnutí. 1420 dochází k plenění Vyšehradu. Členové kapituly prchají, panovnická rezidence je rozvrácena a v podstatě už nikdy nezískal ten význam, který měl ve středověku. Pak jeho význam spočíval spíš ve strategické poloze nad pražskou kotlinou. Z těchto důvodů je tam v 17. století založena barokní pevnost. To je ta, která mu vtiskla ten ráz, který má dneska s těmi cihlovými barokními hradbami. Ta pevnost v podstatě nikdy nefungovala, nesplnila svou úlohu, kterou měla, už třeba jen proto, že se vojenská technika měnila mnohem rychleji, než byl ten typ opevnění. Na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století byl proměněn ve veřejný parkový prostor, což je pro nás skvělé, protože na rozdíl od Pražského hradu, který byl srovnatelného významu s Vyšehradem v tom nejstarším českém státním období, tak... Když se podíváte na Pražský hrad, tak na něm vidíte ten nikdy neupadající význam, protože na něm se nachází palác vedle paláce, renesanční i barokní, monumentální stavby, což je krásné, ale všechno to znamená zánik těch archeologických situací. Vyšehrad tím, že jeho význam upadl... Tak se nám tam zachoval kus té nejstarší historie. To je naše práce, že se ji snažíme odhalit.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Už jsem hovořila o tom, že je Vyšehrad spojen s pověstmi a mýty. Co je pravdy na těch pověstech v době, kdy hledáme tu historickou pravdu?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Ono, když se řekne mýty a báje, to je takový konvolut různých povídání, které se hromadily v čase. Takže dnes, co se povídá o Vyšehradě... Každý si vzpomene na Šemíka a Horymíra, na Libuši, na řadu věcí. To jsou všechno věci, které se objevují poprvé buď v kronice Václava Hájka z Libočan, čili až v novověku, což je z poloviny populární četba. Ale třeba například o významu Vyšehradu v době té bájné kněžny Libuše... Tak to už nacházíme u kronikářů Karla IV. Nicméně, když se podíváme do bájí a mýtů, které zachytil Kosmas, čili o nějakých 200 let předtím, tak tam se Vyšehrad do souvislosti s Libuší vůbec nedostává. Podle Kosmova pojetí, které je to starší, Vyšehrad vzniká až po Pražském hradě, čili až poté, co kněžna Libuše věštila slávu Pražského hradu. Pražský hrad je vybudován, Praha je vybudována. Teprve až v souvislosti s dívčími válkami po smrti Libuše se poprvé objevuje u Kosmy existence nebo vybudování toho Vyšehradu, který ovšem Kosmas nazývá Chvrasten.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Nicméně nemusíme úplně zavrhovat ty pověsti...

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Rozhodně ne. Já si nemyslím, že úlohou vědce, někoho, kdo se pohybuje v osvícensko-racionálním světě... Že by ta úloha měla spočívat v tom, že by rozbíjel mýty a báje. Žijeme v době rozdělenosti racionálních a – řekněme – méně racionálních věcí. Ale to neznamená, že by jejich význam nebyl. Já se pravidelně setkávám s tím, kdy tam prochází školy v rámci exkurzí a učitelky samozřejmě dětem nevypráví letopočty, kdy Vratislav založil rezidenci ve stylu rezidence římských králů v Goslaru, ale povídají jim o Horymírovi a Šemíkovi, a těm dětem se to líp pamatuje a přijde jim to místo zajímavější. Myslím, že to je způsob, jak si osvojit ten prostor a jak si osvojit jinak docela složité české dějiny.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Teď se vrátím k té racionalitě a k vašemu archeologickému průzkumu, protože v posledních letech na Vyšehradě bylo několik docela zajímavých objevů. Ten začátek už je zhruba před 100 lety, ale v posledním desetiletí to našlo takový vrchol a jsou tam odkryté základy dvou zajímavých kostelů. Jednak Baziliky svatého Vavřince a potom ještě starší stavby překvapivého tvaru a velikosti. Čím je tak pozoruhodná ta stavba?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Bazilika svatého Vavřince, kterou jste zmínila, to je stavba... Představte si dobu zhruba kolem roku 1080. Je to pěkná pozoruhodná bazilika, kterou dnes lidé mohou navštívit. Lze si na kapitule vyžádat klíče a jít se tam podívat. Přes léto tam bývá provoz, že tam je otevřeno. Jsou to jen ruiny, ale je to pěkná stavba, pozoruhodná. Je to jedna z nejstarších raně románských staveb. Pak je tam ta druhá stavba, kterou jste zmínila a která se nachází pod jejími základy. To je samo o sobě taková pěkná ukázka dějin objevování, do kterého jsme se nějak zapletli, stali jsme se jeho součástí, protože ta stavba byla objevena už ve 20. letech, aniž by archeologové znali jejich význam. Oni pouze zmiňují, to víme z terénních deníků, které máme v archivu, že bylo objeveno nějaké starší zdivo a že mu budou věnovat nějakou pozornost. Ale pak už se v denících neobjevuje vůbec nic. Nikdy to nebylo publikováno, nikdy o tom nikdo nehovořil. A potom v 60. letech na to navázal doktor Nechvátal, můj starší kolega na Vyšehradě, který to zdivo odkryl a zdokumentoval ho a uvažoval, že se jedná o stavbu, která nepochybně musela být sakrální, protože byla zděná, což v tomto období nebylo zas tak běžné. Měla poměrně složitější půdorys, několikrát zalamované zdivo a nachází se v místě té baziliky, která potom na tom místě vznikla, té Baziliky svatého Vavřince. Navrhl, že by se mohlo jednat o stavbu v půdorysu řeckého kříže, řekněme. Takto to kolovalo literaturou do roku 2011, to už jsem byl já součástí těch výzkumů, a zjistili jsme, že je to složitější, že ta stavba má jižní apsidu, takže jsme navrhli jakousi rekonstrukci, že to musela být stavba nejspíš s centrální dispozicí, to znamená, podle svislé osy organizovaná ta hmota té stavby v půdorysu. Navrhli jsme, kdy by se asi mohla nacházet východní apsida a severní apsida, a to jsme přednesli mezi kolegy v odborném prostoru, v odborných publikacích. To to vzbudilo určitý ohlas. Na jedné straně pozitivní, na druhé straně kritický, protože by to znamenalo, že ta stavba je úplně neobvyklá v českém prostředí a příliš velká. My jsme si řekli – buď máme pravdu my, nebo mají pravdu kritici. Takže se nám podařilo získat peníze s pomocí Magistrátu hlavního města Prahy a také vyšehradské kapituly, kteří přispěli. Položili jsme sondu, výkop do té námi předpokládané, rekonstruované východní apsidy, kterou do té doby nikdy nikdo nenašel. Byli jsme nadšení, když se nám po několika týdnech podařilo najít tu východní apsidu s přesností asi 20 centimetrů. Pak už zbývala jen další etapa, ta proběhla v roce 2018, kdy jsme díky Grantové agentuře ČR mohli dokončit ten výzkum. Doložili jsme severní apsidu, zjistili jsme přesně, kde má ta stavba loď, tu hlavní část, a opravdu můžeme potvrdit – je to stavba mimořádně velká, zhruba 300 metrů čtverečních v interiéru. To je na dobu kolem roku 1000, do které tu stavbu klademe, mimořádně velká stavba. Současně její základy jsou velice mohutně budované, čili to znamená existenci nějaké velké nadzemní části. Ta samozřejmě dneska neexistuje.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Jiná taková stavba u nás v té době neexistuje?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Nic takového ne, a dokonce dosud prvenství mezi centrálami – jak jsem zmínil ten pojem styly s centrální dispozicí, obvykle jsou to rotundy v českém nebo ve středoevropském prostředí, v západoslovanském prostředí – v raném středověku, pokud jde o velikost, měla Rotunda svatého Víta na Pražském hradě. To je ta stavba, kterou budoval Václav, později sv. Václav, kníže Václav, která patřila k největším v západoslovenském prostoru. A ta stavba na Vyšehradě, jak se ukázalo, je asi o 40 % větší.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Ve svátečním ránu hovoříme s archeologem panem doktorem Ladislavem Varadzinem. A dobrali jsme se zajímavých objevů na pražském Vyšehradě. Stavba, o které jsme hovořili, nese byzantské rysy...

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Neřekl bych přímo, že nese byzantské rysy, i když ono to zaznělo tehdy při té popularizaci zejména v r. 2014, kdy jsme objevili tu jižní apsidu... Jde o to, že tato stavba, jak už bylo řečeno, je neobvyklá svým typem půdorysu. Tyto svatby se objevují, ale dál od našeho území. Najdeme je například v západoevropském prostoru, najdeme je ve Franské říši, najdeme je v Podunají, na území dnešního Maďarska je jedna taková stavba, o něco méně starší, než je ta vyšehradská. Jsou ojediněle rozptýlené v tom 10., 1. polovině 11. století po Evropě, ale když jdeme směrem ke Středomoří, tak těch staveb výrazně přibývá.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Já se zeptám v souvislosti s dnešním svátkem, jestli je možné, že tato stavba nějak odkazuje k působení Cyrila a Metoděje, k téhle té staroslovanské misi...

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Osobně se domnívám, že ne. Dneska jsme se šli podívat, jestli ve velkomoravském prostoru se nenacházely – buď přímo v té Velkomoravské říši, kde Cyril a Metoděj působili, nebo v jejím bližším okolí – takovéto stavby. A ne. Architektonicky jsou to stavby odvozené spíš z prostoru Východofranské říše.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Už jsme tady zmínili ty dva proudy – západní a východní. Ona i christianizace, příchod křesťanství, v našich zemích měla takové ty dva proudy – iroskotskou misi a tu staroslověnskou misi. Jak vy z pohledu archeologa a historika vidíte působení tady těch dvou proudů? Byly to proudy spíše soupeřící nebo doplňující?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Mně se jako specialistovi na Vyšehrad těžko k tomu vyjadřuje. Jak jsem říkal, vyšehradské pozůstatky pocházejí až z té druhé poloviny 10. století... Ale nějakým způsobem se samozřejmě účastním diskuze nebo výzkumů tady těchto věcí... Nepochybný význam velkomoravské tradice, řekněme hlavně metodějské, tady je. Je tady odkaz toho Metodějova arcibiskupství, což byla politická karta i v pozdějších obdobích, v době, kdy už Velká Morava dávno neexistovala. Díky tradici, díky založení toho misijního arcibiskupství byla možnost vznášet ten nárok třeba ze strany českých panovníků na tuto skutečnost. Víme, že i v Salcburku vznášeli nároky na to dědictví tohoto arcibiskupství. Současně ale víme, že za Svatopluka na Velké Moravě dochází k vyhnání kněží této liturgie, byzantské řekněme, detektivové metodějovské, a jsou přizváni kněží západní, latinské liturgie. A v této fázi, v této podobě se ta Velkomoravská říše hroutí a její tradice se přenáší mj. také do Čech, do tehdy vznikajícího přemyslovského prostředí, na konci 9. a na počátku 10. století. A řada z těchto kněží neměla uplatnění, takže nepochybně po nich byla poptávka i v tom českém prostředí. Určitě to z velké části byli kněží latinské orientace. Ale je možné, že ti vyhnaní Metodějovi žáci mohli také nalézt uplatnění v tom prostoru českém. Ale to je velká diskuze, protože ona má dodnes, kupodivu, politický význam. Je to otázka už jenom pod vlivem dramatického 20. století, vlivu Sovětského svazu a východního bloku. Byla tendence umenšit ty východní vlivy, jako by to souviselo s 10. stoletím. Faktem je, že Sovětský svaz a tady ten východní blok hodně tlačily na hledání souvislostí českých zemí směrem na východ. A jaksi opomíjel ty vztahy na západ... Myslím si, že už není dneska potřeba to takhle brát. Je potřeba se na to podívat věcně. Jsou historikové, kteří tvrdí, že kontakty s východem byly nevýznamné, bezvýznamné, nebo s jihovýchodem... Jsou naopak specialisté, zejména slavisté, znalci textů atd., kteří ukazují, že dosud jsme pořádně nepochopili ten význam těch vztahů směrem na jihovýchod do oblasti Bulharské říše, do oblasti Kyjevské Rusi. Ale mně na tom přijde zajímavé to, že se nacházíme skutečně dodnes na pomezí mezi těmito dvěma světy. A tím, že se přikloníme k jedné nebo druhé straně, si nepomůžeme. Je potřeba se tím zabývat opravdu objektivně.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Cyril a Metoděj byli vyhlášeni také spolupatrony Evropy. A je pravda, že když o nich hovoříme, tak teď jsme vyjmenovali řadu států Evropy na východ i na západ v jejich souvislosti. A když se podíváme na ten počátek vzniku českého státu, jak jsme si stáli uprostřed slovanských zemí a uprostřed Evropy kulturně, politicky, hospodářsky?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Já se domnívám, že české země nebo to, co se podařilo budovat Přemyslovcům, a první historicky známý Přemyslovec je Bořivoj na konci 9. století, je taková laboratoř výzkumu vzniku nějakého raně středověkého křesťanského státu v Evropě. Je tady dána jasná geografická vymezenost toho prostoru Bohemie, jak je to v latinských pramenech, tento prostor dnešních Čech, jak je nazýván, což je teda podstatný rozdíl třeba s Polskem nebo v oblasti Německa. To jsou geograficky ne úplně dané prostory. Současně se zdá, že ten český prostor byl etnicky poměrně homogenní. Dále je tady zajímavé, že se podařilo spojit ty různé kliky a zájmy určitě do značné míry kmenového charakteru Přemyslovci. Přesvědčit ty ostatní, aby se stali součástí jakéhosi jejich projektu moci. Nepochybně našli způsob, jak přesvědčit i ostatní, že to je pro ně taky prospěšné, aby se podmanili jejich moci. Ale ten proces nebyl jednoduchý. On trval v podstatě jedno století, řekněme. Celé 10. století, možná až do počátku 11. století, bylo dobou, kdy ty různé vlivové skupiny na jedné straně spolupracovaly s Přemyslovci, jiné zase ne. Je to prostě úžasný příběh, který má spoustu peripetií, o kterých by se tady dalo mluvit hodiny. Ale nakonec se podařilo vybudovat poměrně silný celek. Už někdy v době Boleslava I., který je někdy nazýván tvůrcem, zakladatelem českého státu. Já to beru jenom jako takový slogan, když to někdo říká, protože není možné, aby byl jeden člověk zakladatelem státu. Ale faktem je, že ten Boleslav I. udělal hodně věcí. Podařilo se mu realizovat spoustu jeho plánů, na které se potom odkazovalo v dalším období. Když už ne ideologicky, protože on byl tím bratrovrahem, tak v tom praktickém slova smyslu. Například do této doby čeští numismatikové datují (do doby Boleslava I.) první české mince. Jsou to nejstarší ražby na území západních Slovanů. To znamená podpora obchodu... Rozumíte, to vědomí, že se bude někde shánět stříbro, které se bude centrálně razit, bude tam opis, odkud ta mince pochází, jméno panovníka, jsou tam nějaké znaky, panovník je vyobrazen... Tento propagační nástroj a současně ekonomický nástroj... Tento nápad v tom opravdu dost primitivním prostředí, přiznejme si, byl úžasný. Podařilo se mu konsolidovat obchod, získat nad ním kontrolu. Zřejmě ne nadarmo Ibráhím ibn Jákúb, který navštívil Čechy a také Prahu v 60. letech 10. století říká, že Praha je nejvýznamnějším trhem Slovanů.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Když vás tak poslouchám, tak člověk si řekne, proč se zajímat o dějiny naší země před tisíci lety, co nám mohou říct, ale zřejmě řešili podobné otázky, které řešíme o tisíc let později my.

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Vy jste úplně přesně vysvětlila, proč se tím člověk zabývá. My si myslíme, že v té historii najdeme odpověď na naše otázky, ale nikdo neví, jestli je to pravda. Ale naše evropská mentalita je taková, že bez té historie nenajdeme ani základní hodnotové argumenty. My se potřebujeme, ať už tam najdeme odpovědi na naše otázky, nebo ne, tou historií zabývat. Je součástí našeho uvažování.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Dnešním svátečním hostem je pan doktor Ladislav Varadzin. Já bych se zase zpátky vrátila k Vyšehradu. On je a byl v historii chápán jako symbolické místo. Vy už jste zmínil Karla IV., který tam znovu obnovil některou symboliku, stejně tak v době obrození tam vzniká pohřebiště Slavín, kde jsou významní muži a ženy našeho národa. Jedna část symfonické básně Bedřicha Smetany se jmenuje Vyšehrad... Ještě v jiné době historie ještě jiné momenty byly, kdy byl Vyšehrad takto symbolicky chápán?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Myslím si, že jste to řekla přesně. Je to ta doba Karla IV. a potom národní obrození. Ale ještě bych tady doplnil období přemyslovské. My totiž víme, opět díky Kosmovi, jednomu z mála poměrně spolehlivých informátorů a rozhodně znalců českého prostředí... Ten uvádí, že na Vyšehradě se nacházely střevíce Přemysla Oráče. A ony tam skutečně byly. My je pak máme zachyceny ve 13. století. Tomáš z Pávie zmiňuje, že při korunovaci českých panovníků jsou tyto střevíce ukazovány. A současně se objevují v karlovském období v souvislosti s jeho představou o korunovaci českých panovníků do budoucna. Takže ty střevíce tam byly. Po Karlu IV. už mizí. Zanikly při tom husitském plenění... Co se s nimi stalo, nevíme. Možná, že jednou najdeme nějakou krabičku a v ní budou rozpadlé lýčené střevíce... Ale vezměte si: Taková nějaká banalita jako lýčené střevíce se ukazovaly při panovnických intronizacích, při korunovacích... Ten význam spočíval nejspíš v tom, že oni odkazovali na tu legendu o vzniku Přemyslovců, kterou uvádí už Kosmas a objevuje se i v Kristiánově legendě. Jakési náznaky této legendy... Ta skutečnost, že jste měla něco hmotného, čím dokládáte tu reálnost toho příběhu, který se jinak traduje jenom ústně, byla strašně důležitá pro ten politický rituál. Podstatou je, že moc, jak si to představovali marxisté nebo ten vulgární marxismus, je založena pouze na ekonomickém ovládání nebo na síle... To není pravda, protože takovýto útvar se může změnit maximálně v diktaturu, která se při jakémkoliv zaváhání té moci rozpadne. Nikdo nemá potřebu být součástí tohoto systému. Ten systém se musí stát recipročním, musím být zajímavý pro celou tu obec. Proto se ta panovnická legitimace musí prezentovat. Prezentuje se lýčenými střevíci, ale prezentuje se třeba také architekturou, prezentuje se rituály moci, které se vždycky účastní velká část tehdejší veřejnosti. Čili je to vzájemný vztah. A my na pozadí těchto procesů, které jsou archeologicky zachytitelné (to je důležité, proto my se zabýváme architekturou na Vyšehradě, mimo jiné – protože pro nás to nejsou jenom stavby, ale je to pro nás součást těch politických rituálů, ty reprezentační stavby) ... Odkrývá se nám tím příběh, jak ta moc hledala společnou řeč s tou obcí, postupně vznikající obcí, Čechů. Tím vzniká ten stát.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Takže takový státní svátek, který odkazuje k nějakým počátkům naší země, by mohl být takovým dnem, kdy si připomínáme tady tohle to symbolické jednání a nasáváme do sebe takovou tu zdravou tradici... A může tím růst i zdravé sebevědomí?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Určitě. Vy jste zmínila to hledání něčeho v minulosti. Podle mě je důležité, aby to fungovalo v současné době, v současné politice, a teď nemluvím jako archeolog, říkám svůj občanský názor. Je velice důležité, aby politická moc nacházela společný jazyk s potřebami, představami společnosti. Nevystačíme si pouze s manipulací buď z jedné, nebo z druhé strany, ale je potřeba najít společnou řeč, komunikovat spolu v nějakých, řekněme, důstojných politických rituálech.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Už nám čas velice rychle ubývá... Ale přesto bych se ještě znovu vrátila na Vyšehrad, který znáte velmi dobře. Když se tam jen tak přijdeme projít, tak možná si nepovšimneme těch nejzajímavějších věcí. Kdybyste mohl ve stručnosti říci, jakých nejdůležitějších momentů na Vyšehradě si můžeme povšimnout (a stojí za to si jich povšimnout) ...?

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Pochopitelně samotná poloha, situace toho Vyšehradu. Jděte se podívat na vyhlídku... Nejenom směrem na Pražský hrad, tam jdou všichni. Tam je taková malá branka vedle Galerie Vyšehrad. Tam vidíte výhled na Vltavu směrem na jih. Vidíte jasně, že ta skála, která původně zasahovala přímo do Vltavy... Dneska tam je ta navigace, projíždí ta cesta, to je počátek 20. století, ale předtím se ta skála zachovala přímo do vody... Ta ostrožna vyšehradská... Ostroh... Byl takovou branou, bariérou před vstupem do pražské Koruny... To je jedna z důležitých věcí. Ta topografie, jak my tomu říkáme. Projděte se po Vyšehradě a rozhodně navštivte Baziliku sv. Vavřince. Klíč je na vyžádání v kapitule... Jděte se podívat na románský most. To je taková nenápadná díra v zemi, na akropoli, která je zamřížovaná. Musíte sejít po schůdkách takové mříže a dovnitř se podíváte na jakási zdiva... Zjistíte, že koukáte dovnitř mostu. Musíte si to pořádně prohlédnout, než pochopíte, že koukáte na most. Je to nejstarší kamenný most ve Střední Evropě. A byl nepochybně součástí té panovnické rezidence Vratislava II.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Já vám moc děkuji, že jste nám dal takový vhled do naší nejranější historie a upozornil nás i na zajímavosti na Vyšehradě.

Ladislav VARADZIN, archeolog:
Já vám děkuji za pozvání. Pěkný den.

Angelika Ivana PINTÍŘOVÁ, řádová sestra:
Mým hostem byl dnes pan doktor Ladislav Varadzin, archeolog a specialista na pražský Vyšehrad. A s vámi, milí posluchači, se loučí také boromejka sestra Angelika. Přeji vám všem krásný sváteční den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.