Povídání o fotbalu ze San Marina
Jedenáct minut po deváté hodině přichází v dopoledním Radiožurnálu na řadu fotbal, fotbalistům ze San Marina je co závidět, přestože jedenáctka z tohoto státečku složená z amatérů v drtivé většině případů prohrává. Během včerejšího kvalifikačního zápasu s Českou republikou se o tom Zblízka přesvědčil Jaroslav Plašil.
Jaroslav PLAŠIL, San Marino:
Byli jste někdy ve zhruba třicetitisícovém městě a zároveň jste tam navštívili divizní utkání? Tak to už asi víte, jak to vypadá, když hraje sanmarinský národní tým, alespoň takový pocit jsem na stadionu s atletickou dráhou a drtivou většinou volných sedaček v pětitisícovém hledišti získal, tedy pominuli některé detaily. Nikdo tu nefandí a zároveň ani nenadává a jiné je samozřejmě také to, že třeba před utkáním Česká Lípa Rakovník nenastoupí na tartanový ovál bezmála stovka muzikantů, která dokráčí do středu hřiště a spustí státní hymny. To, že moc Sanmariňanů do hlediště nechodí, a to, že během zápasu prakticky vůbec nefandí, ještě neznamená, že se jim fotbal nelíbí. Ba právě naopak, zápasy národního týmu jsou prý v zemi hodně sledované. "Odhaduji, že bude zápas doma u televizorů nebo v barech sledovat až pět tisíc lidí," říká mi ještě před utkáním ve své komentátorské kabince Robert Kiesa z televizní redakce sanmarinské RTV, což je tedy celkem dost, vzhledem k počtu obyvatel to znamená, že se dívá každý šestý obyvatel tohoto ministátu, přestože skoro jistě ví, jak utkání dopadne. "To je úplně v klidu, prohráváte mezinárodní zápasy, no a co, opravdu to není něco, co by tu lidi nějak rozčilovalo. Víte, oni mají sport hodně rádi," a obzvlášť fotbal, což poznáte skoro pokaždé, když se s někým na toto téma bavíte, i když u rozhlasového kolegy z RTV Elii Goriniho se to tak nějak předpokládá. A tak můžu i načerpat informace, které se hodí, nabízet zajímavosti o českých fotbalistech je tady nošením dříví do lesa, vždyť ještě nedávno platilo, že celá obranná čtveřice hrála v italské sérii A, kterou tady v San Marinu hojně sledují, včetně tedy Goriniho. "Grygera Juventus, Rozehnal Lazio, Ujfaluši hrál ještě loni za Fiorentinu a Jankulovski nastupuje v Miláně. Já jsem velký fanda Juventusu, jako ostatně většina Sanmariňanů a tak mám nejradši Grygeru." Stejně tak jako Gorini ale znají české hráče i malí kluci. Giuseppe /nesrozumitelné/ z mládežnického týmu San Marina by dal z hlavy během pár vteřin dohromady celou optimální jedenáctku. "Jankulovski, Rosický, Baroš, Čech," říká desetiletý školák, který hru obou týmů stejně jako jeho vrstevníci doma u televizorů po celý zápas určitě bedlivě sledoval. Amatérský tým San Marina totiž ve svém volném čase trénuje JeanPaulo Mazza, jinak učitel na prvním stupni a tak je jasné, že se ve škole mluví po zápase hlavně o fotbale. "Ano, je to tak, po utkání mluvíme hodně o fotbale, teď tedy o českých hráčích, protože děti je znají. Jsou většinou fandy Juventusu nebo Milána a tak mají velmi dobré znalosti." Prozrazuje na své žáky učitel, trenér Mazza, který je zrovna tak pyšný i na své svěřence, byť skoro pořád prohrávají. "Jsem na své hráče opravdu pyšný, i když se to může zdát po výsledku 0:3 divné, ale odehráli jsme, myslím, povedený zápas. O kvalitách českých fotbalistů dobře víme, řadu z nich známe z Itálie, takže jsme věděli, že to budeme mít hodně, hodně těžké." Říká smířeně jeden ze zdejších sportovních nadšenců JeanPaulo Mazza. Na nic se nevymlouvá, nikomu nic nevyčítá a během rozhovoru se stále směje. Ví, že mu budou i přes porážku ve škole děti i kolegové gratulovat. Trénovat nebo hrát fotbal tady musí být radost. Jaroslav Plašil, Radiožurnál, San Marino.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.