Povídání o fotbalu ze San Marina

20. listopad 2008
Zblízka

Jedenáct minut po deváté hodině přichází v dopoledním Radiožurnálu na řadu fotbal, fotbalistům ze San Marina je co závidět, přestože jedenáctka z tohoto státečku složená z amatérů v drtivé většině případů prohrává. Během včerejšího kvalifikačního zápasu s Českou republikou se o tom Zblízka přesvědčil Jaroslav Plašil.

Jaroslav PLAŠIL, San Marino:
Byli jste někdy ve zhruba třicetitisícovém městě a zároveň jste tam navštívili divizní utkání? Tak to už asi víte, jak to vypadá, když hraje sanmarinský národní tým, alespoň takový pocit jsem na stadionu s atletickou dráhou a drtivou většinou volných sedaček v pětitisícovém hledišti získal, tedy pominuli některé detaily. Nikdo tu nefandí a zároveň ani nenadává a jiné je samozřejmě také to, že třeba před utkáním Česká Lípa Rakovník nenastoupí na tartanový ovál bezmála stovka muzikantů, která dokráčí do středu hřiště a spustí státní hymny. To, že moc Sanmariňanů do hlediště nechodí, a to, že během zápasu prakticky vůbec nefandí, ještě neznamená, že se jim fotbal nelíbí. Ba právě naopak, zápasy národního týmu jsou prý v zemi hodně sledované. "Odhaduji, že bude zápas doma u televizorů nebo v barech sledovat až pět tisíc lidí," říká mi ještě před utkáním ve své komentátorské kabince Robert Kiesa z televizní redakce sanmarinské RTV, což je tedy celkem dost, vzhledem k počtu obyvatel to znamená, že se dívá každý šestý obyvatel tohoto ministátu, přestože skoro jistě ví, jak utkání dopadne. "To je úplně v klidu, prohráváte mezinárodní zápasy, no a co, opravdu to není něco, co by tu lidi nějak rozčilovalo. Víte, oni mají sport hodně rádi," a obzvlášť fotbal, což poznáte skoro pokaždé, když se s někým na toto téma bavíte, i když u rozhlasového kolegy z RTV Elii Goriniho se to tak nějak předpokládá. A tak můžu i načerpat informace, které se hodí, nabízet zajímavosti o českých fotbalistech je tady nošením dříví do lesa, vždyť ještě nedávno platilo, že celá obranná čtveřice hrála v italské sérii A, kterou tady v San Marinu hojně sledují, včetně tedy Goriniho. "Grygera Juventus, Rozehnal Lazio, Ujfaluši hrál ještě loni za Fiorentinu a Jankulovski nastupuje v Miláně. Já jsem velký fanda Juventusu, jako ostatně většina Sanmariňanů a tak mám nejradši Grygeru." Stejně tak jako Gorini ale znají české hráče i malí kluci. Giuseppe /nesrozumitelné/ z mládežnického týmu San Marina by dal z hlavy během pár vteřin dohromady celou optimální jedenáctku. "Jankulovski, Rosický, Baroš, Čech," říká desetiletý školák, který hru obou týmů stejně jako jeho vrstevníci doma u televizorů po celý zápas určitě bedlivě sledoval. Amatérský tým San Marina totiž ve svém volném čase trénuje JeanPaulo Mazza, jinak učitel na prvním stupni a tak je jasné, že se ve škole mluví po zápase hlavně o fotbale. "Ano, je to tak, po utkání mluvíme hodně o fotbale, teď tedy o českých hráčích, protože děti je znají. Jsou většinou fandy Juventusu nebo Milána a tak mají velmi dobré znalosti." Prozrazuje na své žáky učitel, trenér Mazza, který je zrovna tak pyšný i na své svěřence, byť skoro pořád prohrávají. "Jsem na své hráče opravdu pyšný, i když se to může zdát po výsledku 0:3 divné, ale odehráli jsme, myslím, povedený zápas. O kvalitách českých fotbalistů dobře víme, řadu z nich známe z Itálie, takže jsme věděli, že to budeme mít hodně, hodně těžké." Říká smířeně jeden ze zdejších sportovních nadšenců JeanPaulo Mazza. Na nic se nevymlouvá, nikomu nic nevyčítá a během rozhovoru se stále směje. Ví, že mu budou i přes porážku ve škole děti i kolegové gratulovat. Trénovat nebo hrát fotbal tady musí být radost. Jaroslav Plašil, Radiožurnál, San Marino.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jpa
Spustit audio