„Po návštěvě na jatkách jsem byla tři týdny nemocná,“ popisuje spoluautorka dokumentu o životě zvířat ve velkochovech

Kdy vznikla myšlenka zachytit ve filmu to, co se děje na jatkách, a s jakým cílem?

Lukáš Vincour: Pro mě rozhodnutí natočit tento film bylo po zhlédnutí podobného australského dokumentárního film Dominion. Jelikož šířím životní styl za osvobození zvířat, tak jsem ho ukazoval všem svým známým, rodině… Všichni z toho byli zděšení, ale tvrdili mi, že u nás se to přece nemůže dít. To byl hlavní impuls.

Věra Mikušová: Když jsem se šla jako veganka poprvé podívat na humánní porážku na jatkách, čekala jsem, že tam uvidím něco, co bude únosné. Odcházela jsem odtamtud neschopná jakéhokoli slova a tři týdny jsem byla nemocná. Pak jsme začali úzce spolupracovat na Svědectví a s organizací Zvířata nejíme.

Ve filmu jsme mimo jiné svědky svévolného a brutálního zacházení, kdy zaměstnanci do zvířat mlátí tyčemi, kopou a tak dál. Setkávali jste se s tím často, nebo spíš výjimečně?

Lukáš Vincour: Z mého pohledu je brutální i samotný život zvířat, který jsou nucena žít. Pokud se nikdo nedíval – u skrytých kamer – bylo brutální chování velice časté. Běžnou praxí je zabíjení malých a slabých zvířat třeba úderem o zem nebo o hranu. Našli jsme třeba polomrtvé kuře v popelnici, pohozené krávy za halami velkochovů, které tam byly často několik dnů a čekaly na to, až je odvezou. Viděli jsme opravdu hodně brutalit.

Věra Mikušová: V mobilu mám teď video z dnešního rána, kde mlátí do zvířat tyčí. V jednom chovu jsme našli tyč, která měla na konci zahnutý hřebík. Z toho je vidět, že lidé si pomáhají různě, protože ta zvířata jsou obrovská a mají strach – nechtějí jít na to místo, protože ví, že jim tam může hrozit nebezpečí a snaží se uniknout. Zákon upravuje třeba používání elektrických obušků, které se smí používat, i používání tyčí. Takže je to běžné, a je to dokonce legální a zákonem upravená praktika.

Lukáš Vincour a Věra Mikušová, autoři dokumentu Svědectví - Pravda, která měla zůstat skryta|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

Jaké jsou dosavadní reakce diváků?

Věra Mikušová: Reakce jsou různé. Lidé, kteří Svědectví sledují od začátku, jsou rádi, že je film venku. Podle zpětné vazby, kterou mám, jsou rádi za zpracování, to jakým způsobem je dokument detailní. Ale na druhou stranu z reakcí některých diváků, kteří třeba nejsou vegani a film viděli, jsem trochu zklamaná, protože se tam projevuje taková typická lidská vlastnost, a to že přenášíme zodpovědnost za své chování na druhé.

Takže vlastně i lidé, kteří se do detailu seznámili s utrpením těch zvířat, odchází z kinosálu s myšlenkou, že za to mohou jiní. A to je pro mě osobně velké zklamání, protože si málokdo uvědomuje, že opravdu on to má ve svých rukou a on nebo ona to může ukončit a změnit.

Filmem provází hlas známého producenta, scénáristy a režiséra Petra Vachlera, který prohlásil, že když film viděl poprvé, musel ho po dvaceti minutách vypnout. Neobáváte se, že utrpení zvířat na plátně odradí větší množství diváků?

Lukáš Vincour: Dokument určitě není hezká podívaná, ale je to realita toho, co se děje uvnitř chovů. Myslím, že lidi, kteří tohle podporují, by před tím neměli zavírat oči a měli by se na film podívat. Protože pokud by to nebylo dobré pro jejich oči, tak jak by to mohlo být dobré pro jejich žaludek? 

V čem spatřují tvůrci příčinu krutého chování ke zvířatům? Mají se v biochovech zvířata lépe? Jak se ke zjištěním staví Státní veterinární správa? A co by podle tvůrců měli lidé dělat, aby se situace změnila? Poslechněte si celý rozhovor.