Petráček: Rozdíl mezi paralympiádou v Riu a v Tokiu byl velký. Obě ale byly krásné a užil jsem si je
Hostem sportovní talkshow Páteční finiš Kateřiny Neumannové je zlatý medailista z paralympijských her v Riu v roce 2016 a stříbrný medailista z paralympijských her v Tokiu Arnošt Petráček. Jak to vypadá s jeho možným startem na paralympiádě v Paříži? Jak vzpomíná na své dětství, které trávil na jihu Čech? Kde jsou jeho rezervy? A jak dobří jsou jeho soupeři? Poslechněte si celý rozhovor!
Arnošte, ty jsi letos získal stříbro na paralympijských hrách v Tokiu. Jsi už zpět v přípravě, nebo ještě odpočíváš?
Už jsem zpět v přípravě, ale je to takové udržovací. Vzhledem k tomu, že se blíží konec roku, tak už žádné závody nemáme a sezona nám začíná až příští rok. Je potřeba se ale udržovat, chodit na tréninky, cvičit a zkoušet nové věci. Například já jsme teď začal na trénincích plavat s packami, takže se snažím dělat jiné pohyby a pohybovat se rukama, protože i ruce, byť mám vrozenou vadu, se snažím zapojovat.
Čtěte také
Když srovnáš předávání medailí na paralympijských hrách v Tokiu a v Riu, jaký byl rozdíl?
Letos to bylo hezké, protože jsem měl na vyhlašování osobní trenérku a ona mi předala tu medaili sama. Byl to zajímavý ceremoniál. Covidová situace je pro všechny náročná, museli jsme se testovat a podobně.
Oproti Riu jsme byli velmi smutní, že byly prázdné tribuny, ale zároveň jsme věděli, že nám všichni fandí u televizních obrazovek. Poprvé byl vysílán přímý přenos mého finálového závodu. Myslím si, že rozdíl tam byl, ale i tak to byla nádherná paralympiáda. Organizátoři to zorganizovali výborně, nebyl tam žádný problém. Obě byly krásné, obě jsem si maximálně užil.
Tobě se dostalo obrovské cti a byl jsi vlajkonošem české výpravy před zahájením her. Jaké pocity to byly?
Bral jsem jako velkou poctu, že můžu nést naši krásnou českou vlajku. Samozřejmě bych hrozně rád poděkoval všem sportovcům, kteří mi dali hlas. Poprvé v historii si mohli zvolit svého vlajkonoše a vlajkonošku. Jsem rád za to, že jsme mohli jít s Evou Datinskou, která sportuje strašně dlouho a mohli jsme být vedle sebe. Pro mě to bylo poděkování.
Kolik závodů jsi v Tokiu plaval?
Plaval jsem tři disciplíny – 50 metrů znak, 50 metrů volný způsob a 50 metrů motýlek. Ten hlavní závod na 50 metrů znak byl až poslední závodní den, takže jsem byl velmi rád, že jsme se mohl rozplavat a mohl jsem si vyzkoušet tu závodní vodu. Bylo to fajn.
Související
-
Paralympiády jsem si vždy užíval, ale z Tokia jsme se do Česka vracel rád, popisuje medailista Kisý
„Sport jsem nedělal kvůli tomu, abych měl medaile. Dělal jsem to hlavně proto, abych po úrazu něco dělal, protože jsem sportoval i před ním,“ říká Aleš Kisý.
-
Před jedenácti lety skončila Musilová na vozíku. Letos na hrách v Tokiu získala dva cenné kovy
„Baví mě ten výstřel. Když ten šíp opravdu procítíte, víte, kam chcete směřovat, tak to letí, kam chcete. To je na tom nejkrásnější,“ vysvětluje paralympionička Musilová.
-
Lukostřelec Drahonínský získal v Tokiu další medaili. Ke stříbru přidal zlato z individuální soutěže
„Jel jsem dál k dalšímu šípu, další krok, další rutina a naštěstí to vyšlo. Turci jsou neskutečně připraveni,“ popisuje po předávání medailí ve vysílání Radiožurnálu Sport.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
