Petr Holub: Kdo hledá ekonomické důvody pro euro, jen zdržuje
S eurem nemůžeme spěchat, protože většina lidí ho odmítá. Tento názor má v politických kruzích široký ohlas, za svůj ho přijal i ministr financí Zbyněk Stanjura. Tento názor nedává na první pohled žádný smysl. Právě v případě eura nemají lidé příliš jednoznačné názory. Podíl občanů, kteří jsou pro společnou měnu, se totiž zvětšuje nebo klesá podle toho, jak tazatelé formulují svou otázku.
Spojovat přijetí eura s průzkumy veřejného mínění má přesto hlubší smysl. Upozorňuje se tím, že při rozhodnutí o vstupu do eurozóny nehraje ekonomika zvláštní roli, mnohem důležitější je politika.
Čtěte také
Na neurčitost průzkumů o euru upozornilo šetření serveru Seznam Zprávy. Společnou měnu by uvítalo 60 procent dotázaných, z toho 40 procent do deseti let. Zbylých 40 procent ho odmítá. Přitom existují průzkumy, podle kterých si euro přejí čtyři, nebo dokonce jen dva Češi z deseti. Postoj k euru totiž určuje položená otázka. Pokud se zeptám, jestli dotyčný chce euro co nejdříve, pak opravdu souhlasí jen 20 procent.
S určitou nadsázkou platí, že přesvědčit většinu Čechů pro euro je jenom otázkou marketingu. Stačí se politicky rozhodnout, jestli tento marketing použít.
Věčně zdržovat nepůjde
V každém případě není nutné před vstupem do eurozóny složitě přemýšlet, jestli se to ekonomicky vyplatí. Společná měna ekonomiku jistě ovlivní, nelze však předem zjistit, jestli to bude mít kladný, nebo záporný přínos. Na přelomu století například přijali euro Irové a Řekové.
Čtěte také
V obou státech si povšimli, že z pozice členů eurozóny se mohou půjčovat velké peníze za nízký úrok a mohutně se zadlužili. Následný finanční krach vedl v Řecku k tak hluboké krizi, že se ekonomika dodnes nestihla vrátit na úroveň před eurem. V Irsku zkrachoval trh s realitami a bezmála i banky, zároveň se však stalo evropským přístavem pro americké technologické firmy, jejichž investice vedly k tomu, že se ekonomický výkon zvýšil na trojnásobek.
Chudé pobaltské země přijaly euro po finanční krizi z roku 2008 a dvě z nich, tedy Estonsko a Litva, se svou hospodářskou výkonností i úrovní spotřeby dotáhly takřka na evropskou úroveň.
Ovšem Slovensko a Slovinsko, které do eurozóny vstoupily o pár let předtím, ekonomiku s eurem zabrzdily. Jejich hospodářský výkon se k evropskému průměru přestal blížit, Slováci se dokonce začali vzdalovat.
Čtěte také
Těžko proto definovat pravidlo, co čeká státy, které přijmou euro, aby se přiblížily vyspělé Evropě. Společná měna může být příležitostí se propojit s globálními trhy a zvýšit prosperitu, může se však stát nebezpečnou hračkou, která ještě prohloubí potíže. Pak záleží na tom, jestli má člověk odvahu se do dobrodružství s eurem pustit, anebo jestli dá přednost opatrnosti.
Lze to celé říci jednou větou: jednoznačné ekonomické důvody pro přijetí neexistují, nejsou však ani proti němu. Kdo tvrdí něco jiného, chce prostě jen zdržovat.
Nebo jak upozornil Ladislav Minčič z Hospodářské komory, debata o ekonomických výhodách eura odvádí pozornost od toho, v jakém politickém kontextu o euru debatuje Česká republika.
Její zástupci podepsali v rámci smlouvy o přistoupení do Evropské unie závazek, že přijmeme euro okamžitě, jak k tomu splníme ekonomické podmínky. Ten závazek nejde zrušit bez toho, že s tím bude souhlasit dalších deset států, které vstupovaly do Unie spolu s námi a podepsaly stejnou smlouvu.
Můžeme z politických důvodů zdržovat, věčně to však nepůjde. Tedy v případě, že se nerozhodneme vystoupit z Evropské unie úplně.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
